LIDOVÉ NOVINY, 25. listopadu 1995

Nezávadná mluva pro menšinu

Dana Hábová

Podle průzkumu agentury Wild Duck má celkem osmatřicet čtenářů Literárních novin smysl pro humor. Ani jeden z nich však neocenil, že právě pro něj redakce koncem léta otiskla čtyři pokračování z praktické příručky Společensky nezávadná mluva, kterou podle anglické předlohy sestavili Renata Kamenická, Martin Kukal, Marcela Foltová, Alžběta Černušková, Dagmar Dvořáková a Jiří Rambousek. "Rozsahem nekonvenční" knížtička vyšla v brněnském nakladatelství Duše ples v počtu dvanácti neprodejných výtisků a získala ocenění v překladatelské soutěži Jiřího Levého. Dal-li každý autor jeden výtisk kamarádovi či příbuznému, dostalo se jen na velmi nepatrnou menšinu zájemců.

Nevím, jaký mají před jinými "živočichy lidmi" autoři "chronologický náskok" či jak jsou "zralí" (oba výrazy nahrazují nepřípustné označení "starý"), ale nedovedu si představit zralé jazykovědce, jak v takovém počtu svorně tvoří a nepohádají se ani o pořadí svých jmen v tiráži (tito autoři o pořadí losovali na protest proti alfomegismu, který zvýhodňuje osoby se jmény začínajícími na písmena ze začátku abecedy).

Kolektiv správně překládá výraz "politically correct" jako "společensky nezávadný" či aktualizovaně "kulturně senzitivní, kulturočivný," neboť v anglosaských zemích i sám termín "politically correct" začíná být závadný, jelikož byl zneužit svými odpůrci. Úzkostlivá snaha o ohleduplnost k menšinám či například osobám neatraktivního povolání nebo vzhledu vedla v angličtině k vykonstruování krkolomných sousloví: ze zloděje se stal "netradiční nakupující" a z někdejšího "krysaře" se vyvinul "zřízenec z odboru hlodavců" čili "rodent officer". Už se těším, až v nějakém americkém seriálu vystoupí v české verzi "hlodavčí důstojník". Jistá poštovní firma v USA zase útlocitně označila největšího lempla mezi svými pracovníky za "nejméně nejlepšího" ("nejméně nejdobřejší," pochopil by hbitě Forrest Gump).

Protože "slovo dělá osobu" (nejen muže), přichází šestice brněnských jazykozpytců s řadou spravedlivých zlepšovacích návrhů: kdo nevyniká krásou, bude odnynějška "kosmeticky svébytný", promiskuitní občané budou prostě "sexuálně multilaterální", tlustí nabydou sebevědomí jako "energeticky zajištěnější" a nakupovat budou v prodejnách "velkorysé oděvy". Homoli se bude říkat "gayle" a s housenkou se smíříme jako s "konkurenčním konzumentem". Učitelé už nebudou povýšeně učit, ale "zpřístupňovat" (Kdo umí, umí; kdo neumí, zpřístupňuje!). A když se nás zmocní malátnost, prostě chvíli posedíme a zahledíme se do "alternativního inteligentna". Autoři počítají i s citlivým přepisem klasické literatury: Jan Neruda by jistě ocenil titul Trhani a jiní ekonomicky slabí.

Snad je nakonec dobře, že Duše ples vydal těch výtisků jen dvanáct. Co kdyby se knížky ujalo nějaké pedagogické nakladatelství a ministerstvo školství by ji zařadilo do osnov? To by mohlo školáky dohnat až k "okrajové mentální aktivitě". Ne-li k šílenství.