Počátek relativistické kosmologie

1919: empirické potvrzení zakřivení prostoru
v blízkosti vysokých hmotností

Relativistická kosmologie

Obraz statického vesmíru, ve kterém kosmologický člen jako démon drží vesmír v rovnováze

Kosmologický princip jako výchozí a klíčový předpoklad:
prostor je homogenní a isotropní

neexistence význačného místa a směru ve vesmíru


završení kopernikánských tendencí v astronomii


  • vesmír je stejnoměrně vyplněn látkou
  • fyzikální zákony platí všude stejně

    Vlastnosti vesmíru jsou všude stejné

    1. 1923 A. A. Fridman — dynamická řešení E. rovnic

    2. 1925: G. Lemaître — Praatom

    3. E. Hubble — objev posuvu spektrálních čar

    rudý posuv

    Problémy s odhadem vzdáleností ve vesmíru postupné zpřesňování tzv. Hubbleovy konstanty
    od 500 kms-1Mpc-1 50 – 75 kms-1 Mpc-1, tj. stáří vesmíru

    4. Etapa po 2. sv. válce 1946: A. Eddington — The Foundamental theory — číselné koincidence
    G. Lemaître — L'hypothese de l'atom primitif
    G. Gamow — model horkého rozpínajícího se vesmíru

    Předpověď reliktního záření

    1952 F. Hoyle — konkurenční hypotéza
    dokonalý kosmologický princip