Kreacionisté a evolucionisté tvoří dva nesmiřitelné tábory v pohledu na vznik vesmíru. Pochopitelně, buď byl vesmír stvořen tvůrcem, nebo vznikl spontánně. A vypadá to, že příslušnící těchto dvou táborů jsou jasně předdefinováni. Nábožensky založení myslitelé či rovnou věřící budou spíše inklinovat k uznání stvořitele

ateisté (nechejme teď stranou, jestli je přesnější a lepší označení skeptik nebo agnostik) stvořitele samozřejmě odmítají. Ale - a tady mám problém - jenom v rámci zažitých vzorců. Jakmile se objeví něco paradigmaticky nového, jsou ochotni o stvoření (možná o "stvoření") uvažovat. V dějinách vědy to nebylo tak patrné, ale jistá předznamenání by se dala najít.

• Vesmír je Řád a bohové mění chaos na uspořádanost
• Vesmír je geometrickou harmonií, Bůh je matematik
• Vesmír je obrovským hodinovým mechanismem a Bůh je hodinář
• Vesmír je termodynamický systém, který skončí tepelnou smrtí a Bůh je topič
• Vesmír je (ne)pravděpodobnost a Bůh hraje kostky
• Vesmír je počítač a Bůh je programátor

A tak se dnes velmi často můžeme setkat s úvahami o tom, že náš vesmír by nemusel být nic jiného než simulace, kterou někdo spustil na svém počítači. Nebo dokonce možná, jak naznačuje J. D. Barrow v Pí na nebesích, třeba i bez hardwaru. Seriózní úvahu představuje třeba tato od P. Davise v Kosmickém jackpotu: http://scienceworld.cz/fyzika/Simulacni-argument-Je-vesmir-podvrh-4916 nebo o něco méně je to zde http://www.osacr.cz/2012/10/16/fyzikove-objevili-dukaz-ze-nas-vesmir-muze-byt-simulace/, ale v každém případě je to vždy založené vlastně na tom, co by z definice měli i její ateističtí zastánci odmítat. Je zde stvořitel, i když se mu může říkat programátor, experimentátor či jakkoli jinak. Proč to v těchto případech tak moc nevadí? Protože tvůrce tvoří s pomocí technologií, které si nějak dovedeme představit? Protože těmto programátorům chybí některé další božské atributy? Protože... proč?