Tak tato dávka promocí byla velmi nabitá mimořádnými elementy. Obvykle se odehraje jedna mimořádná věc v jedné skupině, tentokráte jich ale bylo plno.

Po standardním příchodu hodnostářů a odeznění poslední fanfáry se ozvalo ze zadních řad sice dětské, ale o to nadšenĕjší hodnocení: „Výbornĕ". To by ještě šlo. Pak se ujal slova pan prorektor. Po nĕkolika větách se zase projevila velmi hlasitě a rozhodnĕ holčička z první řady, která všem sdělovala, že se jí to nelíbí. Když tatínkovi a všem v sále na tatínkovo přesvĕdčování řekla, že se jí to ani líbit nebude, byla vyvedena. „Jak já jí rozumím", navázal plynule pan prorektor. Když opĕt rozkošatil svou řeč, ozval se z publika hlas tentokráte dospělý: „Chyťte ji." Ne, nikdo neutíkal, jenom jedna absolventka omdlévala a padala. To už máme nacvičené, židle, voda a jede se dál. A pak už jen jedna popletená, která přísahala na špatné žezlo a tvrdohlavě u něj stála. Ale nakonec také pochopila, že musí popojít a zopakovat slib u správného pedela a žezla. A byl konec.