10. 1. 2002

Pánové dnes nějak nebyli na S naladěni, takže situaci zachraňuje náš velký teoretikerotik. A vypadá to, že to bude na pokračování.

Dnes varování těm studentům, kteří se domnívají, že se vyznají v eroticko emocionálním životě žen, které znají, nebo do kterých jsou dokonce zamilovaní.

Co říká Carl Gustav Jung? „Anima má charakter eroticko-emocionální, animus má charakter rozumující, proto většina z toho, co umějí muži říci o ženské erotice a o ženském citovém životě vůbec, spočívá na projekci jejich vlastní animy, a proto je to nesprávné.“ C. G. Jung, Duše moderního člověka. Brno, Atlantis 1994, s. 89.

Ale co je to vlastně anima? „Každý muž v sobě odjakživa nosí obraz ženy, nikoli obraz této určité ženy, nýbrž nějaké určité ženy. Tento obraz je v zásadě nevědomá zděděná látka pocházející z pradávných dob a vštípená živému systému, „typus“ („archetypus“) všech zkušeností řady předků s ženskou bytostí, koncentrát všech dojmů z ženy, zděděný psychický adaptační systém.“ Tamtéž, s. 89

A co na to sympatický (a trochu démonický) katolický kněz, předseda Křesťanské Akademie prof. PhDr. Tomáš Halík? Jakou může mít podle něho podobu ve snech? „Může to být pramáti Eva, může to být temná čarodějnice, může to být nymfa... Anima má v  obě něco chtónického, něco „zespodu“, něco magického, kouzelného, božského. Jestliže je muž nějakou ženou okouzlen, zvláště takovým podmanivým, iracionálním způsobem, je anima jistě při díle.“

Važme si mnohasetleté moudrosti církve katolické!

Příště pro studentky o animovi, a jak zabránit, aby je neovládl.

Tak to vidíte, jak se člověk mění. Ještě nedávno jsem odvracel jakékoli podezření, že by snad gadameristický estetik mohl mluvit o S a teď už pro jeho text zde rezervuji místo.

A je to tu:

Pro tento text a k vůli prof. A. nechť jsou dočasně Hovory S přejmenovány na Hovory E.

K napsání těchto poznámek vedla reakce manželky, když jsem jí po večerním návratu z oslavy pětačtyřicetin docenta K. vyprávěl stručně obsah naší diskuse o erotice a sexu: "S vámi to na katedře filosofie teda pěkně hází, asi nemáte co dělat - však půjdeš se mnou v neděli nakoupit, a nevymlouvej se na článek do sborníku."
Já si ale myslím, že dělat máme co, a máme co budovat, když na naší filosofické fakultě ani jinde
nemáme katedry lásky a hermeneutické erotiky. Jistý německý filosofující psycholog, zabývající se fenoménem lásky, konstatoval, že se při studiu na několika německých univerzitách dověděl velmi mnoho o technice milování, ale vlastně nic o lásce a erotice. Chci zdůraznit, že erotika je něco kvalitativně zcela jiného než tzv. erotické služby, které nabízejí pochybné podniky. Na podkladě svého teoretického studia i praktických zkušeností hájím tezi, že mimomanželský sex je pro profesora či soukromého docenta hermeneutiky nebezpečný v tom, že má ireverzibilní charakter. Co to znamená? K čemu došlo, už se nedá vzít zpět, člověk (profesor hermeneutiky nebo něčeho jiného) je zajatcem svých vášní a vzrůstající zběsilé žárlivosti žárlivosti vlastní či partnerky, vzrůstajících nároků obou stran atd. C. G. Jung uvádí třeba případ, kdy sedmdesátiletý profesor uteče s dvacetiletou zrzavou herečkou. Říká: "Tady se nedá nic dělat, bohové si vybrali svou další oběť." Přesně o takovém případě sedmdesátiletého profesora u nás nevím, ale znám případy
jiných, o něco mladších, kdy tito pánové začali upadat, nakonec přišli o kariéry, o manželky, o kredence, a nakonec i o ty sladké ďáblice, které to všechno (opravdu?) způsobily.
Kdežto erotika - to je jiné! Tam nejde o tělo, ale o duši! Jak je krásné se usmívat na ženu či dívku,
která Váš úsměv opětuje, pohroužít se (ale pouze svou duší!) do toho tajuplné sféry magického, nevypočitatelného, kouzelného a přitom tak šalebného! Tento proces má však reverzibilní charakter, vy se usmíváte, ona se usmívá, mluvíte (např. se zahraniční vědeckou pracovnicí) o současném strukturalismu, pijete multivitaminový džus nebo sifon (vzhledem k pokračujícím úsporám ve školství) a přitom se vzduch chvěje zvláštním napětím, tím nevysloveným, a mezi vámi proudí duchovní energie. V této souvislosti zdůrazňuji, že současná psychologie považuje existenci psychické energie za prokázanou. Na toto téma je možné, zvláště v diskusi s filosofkou, vhodně převést řeč, a nabídnout společné zkoumání tohoto fenoménu tím, že se vezmete za ruce a budete se vciťovat do proudění této psychické energie. Přitom vhodně poznamenáte, že náš obor je bohužel pozadu za poznatky věd jiných, hlavně psychologie. Pokud by člověk chtěl vstoupit do této kouzelné erotické hry s odbornicí v oboru psychologie, nevím. Můj přítel a kolega ze studií, dnes slavný psycholog, zastává poněkud jednoznačnou tezi, že všechny psycholožky jsou trhlé. Myslím, že pokud by to hermeneutik zkusil, měl by začít spíše hovořit o filosofii a slíbit případnou pomoc při přípravě kew zkoušce tohoto předmětu v doktorandském studiu. Zdá se být pravděpodobné, že po těchto řečech se hermeneutik stane objektem péče dotyčné psycholožky a zcela se svěří do jejích rukou. Ale pozor - zůstat u reverzibilních procesů!
A zde citát z Herakleita (podle J. Hillman: Sny a podsvětí, Praha, Portál 1999).

(Pozn. jokr: Prof. Archanděl sveřepě odmítal zařadit do ukázky první tři řádky. Jsou zde tedy pro úplnost citace a víceméně proti jeho vůli. Domnívá se, že je třeba studentky filosofie šetřit takovýchto hrubostí!) 

Kdyby to nebylo k poctě Dionýsa,
že šli v v čele průvodu a zpívali
hymnus na mužský orgán jejich konání by bylo naprosto nestydaté.
Hádes a Dionýsos jsou jedno, bez ohledu na to,
jak mnoho se vyvádí a blázní při oslavách
bakchických rituálů k poctě toho druhého.

Zpět