12. 4. 2001
Čtvrteční Hovory S se tentokráte neodehrály u Maxima, protože tam bylo plno, ale
v Gambrinusu (bývalý Pegas na Jaselské). Na pořadu tentokráte bylo mé oblíbené
téma - teoretický rozbor vulgarismů, ale neomezili jsme se jenom na toto.
Probrali jsme ledacos, až jsme se sami divili, o čem všem je možné vést řeči. Až
mě pánové nabádali, abych o tom tentokráte rozhodně do bloku nepsal. No
představte si, o čem všem jsme nemluvili: "Třeba o erotogenních zónách, ale
rychle jsme došli k - myslím nijak překvapivému - závěru, že je to velmi
různorodé a individuální a těžko to nějak zobecňovat. A protože touha zobecňovat
je filosofům vlastní, došlo třeba na to, proč a jak se to stane, že si jeden vybere
právě tu a ne jinou, přestože třeba ta vybraná je daleko a jsou pak potíže s
četností kontaktu, když by bylo jednoduší zvolit nějakou bližší, která třeba
jde zrovna kolem a problém s kontaktem by nebyl. Jinými slovy, zda jde o ženství jako
takové nebo o konzumaci jeho individuace v náhodně vybrané osobě. A tak bylo třeba
definovat ženství, jeden se o to pokusil výčtem, ve kterém zdůrazňoval zejména
některé položky (vlastně jednu). A aby jim dodal na váze - přestože nikdo z nás o
tom nepochyboval - položil otázku, zda bychom byli ochotni přiznat ženství osobě
(nikoli ženství o sobě, ale 3. p. č. j. od p. j. osoba), která by ji měla
zašitou. V tu chvíli jeden zcela zapomněl na akademičnost celé diskuse a nechal
promluvit své nejvnitřnější já, která nás nekompromisně usadilo: "Tak
bych ji rozpáral." A neřekl to ten, o kterém si pravděpodobně myslíte, že to
řekl. Pak nějak došlo na různé deviace, vlastně na jednu, a to sexuální
koprofágii a koprolálii. Skoro bych ani nevěřil, jak může být "hovno
exkrement" nosným tématem. Od logiky - tento výraz dokáže nahradit dvojitý
zápor, což je zejména pro češtinu přitažlivé: Nevím nic = Vím hovno, přes onu
sexuální deviaci, až k problému identity, tj. k otázce, kdy je dotyčný objekt
ještě mým tělem a kdy již je objektem a do jaké míry je vůbec kdy mým tělem. Ale
to již bylo příliš biologické a Casanova z velkého vápna už to nechtěl ani
poslouchat (což mu ostatně nedalo moc práce). Ale i tak jsme se dostali plynule k
problému mysli a těla, a tak to další z účastníků, již na ulici, zakončil
povzdechnutím: "Jo, jo, stále častěji se stává, že to, co bývalo kdysi
hardwarem, je nyní již jen softwarem." Pokud se vám zdá, že to snad ani není
možné, o čem si tak údajně povídáme, tak si přečtěte ještě jednou uvozovací
větu. Věřte, nevěřte...