Bard

Tahle škola je jako brněnká filda, která zešílela (čímž jsem z Bardu udělal Diogena a z fildy Sokrata). A trochu se scvrckla.

V minulém století se jakýsi člověk rozhodl, že se mu zdá jako dobrý nápad postavit školu uprostřed níčeho, na břehu řeky Hudson ve státě New York. Dodnes to vypadá podobně: Bard je obklopen lesy, řeka je za rohem a bez motorizované dopravy jste naprosto odříznutí od okolního světa.
Samotná rozloha pozemku, na kterém se Bard nachází, je několik hodně hektarů. Když chci jít pěšky z mých kolejí na návstěvu na North Campus, musím počítat s minimálně 20 minutami chůze. Nebo se svézt školním minibusem, který celé dny a noci objíždí tam a zpět kampus a jednou za hodinu jede do okolních měst, spíš vesnic. Jedna je na východ, druhá na západ. Jedna má banku a obchod, jedna má hospodu a poštu.

Bard má skoro všechno. Vlastí poštu, obchod a knihkupectví, jídelnu, kavárnu, tělocvičnu (do které nikdo nechodí, jenom pár praštěných mezinárodních studentů), čističku odpadních vod, divadlo, orchetsry, kina (jedno regulérní a nespočet pro filmovku), staví se minielektrárna, špatně fungující radiostanici, ochranku s šerifem (ten je tu jako jediný oficiální zástupce zákona, normální policie sem může jenom s jeho souhlasem, ale Bob je starý hipík...), tři studentské noviny a x periodik různých kateder, zdravotní středisko a určitě ještě něco, co jsem zatím neobjevil.
Správně, chybí hospoda. Toto je právě velice žhavé téma, protože úřady nechtějí vydat licenci, jelikož hodně studentů má pod 21 let. A protože studenti jezdí do sousedních měst, kde se namelou a pak řídí zpátky, tak to vypadá, že nám ji povolí z bezpečtnostních důvodů...


Bard je poměrně dobře fungující samostatný organizmus. Neustále se něco děje a formy organizace jsou různé. Od oficiálních akcí až po naprosto spontánní mecheche, které se dají vystopovat podle hluku.
Profesoři bydlí v bezprostřední blízkosti nebo přímo na kampusu (v časti se jménem Faculty Circle). Aby se nenudili, pořádají pořád nějaké přednášky a bombardují nás emailovými poavánkami. Vzhledem k jejich velkému počtu rychle ztratíte přehled, a to i při nejlepší snaze.
Studentská obec je aktivní ve všech směrech. Je to trochu znouzectnost, uznávám, nic jiného nám nezbývá. Ale to, čemu se říké "community life" zde funguje bezvadně. Je spíš problém neúčastnit se.
Na druhou stranu, pokud vám bardské prostředí nevyhovuje, škola vás nebaví a lidi vám lezou na nervy, máte rádi smog atd, tak jste ztraceni. Nic jiného než Bard tu totiž v blízkosti není.


Přehled různých oficiálních spolků, které na Bardu jsou.

Menšiny na Bardu

Oficiální materiály se pyšní velkým procentem studentů z všemožných menšin. A je to vidět. Ze začátku musíte vyplnit různé dotazníky, kde se vás ptají na to, jakou máte barvu pleti a jakého jste vyznání a co matka a co otec a jak na tom budou vaše děti. Tomu se říká posedlost. Mě osobně to docela vyděsilo. Říkal jsem si, že jsem se dostal do rasistického a xenofobního ráje, těsně potom, co jsme se doma vyblbli se zdmi a ghetty a podobně.
Když jsme si potom stěžoval, že přesně takhle si představuju rasismus, tak všichni krčili rameny, že to je prý pro vládu, že to chtějí všechno vědět kvůli bůhví čemu. Potom to všechny přešlo. Dotazníky se odevzdaly a začlo to být jedno.

Alespoň pro začátek bylo jasno, že jsem členem všech představitelných menšin na kampusu. Jsem myslím běloch (i když někdy pochybuju, protože třeba Irové mají svojí kolonku).
Jsem Evropan, je nás tu poskrovnu.
Jsem ateista, což někteří lidé nedokáží pochopit a mají pocit, že to je výsadní právo zdejších profesorů.
Jsem PIE student, to je 1.5% menšina.

Ale jak říkám, co se vyplnily dotazníky, přestalo to být důležité. Když se nad tím zamyslím, je tu jen jedna a jediná většina: občané USA a ani ti si nevedou nějak skvěle...


Co znamená ?

Zpět

Hlavní stránka