Další z přímých podnětů pro mou účast na prkenním dění byl loňský impuls v podobě Gipsywoodu,
myslím, že to byla velice příjemná zkušenost a docela jsme si s tím užili. Rozhodně to přispělo k
tomu, že můžu s klidným svědomím říct: "Když jsem byl loní knězem..." Zvláště pokud je to poznámka
adekvátní situaci...
Takže:
Přehled představení na Bardu, na kterých jsem se nějakým způsobem podílel:
Tohle byla první velká produkce minulého semestru. Autorem hry je jeden ze studentů divadla
Victor Kaufold.
Hra byla reakcí na nedávné oživení tradice Divokého západu na půdě amerických středních škol.
Poita byla, že tam musí být nejaké to Proč a že přestože nevíme, co to vlastne je, vždycky se něco najde,
ať už v médiích, ztrátě morálky, přístupnosti zbraní atd. Takže z hlediska obsahu to sice bylo poměrne
zajímavé, ale prřci jenom to chtělo něco víc. Síla téhle hry byla v její formě.
Na pódiu se odehrávala hra s vlastním dějem ve hře, několik nezávislých prříběhů (jako třeba bankovní loupež,
rodinná hádka a reportáž za školy, kde právě došlo ke střelbě) a mezi tím se táhla psychoanalytická
diskuze doktora s jedním takovým odsouzeným střelcem.
Upřímně, režisér vylepšil snad úplně všechno, co bylo v textu nejasné nebo slabší a naprosto
zachránil všechno, co znělo nepřirozeně anebo vůbec nijak (a jak jsem se tak s textem seznamoval,
takových míst tam bylo požehnane, bohužel). Vytvoril ohromnou multimediální šou s velkým množstvím
zvukových efektů, osmnácti TV obrazovkami (!) zavěšenými nad pódiem a LCD displejem. Podívaná to byla
velkolepá a hře samotné to hodně pomohlo.
Oscar Wild
Edward Albee
Carles Ludlam
Hra je parodií na všemožné viktoriánské strašidelné príbehy o upírech, psech baskervilských,
vlkodlacích Dartmooru a egyptských tajemství pohřbených v pyramidách. Celou dobu je nabitá referencemi
na tyto príšernosti, čímž se jí daří velice dobře vytvořit komickou až absurdní atmosféru,
která neustále vyvolává salvy smíchu.
Hra má čtyři postavy, dvě mužské a dvě ženské. Pána domu (celkově podivný chlapík a ke všemu
archeolog), jeho novou ženu (ve dne spí, v noci bdí, že by upír?), služebnou (vládne válečkem na
nudle nad všemi nadpřirozenostmi) a sluhu podkoního s jednou nohou (jen občas za úplňku vyje a odbíhá
do plání). Na chvíli se vynoří i zesnulá žena, samotná Irma Vep, a v pyramidách musí být přítomen průvodce.
To vše ve dvou hercích. Oba měli po jedné mužksé a jedné ženské hlavní roli. Když jsem tak trochu brouzdal
intersítí, zjistil jsem, že to je tradičně netradiční pojetí této hry. Jedině Broadway konvenčně
přiřadila každé postavě po jednom herci...
Herecky to bylo úchvatné, ti dva mají můj naprostý obdiv... Měnili hlasy a gesta naprosto přesvědčivě.
Dále jeden hoch a dívčina předváděli zázraky v zákulisí, když nepochopitelnou rychlostí vyměnovali
kostýmy a identity těch dvou, co jen na pár sekund zaběhli do zákulisí.
William Shakespeare
Nejsem si jist, zda je nutné něco psát o téhle hře. Snad jen tolik, že to patří k tradici každého
divadelního studia, že si žácci občas čichnou i ke klasice.
Musím se přiznat, že poslouchat Američany, jak se snaží o britštinu alžbetínské doby bylo místy
utrpení, snad si to dovedete představit sami. Na druhou stranu, když se sešli rodilý mluvčí s dobrým
hercem v jedné osobě, dočkali jsme se až překvapivě dobrého výkonu, tak jak se to podařilo představiteli
Benedikta, který je mým sousedem, to jen tak na okraj. Pochopitelně větší problémy byly s Leonardem,
protože je poměrně složité přesvědčit 22 letého studenta, aby byl přesvědčivý coby prošedivělý strýc.
Verze to byla poměrně dobrá. Žádné prílišné strojenosti a pedantské dodržování atmosféry renesanční Itálie.
Několik vhodných vyškrtnutí a trochu fyzické akce a výsledkem byla komedie, která udržovala obecenstvo
v dobré nálade a přilákala je zpátky i po prestávce...
Mně se splnil muj dětský sen, protože jsem pracoval coby osvětlovač-operatér reflektoru, s kterým jsem
honil ubohé herce po jevišti a nekřesťanským zpusobem je oslňoval velice nepříjemným ostrým světlem
namířeným přímo na obličej.
Za to, jaký na mě měly vliv tyto dvě podkapitoly divadla, si zasouží vlastní stránku, vaši pozornost a mé
celoživotní díky:
Bonus!!!
O létáni a jiných prohrách (moje hra, kterou jsem napsal v roce 1998)
No Words Play (první hra napsaná na Bardu)
Zpět na ostatní
The Why
Salomé
The Zoo Story
The Mystery of Irma Vep
Much Ado About Nothing
