Co uvidíte

Kolokvium z Aristotela

aneb

Aristotelovi na stopě

Zveme vás do Aristotelovy doby, ba přímo za samotným Aristotelem.

Hlavní postavy Sofie (nebo Mathes), Andrea (nebo Andrej) a Eda totiž nutně potřebují utěšit, a to utěšit filosoficky. A také potřebují nastudovat jisté části Aristotelovy filosofie, nejlépe přímo přímo u zdroje. S útěchou i studiem jim pomůže nad jiné povolaný muž – Boëthius, který nejlépe ví, jak dokáže filosofie utěšit zarmouceného člověka. Vezme ty tři nešťastníky pod svá křídla a bude s nimi tak trochu cestovat v čase – ano, dokážeme vám totiž, že skutečné cestování v čase je možné – ale to vlastně není pro naši hru tak důležité. Naopak je třeba zdůraznit motivy Aristotelovy filosofie, o nichž bude hra pojednávat.

Jsou dva. Především se bude provozovat „fyzikální“ zkoumání ve smyslu hledání nejobecnějších základů fysis, tedy přírody. Aristotelés jako pečlivý pozorovatel dospěl k závěru, že vše kolem nás je charakterizováno teplem či chladem a suchem či vlhkem. Každé věci lze přiřadit nějakou charakteristiku na těchto dvou škálách. Kupříkladu sníh je studený a vlhký, pára nad hrncem vody na ohni je horká a vlhká, písek na poušti je suchý a teplý.

Tyto čtyři vlastnosti charakterizují čtyři prvky či elementy našeho světa – oheň, vzduch, vodu a zemi. Z nich je složeno vše kolem vás, dokonce i vy sami! Nesouhlasíte, smějete se? Pravda, dnes už to působí naivně a úsměvně, ale jistě víte, jak dlouho to trvalo, než lidstvo objevilo vodík, kyslík, uhlík a další chemické prvky z periodické tabulky. Proto mějme s Aristotelem trpělivost a zkusme se podívat na svět jeho očima a očima jeho doby.

Jeho očima viděno tedy vše kolem nás i v nás tvoří ty čtyři prvky. Přitom platí, že například oheň je teplý a suchý, voda studená a vlhká. Ale z toho hned plyne, že oheň může předat teplo studené vodě, ta se jeho působením vypaří – změní se na teplý vzduch! Když naopak voda dodá vlhko ohni, ten uhasne a zanechá po sobě dým – a to je přece opět vzduch! A z toho vlastně plyne, že vzduch je podle Aristotela teplý a vlhký.

Teď pozor – co nám ze všeho řečeného vychází? Aristotelés si evidentně velmi dobře všímal neustálé proměnlivosti a pohyblivosti světa a pokusil se ji zakódovat už do základních vlastností prvků, které tak na sebe nutně neustále působí a vzájemně se proměňují. Ovšem toho pohybu je ve světě Aristotelovy filosofie ještě podstatně více. Totiž:

Aristotelovy prvky se vyznačují ještě další důležitou vlastností – jsou buď těžké nebo lehké. A díky této vlastnosti se samy od sebe, tj. přirozeně, pohybují „dolů“ – třeba kámen, který je vlastně zemí, nebo kapky deště skrze vzduchu. Jen plameny lehkého ohně šlehají nahoru. Proto si lze představit, že by se každý z prvků mohl usadit na svém „přirozeném místě“ podle své tíže (nejtěžší země kolem středu světa, lehký oheň nejdále od něj) a že by zcela přestaly na sebe působit, nebo by se vzájemné působení uskutečňovalo jen na jejich hranici, ale jinak by vše bylo v klidu a beze změny...

Nebojte se, k tomu nikdy nedojde, protože je tu ještě nebe! Ale i na toto nebe se zase musíme podívat očima Aristotelovy doby: Všechna nebeská tělesa se pohybují v kruzích kolem naší Země (ta je pochopitelně kulatá) a přitom ovlivňují děje na ní. Jen vezměme Slunce, které dodává Zemi teplo – od jara více, a proto se v té době vše živé rodí, od podzimu méně, proto vegetace i živočichové utlumují svou životní aktivitu. Domyslíme se, že podle Aristotela teplo přicházející ze Slunce muselo ovlivnit i vzájemné působení ohně, vzduchu, vody a země, které díky tomu spolu interagují mnohem více. A proto tady na Zemi nemůže nastat absolutní klid, dokud – dokud se Slunce nezastaví.

A to se nezastaví nikdy. Ještě jednou se pokusme pochopit Aristotelův pohled. Hvězdy, Slunce, Měsíc, planety, to všechno znal už Homér a všichni předkové, od nichž mohl mít Aristotelés přímé či nepřímé zprávy. A všechny tyto zprávy hovoří o stejných tělesech a stejných pohybech. Co si o tom pomyslet? Jestliže nikdo z předků nepozoroval žádnou změnu souhvězdí, vznik či zánik planet, jestliže Měsíc i Slunce obíhají kolem Země stále stejně, pak přece musí být celé nebe neměnné a věčné! A proto se taky věčně vrací jaro a zrození i podzim a umírání a proto se nikdy nezastaví přeměna prvků v řadě oheň – vzduch – voda – země – oheň...

Proto se také na Zemi vyskytují tytéž rostlinné a živočišné druhy, na myšlenku evoluce totiž narazíme v antice jen výjimečně a jen v náznacích. Že byli nevšímaví? Tak si připomeňte, kdy že se evoluční vysvětlení biologické rozmanitosti prosadilo v moderní vědě!

K takovému systematickému a komplexnímu výkladu skutečnosti mohl tedy člověk dospět už tenkrát, před více než dvěma tisíci let – pokud ovšem si za cíl kladl porozumět jsoucnu a nalézt jeho příčiny. Pokud jeho hlavní životní náplní či životním cílem byla právě snaha poznat a pochopit. Řečeno Aristotelovými slovy – pokud člověk vedl život teoretický. Tím se dostáváme ke druhému hlavnímu filosofickému motivu naší hry.

Aristotelés dobře viděl, že lidé jsou různí a žijí odlišným způsobem života. Přišlo mu, že lze rozlišit především tři takové způsoby, vedle toho teoretického ještě život politický (prakticky činný) a požitkářský. Ten poslední asi nevyžaduje bližšího vysvětlení, ale ani si nezasluhuje příliš filosofovy (tj. Aristotelovy) pozornosti. V životě politickém se člověk snaží vést své spoluobčany k dobru, snaží se realizovat spravedlnost, a tak chce dosáhnout cti a ctnosti. Snad bychom to mohli ještě rozšířit – „praktickým“ člověkem je ten, kdo nachází největší uspokojení v práci s lidmi a v tom, že jim prospívá. To je jistě úctyhodná snaha, a proto také Aristotelés váhá s rozhodnutím, zda je úplně nejlepší život teoretický, či ten praktický. Hlavní postavy naší hry reprezentují tyto tři životy, můžete sami popřemýšlet, která z nich je vám nejbližší a kterému ze životů byste sami dali vítězný věnec.

Nakonec stručně shrňme Aristotelovy životní osudy, které představují pozadí pro jednání postav v naší hře. Omezíme se však opravdu jen na ty nejdůležitější události:

• Aristotelés se narodil r. 384 př. n. l. ve Stageirách na poloostrově Chalkidiké.
• Asi r. 367 vstoupil do Platónovy Akadémie v Athénách.
• Asi r. 348 se vypravil do Malé Asie, kde mj. pobýval na ostrově Lesbos.
• Kolem r. 343 byl pozván na makedonský královský dvůr jako vychovatel makedonského prince, budoucího Alexandra Velikého. (Další Aristotelovy osudy už naše hra nesleduje.)
• Kolem r. 335 se vrací do Athén a působí ve vlastní filosofické škole.
• R. 323 opouští Athény a přesídluje na nedaleký ostrov Euboia, kde r. 322 umírá.

Nyní jste připraveni prokousat se filosofickými zákrutami naší hry.

Prameny a další zdroje

• Aristotelés:
  • O nebi II 14.
  • O vzniku a zániku II 10-11.
  • Meteorologika I 14.
  • Etika Níkomachova I 3, X 6-9.
  • Politika VII 2-3.
  • Metafyzika XII.
  • O vzniku živočichů III 10.
• Boëthius. Filosofie utěšitelka



• The Stanford Encyklopedia of Philosophy – hesla:
  • „Anicius Manlius Severinus Boethius“
  • „Aristotle“
  • „Aristotle's Ethics“
  • „Theofrastus“
  • „Time Travel and Modern Physics“
• The Internet Encyclopedia of Philosophy - heslo:
  • „Aristotle: Biology“



• Christopher Gill, „The Death of Socrates.“
• William Ober „Did Socrates Die of Hemlock Poisoning?“
• Bonita Graves et al. „Hemlock Poisoning: Twentieth Century Scientific Light Shed on the Death of Socrates,“
• Enid Bloch. „Hemlock Poisoning and the Death of Socrates: Did Plato Tell the Truth?“