Vznik společnosti
Počátky našich divadelních aktivit sahají do října roku 1999. Onoho památného úterního odpoledne, odpoledne už poněkud pozdního, měříme-li je počtem vypitých skleniček výborného rulandského modrého, zazněla ve Vindomu na Údolní ulici otázka, zda lze při výuce antické filosofie použít divadelní postupy. Konkrétně se jednalo o ztvárnění slavného Platónova podobenství o jeskyni ze sedmé knihy Ústavy. Přitažlivost zvoleného platónského tématu a snad i lahodnost rulandského způsobily, že odpověď na onu vskutku historickou otázku zněla "ano". V tomto okamžiku byla počata naše společnost a své prenatální stadium trávila v myslích přítomných (fyzicky přítomných - jejich duch už byl rulandským povznesen do uměleckých výšin): v mysli Bohumila Fořta, Honzy Váněho a Josefa Petrželky.
Myšlenka na spojení filosofie a divadla se tehdy zrodila jen díky tomu, že všichni zúčastnění už měli určité divadelní zkušenosti, ať už v seriózních představeních nebo alespoň ve středoškolských recesistických fraškách. Naše společná náklonnost k divadlu způsobila, že myšlenka nezahynula s předvedením Podobenství o jeskyni, nýbrž vyrašila v plodný strom, na jehož mohutnějících větvích uzrává zatím pravidelně jedno představení v každém semestru.
Origin
Our troupe’s history begun in the September 1999. On the Tuesday evening — late evening if we had counted all the drunken glasses of Ruland blue — to remember, the most important question was asked inside Vindom (Winehouse) on Údolní Street: Is it possible to use a dramatic method to teach ancient philosophy? In concreto, the question was asked about Plato’s famous Allegory of the Cave written in the seventh book of the Republic. The appeal of the platonic theme and inevitably some more glasses of Ruland blue caused that the historic answer to the historic question was “yes”. In this moment, our troupe was conceived and gestated its prenatal stage in the minds of present ones (only physically present, because their souls was elevated to artistic heights by the Ruland blue): in the minds of Bohumil Fořt, Jan Váně and Josef Petrželka.
The idea to connect philosophy and drama came up thanks to the experience of the attending ones in a theatre whether serious drama performances or high school comedy farces. A common affection for the theatre caused that the idea didn’t die with the performance of the Allegory of the Cave, but blossomed to a fruitful tree that bears fruit every semester in the shape of a new play.