To je opravdu zvlaštní argumentační způsob. To se snad ani nedá naučit a nalézt proti němu rychlou, pohotovou obranu nějak nezvládám. Kdysi se mi stalo, že jsem blbě zaparkoval a odjel do Prahy. Takže jsem k autu přišel po dvou dnech a našel jsem tam dva lístky. Šel jsem se tedy udat a dozvěděl jem se, že jsem spáchal dva přestupky. Když jsem to vysvětloval, odpověd zněla, že hlídka tam šla dvakrát a pokaždé jsem tam byl, takže jsou to dva přestupky. Konec diskuse. Minulý pátek jsem zaparkoval na parkovišti (které je momentálně ochuzené hromadami sněhu tak o třetinu míst) za značkou zakáz stání v pracovní dny, která ma zajistit před poštou volné místo pro pošťácké vozy. Zaparkoval jsem tam večer po 18. hodině, tj. po pracovní době, kdy už nehrozilo, že by na poštu přivezli balíky. No a v sobotu jsem tam našel lísteček od empíků. Šel jsem tedy opět řešit svůj parkovací zločin, podávám vysvětlení a když jsem dospěl do fáze, že po 18. hodině už to ani není tak moc pracovní den :-) a že záznam od hlídky je z 19.10 hod., tak jsem byl usazen replikou "jo, hlídka tam byla až 19.10, ale vy jste tam mohl stát mnohem dříve." Spadla mi brada, hlavou mi proběhlo, co všechno jsem mohl mnohem dříve spáchat, když mne hlídka neviděla, zaplatil jsem 200 Kč, na kterých jsme se nakonec dohodli a šel jsem.
|
Náměstkyně radnice v Rennes a pověřenkyně univerzity Rennes 2 pro zahraniční vztahy přijela na návštěvu. Univerzita Rennes již několik let provozuje společný studijní program s ESF a teď je napadlo, že by své aktivity mohl rozšířit i na obory z FF. Tak přišli na návštěvu. Návštěvě se samozřejmě musí něco nabídnout, ale když se taková delegace snaží být efektivní, tak obejde za půl dne dvě tří i více institucí, ředitelů, děkanů... a všude káva, čaj, prostě furt dokola. A protože přišli až po páté hodině, tak už toto všechno měli za sebou. Takže došlo na l'eau-de-vie, kořalku, vlastní (tedy mé) výroby (navíc při té venkovní zimě se to docela i hodilo). Nabídku přijali, zpočátku spíše ze zvědavosti a trochu rozpačitě (jestli je to únosné a tak), ale když jsem řekl, že je to z jablek, tak bylo vše hned jinak. Paní pověřenkyně se hned vytasila s tím, že její rodiče také dělalil kalvados, protože u nich v Bretagni to je tradiční pití, do jakých sudů to dávali (proto je jejich kalvados do žluta, kdežto u nás je pálenka bílá, jen ze skla), kolik toho vypálili, jak to pěkně kvasilo. Rozpačitý začátek rychle pominul, domluvili jsem se na smlouvách, dali dalšího panáka a vy se koukejte učit francouzsky, ať tam můžete jet studovat.
Aktualizováno: čtvrtek, 28. leden 2010 09.44
pondělí, 25. leden 2010 16.52
Texty
"Pokud je zpráva rozdekódovaná" - poslal mi do sbírky jazykového koutku kolega L. H. Tvůrce tohoto novotvaru bychom ale mohli pochválit. Pochopil smysl jednotlivých předpon a správně je poskládal. Ne jako ten, který chtěl cosi "naexportovat" do počítače. Ale začínám mít silné obavy, že tady tyto a podobné prkotiny se stanou něčím, na co budeme ještě rádi vzpomínat jako na relativní jazykovou pohodu. Až zvítězí pohlavně korektní mluva a jiné pokrokovosti, ocitneme se v úplně jiném světě.
Aktualizováno: pondělí, 25. leden 2010 17.03
Pozor, žádná prasečinka, žádná vzpomínka na defloraci nebo něco takového. Jde o národní hymny, tedy 2. p. č. mn., nikoli o pád první. No ale k věci. Každý, kdo chvíli vyrůstal v Československu, tedy alespoň tak dlouho, že se mu pod kůži stačila dostat národní hymna, pociťoval asi po rozdělení republiky a při hraní hymny něco jako že to není celé, když doznělo "...zemský rááááj to na pohled" a čekal po krátké pauze (jinak tedy moravské hymně) "Nad Tatrou sa blýská...", ale ono to nepřišlo. Časem si člověk zvyknul, přece jen je to už pár let. No a dnes došlo k tomu nostalgickému závanu. Byl jsem místo pana rektora na slavnostním udílení čestného doktorátu na DAMU, takže se hrály fanfáry samozřejmě, pak česká hymna a pak - po delší pauze - se začalo blýskat, protože hlavní osobou byla prof. Emílie Vášáryová, takže se hned po české hrála i slovenská hymna. Ne že bych nějak extra prožíval podobné okamžiky nebo dokonce truchlil po společné minulosti, ale to spojení dvou melodií prostě zanechalo stopy. Tak. A nic víc.
|
|
|
|
|
|
Strana 1 z 4 |
Nicméně je to milé...
