Tak já se přiznám. Většinou moc nerozumím tomu, co kdo vlastně chce, když zdůvodňuje svá stanoviska a představy ohledně jmenování profesorů.
Akademická obec: Chceme zachovat rituál a vážnost jmenování a hlavně chceme, aby jmenování profesora nebylo účelové ve prospěch té které školy. To je možné zajistit, když jmenování bude mimo školu, nejlépe tedy prezidentem, protože ministr je moc politická osoba. Takže prezident má být zárukou toho, že si školy neupečou např. pro potřeby akreditace požadované profesory. Tedy ten nejvyšší, kdo je jmenuje, musí mít možnost jmenování odmítnout, jinak je to čistě jen slavnostní rituál. Ale když odmítne, tak je akademická obec na nohou, že jsou porušeny její základní svobody. Chce tedy garanta mimo akademickou obec, ale nechce mu přiznat potřebnou pravomoc. Nebo je to jinak?
Prezident: Ať profesory jmenuje ministr. Prezident není stroj na podepisování, nemohou to ovšem zastat rektoři, protože
- U rektorů je velké riziko osobních sympatií nebo antipatií.
- Občas se stane, že rektor je docent a bylo by směšné, aby "pouze" docent jmenoval profesory.
- Profesura má být přenositelná.
Pardon, to je ale blábol. Ministr má k sympatiím jako politická osoba také hodně blízko, to opravdu není řešení. Přenositelnost je možná hezká věc, ale je otázka, zda opravdu nutná. A docent, který by jmenoval profesora? A v čem je problém? On - ten docent - to přece nerozhoduje, pouze zvažuje dobrozdání odborných grémií. A na to snad schopnosti má. Ostatně Vácalv Havel také nebyl profesor, ba ani docent, Miloš Zeman také není ani ten docent a kolik už k dnešnímu dni jmenovali profesorů.
Já bych to nechal na rektorech. Ale ne na každém zvlášť. Vždyť existuje Česká konference rektorů, která má svého předsedu, snad by se našel mechanismus, který by to jmenování zajistil. Profesory by jmenoval předseda ČKR, pokud by měl pochybnosti nebo přímo jmenovat nechtěl, předložil by případ k rozhodnutí plénu ČKR, stejně i rektoři z pléna by mohli vznášet námitky. Přenositelnost zajištěna, riziko osobních sympatií únosné, riziko účelových profesorů stejné jako nyní, rektoři by to dokonce možná prokoukli spíše a ve vlastním zájmu by se ozvali, akademické svobody nedotčeny.