Katedrový blok

[CNW:Counter]

Katedrový rozcestník

27. 3. 2003

  • Další kniha není novinkou, je to jen francouzská mutace Filosofie po postmoderně - Apres le postmodernisme, quelle philosophie?, ale i to stojí alespoň za zmínku. Kdyby se chtěl někdo pocvičit ve francouzštině na filosofickém textu... Celý náklad do Paříže určitě neodvezeme, takže pár kousků bude u nás k dispozici.
  • Je pravděpodobné, že jedno z počitadel (fakultní) přístupů na katedrový rozcestník dosáhne hodnoty 100 000 během mé 14denní nepřítomnosti. Jestli se někomu podaří ulovit obrázek (PrintScreen a pak třeba ve Wordu CTRL+V) a pošle ho, bude oslavován v Bloku a podobně. Třeba by mohl dokonce něco vyhrát. To druhé počitadlo je externí a za dobu své existence se už pěkně rozcházejí, protože každý vyhodnocuje přístupy trochu odlišnou metodikou. Tak aspoň bude více šancí.

26. 3. 2003

  • Někdo toho všeho nemá dost a požádaly o zveřejnění následující výzvy:
    Ve středu 2. 4. 2003 se koná v Maximu sraz filosofie pořádaný druhým ročníkem. I všichni ostatní vítáni. Začátek v 19:00. (Podepsány byly P. K. a M. Š.)

25. 3. 2003

  • Do galerie fotek přibyly další z fotoaparátu J. M. (vítěze v jiných). Byly přidány do téže galerie za ty, které jste možná už viděli, pokud jste klikli na níže dříve uvedený odkaz.
  • Poté, co odešel první zpravodaj, začala v Čápovi zhasínat světla, židle se ocitaly na stolech a my jsme usoudili, že asi bude líp taky odejít. Odešli jsme do Maxima, kde nás hned zkasírovali (no, hned jak nám přinesli pivo). Zahráli jsme si fotbal (rukama, ne nohama) a - a pak jsem dostal pocit, že bych měl zase odejít, tak jsem odešel. Ovšem ta věrná skupinka, která se ráda účastní katedrových akcí, ještě podobné pocity neměla a hovořila o skle (tušíte, co tím mysleli). Co se dělo po 22.55, to se dozvíte, jen pokud se najde nějaký třetí zpravodaj...

24. 3. 2003

  • Nebylo to vůbec jednoduché. Zejména pro hodnotící komisi, která si nechala hodnocení až na poslední chvíli a pak se ukázalo, že musí rozhodnout o 15 vzorcích. No, zvládla to, i výsledkovou listinu vytvořila se všemi průměry i statistickými odchylkami, pouze jedna nepřesnost se tam vloudila.  Jeden z komisařů přijímající vzorky zcela pochopitelně nepochopil že Pavlůvky nejsou název dědiny, odkud pochází soutěžní vzorek, ale místní název odrůdy švestek. Dlouho to některým vrtalo hlavou (tento vzorek byl odevzdán jako jeden z prvních), ale každý si myslel, že Pavlůvky je docela dobré jméno pro vesnici. Hm, a není. Tedy je, ale v tomto případě to není pravda. Pavlůvky jsou malé drobné švestky, ze kterých byla soutěžní slivovice (od Uherského Hradiště) vypálena. No, nicméně jsme výsledky nerevokovali, i tak bylo dobře. Tedy alespoň pokud jde o nabízený program.
    • Tradičně jsme začali teorií. Přednášku tentokráte držel J. K. na téma historie destilátů.
    • Vyhlášení výsledků a předání knižních cen, které rozhodně nebyly ledajaké. Psali jsme je několik let. (V součtu srovnatelně s dobou potřebnou pro zasazení stromku a dočkání se první úrody, i když třeba ještě ne v množství dostatečném pro jednu várku pálení).
    • A pak už to bylo na každém z účastníků, jak se vyrovná se 16 vzorky (ano ještě jeden vzorek jsme dostali 10 minut před slavnostním zahájením, byl ochutnán mimo soutěž a nepropadl). Přitom se vedly různé řeči, co si tak vzpomínám tak o: fenomenologii, Patočkovi, matematice, fyzice a filosofii jako disciplinách a jejich validitě, fotografování, fotografiích a jejich validitě, vycházkách, besídkách, koštech a jejich validitě. Jinými slovy (k poslednímu tématu) - s těmi dvaceti účastníky koštu se můžeme domluvit efektivněji na nějakém komorním setkání a nevysilovat se organizováním podobných akcí, i když - uznávám - byla koneckonců příjemná i v tomto počtu. Možná nás to do roka přejde, ale teď říkám: sbohem a šáteček. To ovšem není zaměřeno proti zúčastněným, těm je možno vzkázat, že to bylo  fajn a jestli toho bylo akorát musí dodat J. P., který zůstal se společností, kterou jsem já opustil U čápa.
    • Fotky budou následovat.

23. 3. 2003

21. 3. 2003

  • Jarní pátek s sebou přinesl řadu mailů a jiných zpráv, ve kterých se vzájemně ujišťujeme, že je opravdu jaro,kdyby si náhodnou někdo nevšimnul. Nechybí ani delší analýzy jarního stavu světa, jako např.
    • Tak za chvíli tu máme jaro.Slunce svítí, květiny rozkvétají a pod nohama nám křupají mrtvá ptáčátka, čerstvě vypadlá z hnízd. Větve stromů a zkažené potraviny na našem balkoně
      se zelenají. Vstříc slunci vylétají ze smrdutých popelnic chuchvalce mladičkých much, aby oslavily nejkrásnější čas roku a porozhlédly se po chutném výkalu atd..
  • My se nenecháme zastrašit, hektický týden končí, už nás čeká jen druhý tradiční (jarní) košt pálenek z vlastní produkce a jakmile bude za námi zdárně i pondělí 24. 3. (košt začíná 17:00 hod. v posl. č. 20, štamprličky s sebou), budeme si moci při plném pracovním nasazení odpočinout až do první jarní vycházky.
     

20. 3. 2003

  • Středa byl náročný den. Setkání s ontologií a křest knihy proběhly úspěšně. I večerní divadlo proběhlo před naplněnou aulou bez katastrof a problémů, přestože v noci před představení jednoho z herců odvezli do nemocnice, kde mu vyřízli slepé střevo. (Přejeme rychlé zotavení). Naštěstí principál umí všechny role, takže zaskočil a roli, kterou hrál principál, převzal již dříve osvědčený Dušan L., religionistická opora divadla. Zvládl to bravurně, stejně jako všichni ostatní. Následný rozbor a hodnocení, které proběhlo v Ambře se protáhlo až do začátku války. Skoro stejně strašné jako sama válka bylo i to, co tam provedl P. A. svému pedagogovi J. K. Jenom proto, aby J. G. měla zajímavý fotografický úlovek, P. A. se vetřel do blízkosti J. K., nic netušícího ho uchopil za uši a vlepil mu takový hubanec, že by se ani v hollywoodském filmu neztratil.

18. 3. 2003

  • Středa bude náročný den.
    • V univerzitním klubu pořádáme setkání okolo filosofie a ontologie zejména - přijedou ze Slovenska, z Prahy a odpoledne bude křest Evoluční ontologie (autoři Josef Š. a Josef K.).
    • Večer se odehraje repríza divadelního představení (režie Josef P., hlavnímu ansámblu chvíli (než je zabijí) přihrávají Josef P. a Josef K.)
    • takže se asi nedostanu k nějakým referátům v bloku a nestihnu napsat, že ve čtvrtek budeme přát dr. H. P. (to není Hewlett-Packard) k jejím narozeninám, takže jí blahopřeji již nyní.
    • a večer snad budeme mít chvilku, abychom si - zcela objektivně, nesobecky - vzpomněli že Josefové mají svátek.
    • ve čtvrtek se také bude muset sejít hodnotící koštovatelská komise, abychom v pondělí mohli vyhlásit výsledky soutěže dodaných vzorků a věnovat se pak volnému koštování.
  • Frankofonním studentům by neměl uniknout odkaz na Letní francouzskou univerzitu v oficiální části rozcestníku. I když se letos univerzita koná v Jizerských horách, neměl by to být důvod ji zasklít, kontakty se dají navazovat všude.

16. 3. 2003

  • Obrazová zpráva z koštu je trvale v trvalkách, zde jen shrnutí. Všichni reprezentovali dobře, a to si myslíme i přesto, že umístění byla průměrná a J. K. se s kalvadosem dokonce podělil o poslední místo s jednou cizí kořalkou. Bral to sportovně, ale pouze do okamžiku, kdy ochutnal tu, která s jeho pálenkou uzavírala soutěžní pole. Jak si toto mohl někdo dovolit srovnat, to nepochopil nikdo ze spolukoštérů. Ale vy se můžete podívat na fotky.

14. 3. 2003

  • Kdyby se do citačního indexu počítaly i ohlasy - potřebné pro postup ve vědeckých grádech - z akcí, kterých se účastníme nebo je pořádáme, tak jsme už všichni akademici světa. V každém případě jsme rádi, že nám doposud nikdo nevynadal, jakou že jsme to tam či onde (na posledy tedy na plese) dělali ostudu. Možná (určitě) si to někdo myslí, ale zatím se nenechal slyšet, takže jsme v pohodě a v klidu jdeme zítra na košt do N. Lískovce. Budeme se tam chovat slušně, decentně, reprezentativně s ohledem na své postavení, jak je nám vlastní. Pořídíme snad i důkazní materiál, který bude zveřejněn.

13. 3. 2003

  • V sobotu, jen co se vzpamatujeme po plesu, půjdeme na košt. Nikoli ještě katedrový, ale v Novém Lískovci. Sednete-li na trolejbus č. 145 či 146, směr Lískovec, Kamenný vrch a vystoupíte na Raisové a půjdete do restaurace Okruh, zažijete věci. Od 19:30 hod. Moc neváhejte. Každý, kdo zatím zaváhal, posléze litoval.
  • Ples je zdárně za námi. Kompletní fotozpravodajství najdete v trvalkách, zde pár komentářů:
    • Ze začátku to vypadalo, že se ani nic dít nebude.
    • Cimbálovka hrála do prázdna nicoty
    • ale postupně se přece jen začali scházet plesanti
    • Sice to stále bylo hodně řídké, ale už jich bylo tolik a uplynuly už tři akademické čtvrthodinky
    • že bylo třeba oficiálně zahájit
    • Neoficiálně už to jelo na plno, různě se zapózovalo před objektivem
    • prodávaly se lístky do tomboly a samozřejmě i tančilo
    • Někteří se tak zásobili, že pak ani nevěděli, do čeho se pustit dříve. A když zjistili, že jsou zdokumetováni, vynutili si podobnou scenérii i s jinými, ale sami vidíte co je přirozené a co je aranžované.
    • Nikdo před objektivem neuhýbal, naopak.
    • Za jisté vyvrcholení plesu (naštěstí si toho nevšimlo mnoho lidí), by se dala považovat následující scénka. J. P. neustále brblal, že J. K. zachytává ostatní v různých situacích, ale sám zůstává skrytý, a že kdyby se aspoň jednou sám J. K. nechal vyfotit podobným způsobem, že pak by měl oprávnění atd. atd. A protože sál byl v tomto okamžiku již absolutně plný až přecpaný tanečníky, došla nějak řeč na to, že místo na tancování už je jen na stole a že to by byla ta správná situace, a tak se mu nakonec podařilo J. K. vyprovokovat k tanečku na vyšší úrovni. No ale samozřejmě tímto to nemohlo skončit, i J. P. si zatancoval ve výškách, a pak ještě oba spolu a stala se z toho norma. Poté si chtěl  J. P. zatancovat se Z. U., ta ale měla podmínku, že na stole jedině bez obuvi. J. P. to vzal důkladně.
    • A pak už to tam mohutně kolotalo, jak se můžete přesvědčit na ostatních fotografiiích.

12. 3. 2003

  • Rychlovka z bývalého Maxima (ani nevím, zda je to stále Maxim, nebo se to jmenuje jinak). Vypadá to tam trochu jinak, Litovel a Hanušovická Holba nezklamou, ceny nejsou nijak přehnané ovšem ani zavádějící, dole je plac pro ping pong či co to je (asi nějaký sport), vzadu je nachystáno 6 počítačů s plnou internetí konektivitou, ale nyní již čekají jen na demontáž, protože podnikatelský záměr jaksi nevzal v úvahu fakultu z každé strany, kde mají potenciální návštěvníci přístup k Síti zdarma a dokonce v popisu práce...
  • A jedna proděkanská zpráva: kdo nejde na ples, na toho se zítřejší děkanské volno nevztahuje. :-)
  • Níže uvedená noticka si velmi zčerstva našla svého čtenáře až v Dijonu. Samozřejmě nejde o nikoho jiného než M. P., který zanechal plk v plkárně. Všichni už ho znáte z jeho korespondence, tak jistě víte s jak velkou rezervou je třeba brát jeho analýzu dodavatelů vzorků. Já ještě vzorek nedodal, právě proto, že M. P. má tak trochu pravdu, a dodám vzorek na poslední chvíli. Ještě mi jenom zbývá definovat poslední chvíli (zatím vím jenom to, že je to dříve než poslední soud). Někteří ani nedodají, ale jistě z plku vyčtete, jak - ač nám přeje dobré chuti - M. P.  lituje, že se nemůže zúčastnit, i když štamprličku má. Ostatně jeho temné tíhnutí ke koštu demonstruje i jeho ostentativní komolení jména Dijonu na poloviční žón. Ale my jsme hodní, my mu o koštu budeme prostřednictvím webu dávat zprávy a možná i nějaký vzorek po jeho návratu vytáhneme z archívu...
  • Košt, jako všechny budoucnostní události, se blíží (my se přibližujeme v našem okamžiku k němu - při jiné interpretaci Aristotela) a vzorků je v této chvíli přítomnosti osm (slovy 8). Není to zcela špatné, ale protože není jasné, kolik  degustatérů přijde na slavnostní vyhlášení výsledků, bylo by jistější, kdyby ještě nějaký ten vzorek přibyl.
    A důležitá věc: Kdo chce koštovat, vlastní štamprličku s sebou.
  • Tak dnes je ples. Tradičně ve středu, ovšem již méně tradičně nikoli na Stadiónu, ale v komornějším a asi i kulturnějším prostředí Dominiku (pivo Starobrno, 15 Kč, panák 20-40 Kč, víno 0,7 do 100 Kč tam bývají obvykle ceny). Pokud už nemáte lístek, nechcete si to ještě rozmyslet?
  • Ještě než půjdeme na ples, měli bychom provést jednu rekognoskaci, bohužel už nestihneme průzkum bojem. Jak se zdá Maxim je už opět v provozu (už jsem dlouho okolo něj chodil, aniž bych vůbec na něj pohlédl, takže je možné, že mé zjištění už není příliš aktuální), a to za zcela jiných podmínek (zase jiné pivo a začali i vařit - to poslední potěší jistě zejména prof. P. M., ale určitě nejen jeho.) Jakékoli zkušenosti odtamtud jsou v bloku vítany.

9. 3. 2003

  • Byli jsme tedy s J. Z. na pohřbu. Nemilé překvapení pro mne bylo, že jde o pohřeb církevní a v kostele byla zima jak v kostele. Hodinu trval obřad, roztodivné řeči se pronášely a zmrzli jsme strašným způsobem. Nicméně jsme to vše spořádaně absolvovali, ale bylo pak nutno aplikovat rozehřívadla velmi silného typu a velkého kalibru. To jsme tedy učinili a zachránili se. 
  • S P. H. jsme ještě stihli začít plánovat cestu, kterou bychom měli uskutečnit v první půli dubna. No přece do Francie, Paříž - Dijon, abychom udržovali svěží sokraticko-erasmické kontakty.

7. 3. 2003

  • Znáte 3D obrázky? A víte, že pozadá v plkárně má podobnou vlastnost. Tedy žádný konkrétní obraz, ale dojem prostorové (žádné jiné) hloubky při správném pohledu a také získáte.

6. 3. 2003

  • A jeden nepodstatný z proděkanských aktivit: v pátek jsou promoce a bohužel i pohřeb prof. Z. Zlatušky. Takže všude by někdo měl být za fakultu. Dva proděkani na promoce, jeden na pohřeb. Nejsem rituální typ a volím tedy ten rituál, který je méně náročný na pohyb a řeči a prohlašuji, že raději půjdu na pohřeb než na promoce. Kvůli takto nevinně artikulované nutné volbě jsem vzbudil neskrývané pohoršení. Ne, to ne, pohoršení to nebylo, snad takový údiv zvláštního typu. Tak nevím, jsem divnej?
  • Včera si dělal fakultní pošta co chtěla či nechtěla, dnes se nám zase na katedře předváděly tiskárny. U J. P. zakousla papír, takže majitel uvažoval o použití tomahawku, který schovává pro různé příležitosti pod lavicí, tiskárnu jsem zachránil pohrabáním se v jejích vnitřnostech. U J. K. zase tiskárna byla naopak příliš aktivní a mandlovala papíry zcela naprázdno a z důvodů, které znala jen ona sama. Úvahy o tomahawku změnily hlavu, tentokráte to zachraňoval hlavní vypínač. A to vše po té, co v ní (tiskárně) došel definitivně toner a právě v okamžiku, kdy jí byl odeslán požadavek tisku stovky stránek definitivní podoby francouzské verze Filosofie po postmoderně určené k expedici do tiskárny. Tuto situaci zachraňovala tiskárna u B. H., která se naštěstí  do katedrového komplotu nezapojila. A jinak pohoda.
  • Níže uvedené upozornění nenechejte bez odezvy. Fotografie, které se postupně objevují v členské základě kočovné divadelní společností, jsou občas velmi povedené, někdy až tolik, že správce stránek nenasbíral dost odvahy je publikovat. No, třeba se ještě vzchopí nebo dostane souhlas zobrazené. Nebo by mohl foto nechat zobrazovat na nějakém nenápadně umístěném knoflíku jen pro všímavé. Hm, napište mu.

5. 3. 2003

  • Pokud jste na premiéře neviděli dobře všechny akční scény Filosofického westernu, máte možnost shlédnout reprízu. Na stránkách divadla jsou podrobnosti.

4. 3. 2003

  • Sledujte stránky divadla, aby vám bylo jasno, že se tu nežije jenom alkoholem, jak by to mohlo vypadat podle níže uvedených příspěvků. Připravují se reprízy, pomalu tam rostou stránky věnované všem členům, kteří prošli ansámblem, ale koukněte se sami.
  • Košt bude 24. 3., to jest v pondělí v posluchárně č. 20 od 17:00 hod. Pokud se nám ovšem sejde dostatečné množství vzorků. Zatím to vypadá na suchou (nebo polosuchou) meditaci na volné téma. Přesně, zatím je k dispozici jeden jediný soutěžní vzorek, jeden je přislíbený (naprosto jistě), takže jestli se destilatéři nepředvedou, zůstane jen u plánů a představ. Košt by pak byl pouze virtuální, tzn. v úzkém komisním kruhu bychom okoštovali to, co je k dispozici, a pak na stránkách bloku poreferoval, jak to dopadlo, jak nám chutnalo.

3. 3. 2003

  • Zpráva o výstavě vín:

    Velká Jihomoravská výstava vín byla letos asi o třetinu menší než loňská a předloňská, pokud jde o počet vystavených vzorků (necelých 1100). Subjektivnímu pohledu (který se stával časem - eeh, vlastně postupem událostí - stále subjektivnější) se také zdálo, že menší počet vín přilákal menší počet návštěvníků. Šampioni v jednotlivých odrůdách sice byli i tentokrát rychle vypíjeni (ta vína, ne jejich vystavovatelé), ale tisíc vzorků je přece jen poměrně dost, takže zkušený návštěvník, který ví, že rozumná degustační míra se pohybuje kolem 50 vzorků, měl stále z čeho vybírat. A protože v závěru stál nohama pevně na zemi, mohl výstavu ukončit ochutnávkou exotických vín od protinožců. Ovšem subjektivita pohledu už dosáhla takového stupně, že lze těžko odlišit dojem z australských vín od dojmu z české plavovlásky, která je nalívala. Asi ta vína moc zvláštní nebyla... A závěr? Dobré to bylo, dobré, první z vrcholných dnů roku se povedl.
    jp