ějinná úloha chybyD
Potřebujeme jiné hledisko! Podívej se na vývoj života. Před miliardami let vznikly praaméby, že? A co uměly? Opakovat se. Jak? Díky trvalosti dědičných vlastností. Kdyby dědičnost byla skutečně dokonalá, neexistoval by dnes na téhle zeměkouli nikdo jiný než améby. Ale co se stalo? Došlo prostě k omylům, no. Biologové tomu říkají mutace. Ale co je to mutace, ne-li slepý omyl? Nedorozumění mezi rodičem-odesílatelem a potomkem-adresátem. K obrazu svému, to ano, ale jak nepořádně! Jak nepřesně! A protože se podobnost kazila víc a víc, vznikli trilobiti, gigantosauři, sekvoje, kamzíci, opice a my. Z koncentrace nedbalostí a chyb. Ale s mým životem to přece bylo zrovna tak! Vznikl jsem nedopatřením, náhodou jsem se dostal do Turecka, odtamtud zas náhodou do Afriky, pořád jsem sice zápasil s příbojem jako plavec, ale nesl mě ten příboj, já ho přece neřídil! Už chápeš? Můj milý, nedocenili jsme dějinnou úlohu chyby jakožto základní kategorie existence. Neuvažuj po manichejsku! Podle té školy tvoří bůh řád, jemuž satan stále nastavuje nohu. Tak to není! Jestliže seženu tabák, dopíši ke knize filozofických druhů chybějící poslední kapitolu – antologii apostázie čili teorie bytí, které je založeno na chybě, neboť chyba plodí chybu, chybou hýbá, chybu vytváří, až se nakonec osudovost mění v osud světa."
|
A |
B |
| Dotaz na "správný stav" | Chybné řešení, odpověď, nesoulad s emprickými daty nebo s přijatými pravidly |
| Je chyba, že teplota vesmírného pozadí je 3 K? | Reliktní záření nemá teplotu 3 K. (důsledek předchozího stavu) |
| Je chyba, že se narodí slon se dvěma choboty? | Slon má dva choboty. (funkce, evoluční výhoda) |
| Je chyba, že "2+3=7"? | 2+3=7 (formalismus) |
Na typ A. se hůř odpovídá, v případě B je to mnohem snadnější, neboť je jasně definováno co s čím máme srovnat.
jak to má být (co býti má) - jak to je (co je)
Srovnání s přijatými formálními pravidly nebo s danými fakty (pozorovaným empirickým stavem světa), adekvátnost
A. i B. aktivní přístup (hodnocení, srovnávání) subjektu - chyba jako (inter)subjektivní stav mysli.
Např. obsahové složení vesmírů (75 % H, 23 % He, zbytek ostatní prvky), nelze říci, zda tyto "příměsi" jsou chybou nebo normálním stavem, použití výrazu "chyba" zde pravděpodobně vůbec není na místě.
Ať již Lem nebo Dawkins, zde je již evidentní, že chyba (replikační chyba), tj. šum v informačním přenosu, je přímým zdrojem života. Dokonalý přenos informace při replikaci (v souhrnu všech jednotlivých replikací) znamená dokonalou sterilitu, stabilitu a smrt, odchylka od dokonalosti a chyba je cestou k životu.