Slavisté se už pošesté setkali v Opolí

Anna Gnot

Emigrace versus nomádismus, kultura versus cenzura, norma versus antinorma, hranice vlastní versus cizí – tyto otázky byly předmětem dosavadních pěti Sympozií Opoliensis. Jedná se o cyklické setkání polských a zahraničních slavistů, které od roku 2009 organizuje Katedra západo- a jihoslovanské slavistiky (dříve Katedra slavistiky) Filozofické fakulty Opolské univerzity. V prezentovaném výběru témat lze pozorovat sklon k periferním prostorům současné humanistiky. Dokazuje to skutečnost, jak je tato periferie pro badatele poutavá, což lze sledovat v doposud vydaných pokonferenčních sbornících jako např. Od banity do nomady, Kultura bez cenzury (?) atd.

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Ve dnech 21. a 22. dubna 2016 se symposium konalo v Opolí už pošesté. Tentokrát tým organizátorek (Joanna Czaplińska, Sabina Giergiel, Marta Malanowska-Statkiewicz, Anna Modelska-Kwaśniowska, Aleksandra Pająk) zvolil jako hlavní téma konference otázku zapomenutých, prokletých a vyloučených ve slovanských literaturách a kulturách 20. a 21. století. Kromě samotných postav vyloučených tvůrců nebo jevů tematika příspěvků mapovala také mechanismy a nástroje vylučování (cenzura, tabu) a pokusy o (re)definování procesu vylučování. Nabízená tematika vyvolala zájem o účast mezi referenty z Polska, České republiky a Srbska.

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Konferenci zahájila svým příspěvkem Słucham, kiedy nie mówią… Swietłana Aleksijewicz o zakneblowanej pamięci Małgorzata Semczuk-Jurska (Varšavská univerzita). Badatelka se zaměřila především na ženská vyprávění v reportáži Válka nemá ženskou tvář, jejíž autorkou je loňská nositelka Nobelovy ceny za literaturu. Ústředním problémem, jehož se příspěvek dotkl, byla bázeň z paměti a mechanismy jejího zachycovaní v literárním textu. Anna Wzorek (Univerzita Jana Kochanowského v Kielcích) prezentovala postavu kněze, básníka a exulanta Bonifacyho Miązka. Poslední referát v zahajovacím panelu pronesla Elżbieta Dąbrowska (Opolská univerzita), která kategorii Jiného/Cizího uvedla do kontextu zkušenosti jazyka a reality. Ukázala (na příkladech zapůjčených ze současné polské literatury), jakým způsobem pocit cizosti doplňuje existenci postmoderního člověka.

Konferenční mezihrou byla prezentace nové publikace varšavských slavistů – Marcina Filipowicze a Anny Kobylińské – Peryferyjność. Habsbursko-słowiańska historia nieoczywista (Libron, 2016). Pro autory (včetně nepřítomného Macieje Falského) byl výchozí perspektivou pohled na Rakousko-Uhersko jako organismus, který v hlavní míře utvářely lokální národy. Mohli tak zmapovat řadů antagonismů mezi habsburským centrem (a nejenom jím) a periferiemi monarchie, přičemž přijali dominantu menšinového diskursu. Tento pohled vyústil ve tři kapitoly publikace, věnované vybraným otázkám českým, slovenským a chorvatským.

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Bohemistický panel konference zahájil svým příspěvkem Lubomír Machala (Univerzita Palackého v Olomouci). Věnoval se v něm Jiřímu Drašnarovi – „desperátovi české prózy“. Prezentaci jeho literární a filmové tvorby doprovázela reflexe nad postavením autora v kontextu jak české emigrační literatury, tak i té polistopadové. Postavu zapomenutého kritika, žurnalisty, spoluzakladatele časopisu Scéna, básníka a překladatele Ervína Taussiga přiblížila Ilona Gwóźdź-Szewczenko (Vroclavská univerzita). Dalším zástupcem Vroclavské univerzity byl Richard Změlík, který sledoval prostorové konfigurace v raných textech Jana Čepa – Dvojím domově, Vigiliích a Zeměžluči. Marie Hučínová (Univerzita Palackého v Olomouci) uvedla publikum do světa románu Ireny Douskové Medvědí tanec. Zajímala ji obzvláště postava Jaroslava Haška a způsob, jakým ji Dousková vytvořila. O vyloučení v době normalizace mluvil Libor Martinek (Vroclavská univerzita). Vzpomněl na jméno Henryka Jasiczka, těšínského básníka, který za své postoje zaplatil vysokou cenu v roce 1968.

Souběžné jednání zahájila Anetta Buras-Marciniak (Univerzita v Lodži), která se dotkla otázky integrace a soužití muslimů z Bosny a Hercegoviny ve slovinské společnosti. Následující badatelka z lodžské univerzity Katarzyna Bednarska (ve spolupráci s na konferenci nepřítomným Kamilem Szafrancem z Universität Gießen) prezentovala pokus o postkoloniální pohled na slovinskou literaturu. Významnou složkou tohoto pokusu bylo její srovnání s polskou literaturou. Małgorzata Andrzejak-Nowara (Opolská univerzita) se ponořila do analýzy spektáklu Błądzenie v režii Jerzeho Jarockého, aby prezentovala postavu Witolda Gombrowicze. Narazila tak na problematiku (auto)kreace spisovatele, který ne vždy měl možnost samostatně rozhodovat o svém životním osudu. Otázku „Pro koho je utopie?“ položila Aleksandra Paluch (Opolská univerzita) ve svém vystoupení týkajícím se románu Obszar nieciągłości Andrzeje Krzepkowskeho a Andrzeje Wójcika. Anna Kobylińska (Varšavská univerzita) na příkladu Jána Lajčiaka (autora práce Slovensko a kultúra) ukázala, v čem spočívají potíže Slováků s velkými osobnostmi. Upozornila zejména na celé 20. století slovenskou kulturu provázející střet mezi snahou o její revizi a způsobem jejího vnímání, který má své východisko v předchozím obrozeneckém století.

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Následoval panel balkánský, v jehož úvodu si publikum vyslechlo příspěvek Ewy Szperlik (Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani). Badatelka se soustředila na spletité osudy chorvatských spisovatelů, jejichž tvorba se po roce 1945 ocitla mimo literární kánon jako nepohodlná. Zobrazila tak mechanismy vyloučení a následné rehabilitace v balkánských literaturách. Svetlana Šeatović (Institut za književnost i umetnost u Beogradu) za nepřítomnosti svých kolegyň – Ljiljany Banjanin a Persidy Lazerević Di Giacomo (Università degli Studi “G. d’Annunzio” Chieti-Pescara) – pronesla dva příspěvky: Balkanski paradoks periferije i izgnanih a Izgnani Andrić u lirici i pripoveci Zanos i stradanje Tome Galusa. Oba příspěvky jsou výsledkem srbsko-italské spolupráce zmíněných badatelek. Panel uzavřela Sabina Giergiel (Opolská univerzita), která se soustředila na vymazávání z literatury a pozdější návraty do kánonu v kontextu první poválečné emigrantské vlny ze Srbska a Chorvatska.

Paralelní panel, zaměřený na východoslovanské literatury, zahájila Anna Horniatko-Szumiłowicz (Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani). Prezentovala postavu Wasyla Tkaczuka – zapomenutého spisovatele, který je nyní nově pro ukrajinskou literaturu odhalován. Martyna Kowalska (Jagellonská univerzita v Krakově) popsala střet, který je pozorovatelný v rané tvorbě Marie Arbatové. Jeho jádro spočívá v otázce, jakým způsobem dramatička zápasila s prezentací ženské identity ve svých textech. Následující příspěvek Siarheie Padsasonnyho (Varšavská univerzita) připomněl postavu Světlany Aleksejevičové. Badatel analyzoval antinomii hrdosti a ostudu, již vyprovokovalo ocenění spisovatelky Nobelovou cenou. První den symposia ukončilo vystoupení Tomasze Wielga (Opolská univerzita), který na příkladech z díla Ułodzimira Karatkieviče prezentoval degenerace běloruské historické prózy. První den jednání pak zakončila slavnostní večeře. Událost byla mnohem slavnostnější, jelikož účastnici konference mohli pogratulovat Joanně Czaplińské, která byla zvolena novou děkankou Filozofické fakulty Opolské univerzity.

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Druhému dni symposia dominovala bohemistická tematika. První panel zahájil Petr Hrtánek (Ostravská univerzita). Badatel ve svém příspěvku mapoval pojmy prokletí, stigmatu a vyloučení v textech, které označil za současné románové kroniky (romány, které tematizují vztah mezi velkými dějinami a určitými společnostmi). Markéta Holanová (Ústav pro českou literaturu AV ČR v. v. i.) prezentovala dvě ediční řady: Knihy podivuhodných dobrodružství nakladatelství Fr. Borový a sérii o Fantomasovi vydávanou Odeonem Jana Fromka. Jejich prostřednictvím poukazovala na vývoj detektivního žánru v české literatuře. Matěj Antoš (Ostravská univerzita) analyzoval prokletí a vyloučení jako konstitutivní prvek vyskytující se mj. v románech Sedmikostelí, Stín katedrály, Santiniho jazyk a povídkové sbírce Mrtvý holky (autorem všech je český spisovatel Miloš Urban). Českými historickými narativy se zabývala Urszula Kowalska (Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani). Badatelka se soustředila na způsoby prezentace a promítání obrazu 2. světové války do současné české kultury. Anna Gawarecka (Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani) položila publiku otázku, zda „je možné psaní o (cizí) zkušenosti vyloučení?“.

Analýzu deníkových textů Jiřího Koláře (Očitý svědek a Prométheova játra) s jejich zasazením do dobového kontextu prezentoval Józef Zarek (Slezská univerzita v Katovicích). Příspěvek doprovázela reflexe na téma polských překladů zmíněných deníků. Petr Šamal (Ústav pro českou literaturu AV ČR v. v. i.) na příkladech textů Edvarda Valenty, Jiřího Valji a Bohuslava Březovského prezentoval mechanismy marginalizace psychologické prózy v 50. letech. Spletité osudy Medvědího románu Jiřího Kratochvila sledovala Alena Přibáňová (Ústav pro českou literaturu AV ČR v. v. i.). Označení Kratochvila za „vyloučeného z řad vyloučených“ dovolilo badatelce zároveň popsat obraz brněnského samizdatu. Tereza Šnellerová (Univerzita Karlova) se zamyslela nad diskursem normalizační kritiky z hlediska komunistické moci. Tvorbu Pavla Koudelky, jakožto spisovatele odlišného/prokletého, prezentoval Vladimír Novotný.

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

První ze dvou závěrečných panelů konference zahájil Martin Pilař (Ostravská univerzita), který se zaměřil na osobnost Jaroslava Kolmana Cassiuse. Kromě prezentace díla tohoto spisovatele se badatel snažil zodpovědět otázku, proč zůstal autorem zapomenutým. Tvorbou vyloučeného zástupce utiskovaných žen – Amálie Vrbové (pseudonym Jiří Sumín) – se zabývala Gabriela Gańczarczyk (Univerzita Pardubice). Badatelka zároveň prezentovala vějíř postav, jaké ve svém díle Vrbová vykreslila. Zapomenutého českého naivistu Aloise Beera představil Piotr Gierowski (Jagellonská univerzita v Krakově) Ve svém příspěvku Alois Beer – przypadek twórcy „naiwnego“. Jako druhý úkol si krakovský badatel určil obecnou prezentaci jevu, jakým je naivismus v literatuře a umění. Otázce procesu detabuizace jazyka a vytváření sociolektu používaného na polských a českých homosexuálních seznamkách se věnoval Roman Sliwka (Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani). Martin Markoš (Univerzita Hradec Králové) se soustředil na zobrazeních homosexuálního soužití v české literatuře po roce 1989 a zodpovězení otázky, jestli tyto obrazy znamenají snahu odlišit se, nebo naopak zapadnout do společnosti.

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

Zdroj fotografií: facebookový profil Slawistyka Uniwersytet Opolski

V souběžném panelu se Klára Čermochová (Univerzita Karlova) ponořila do problémů české prozódie spojených s tónickým veršem. Uvedla příklady jeho dosavadních realizací v české literatuře 19. století a zdůraznila, že novější česká teorie verše prakticky vylučuje jeho existenci. Živou diskusi vzbudilo vystoupení Radka Malého (Univerzita Palackého v Olomouci) na téma dvojjazyčnosti jako jevu vyloučeného z české literatury. ve svém příspěvku prezentoval bohatý přehled spisovatelů a spisovatelek, které píší jak česky, tak cizím jazykem. Dorota Bielec se věnovala tvorbě Karla Pecky jako svědectví československého dění (tábory nucené práce) v 50. letech. O „zapomenutém“ podílu Oty Filipa v debatě o česko-německých vztazích se zmínila Anna Gnot (Opolská univerzita/Univerzita Karlova). Badatelka nabídla publiku průřez jak beletristickými, tak publicistickými texty tohoto autora. Poslední hlas celé konference patřil Jiřímu Byčkovi (Opolská univerzita), který prezentoval tvorbu a život Jiřího Weila, především na pozadí dvou velkých totalitarismů 20. století – nacismu a stalinismu.

Výsledky dvoudenního symposia budou prezentovány ve dvou časopisech: Studia Slavica a Studia i Szkice Slawistyczne.

Mgr. Anna Gnot – absolventka oboru Slovanská filologie (specializace: bohemistika) na Opolské univerzitě. Nyní doktorandka Filozofické fakulty téže univerzity (obor: Literární věda), která pobývá na stipendiu v rámci Visegrádského fondu na Masarykově univerzitě v Brně (Ústav české literatury a knihovnictví). Zabývá se mimo jiné fungováním mýtu v současné literatuře, autobiografií jako literárním žánrem a strategiemi postmoderního psaní.

Kontakt: ania.gnot@op.pl

Spojení s DB se nezdařilo.

Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

V této kategorii dosud nejsou žádné články.