František Všetička

Jaworski – to je od javor. Strom javor. Vezmeme-li však prozaickou tvorbu Kazimierze Jaworského, pak zjistíme, že je v ní stromoví pramálo. Napovídají to už tituly jeho sbírek – první se jmenuje Šrotiště (v originále Złomowisko), druhá Hranice (Granice). Jak oba tyto názvy naznačují, středem Jaworského pozornosti jsou spíše problémy lidské, mezilidské (když hranice, tak také hranice mezi lidmi), příroda se u něho dostává kamsi do pozadí (toto tvrzení bude zakrátko poopraveno).

Životní osudy Kazimierze Jaworského jsou spjaty se čtyřmi místy – s vesnicí Konská (dnes součástí Třince), s Olomoucí, Třincem a Bystřicí pod Hostýnem.

V Konské u Třince se Kazimierz Jaworski 4. února 1940 narodil, podobně jako před ním básníci Paweł Kubisz a Adam Wawrosz. Na rozdíl od nich se však autor Hranic narodil v zámku, dalo by se říci jako zámecký pán. Je třeba ovšem toto tvrzení brát s jistou rezervou, neboť v konském zámku byla tehdy polská škola vesnických hospodyněk, jejímž správcem byl Kazkův dědeček. A do tohoto prostředí se Kazimierz Jaworski narodil. Dědeček malého Kazka vychovával, poněvadž otec, jehož Jaworski nikdy nepoznal, byl tehdy jako voják v sovětském zajetí a po německém vpádu do Sovětského svazu byl spolu se svými druhy zlikvidován jednotkami NKVD někde u Lvova. Občané Konské, jakož i jiní, o tom v té době nic nevěděli. Kazimierz Jaworski má ve své první knížce povídku Rozhovor s tátou, která dostává v souvislosti s touto dříve utajovanou informací poněkud jiný a hlubší smysl. V Konské spatřil světlo světa také Jerzy Buzek, bývalý polský premiér. S Kazkem chodil dokonce jeden čas do školy. Centrum Konské dnes už neexistuje, pohltily ho třinecké železárny. To je jeden z důvodů a také námětů knihy, kterou Jaworski zamýšlel. Měla to být kniha oslavující zanikající ves. Próza faktografická a básnivá zároveň.

Vysokoškolská studia absolvoval Kazimierz Jaworski na Filozofické fakultě v Olomouci. Bylo to v letech 1963-1967. Zpočátku studoval polštinu s češtinou, kterou během studia zaměnil za právě obnovenou filozofii. S jistou nostalgií vzpomínal na některé vyučující – na Jana Jahna, Hanu Jechovou, Jiřího Damborského a J. L. Fischera. Za studií v Olomouci poznal také svoji budoucí choť, Češku, v níž získal věrohodnou překladatelku svých textů. V Olomouci vznikaly také jeho první prózy, zařazené později do Šrotiště. Místem nejoblíbenějším se mu stala tehdejší Univerzitní knihovna a četbou nejradostnější právě vycházející svazky Velkého slovníku jazyka polského. Z inspirace jedním neznámým výrazem vznikla např. povídka Najáda, zařazená do jeho první knížky. Olomouc byla v tomto směru inspirativní, nepolské prostředí přitahovalo a formovalo.

Po studiích sehrál v Jaworského životě významnější roli básník Adam Wawrosz, který jej získal do redakce Třineckého hutníka. Tento týdeník byl tehdy závodním časopisem, jenž se zejména po listopadu 1989 proměnil v regionální list. Jaworski v něm setrval dlouhý čas, to znamená, že prožil s časopisem léta normalizační i léta probouzející se demokracie.

V Třinci Kazimierz Jaworski žil a Bystřici pod Hostýnem z rodinných důvodů často navštěvoval. V poslední době k ní přilnul zejména pro její čistotu a pro zásadní proměny, jimiž městečko prošlo.

Kazimierz Jaworski není pouze prozaik, je také autor rozhlasových her pro polské vysílání ostravského rozhlasu. A v neposlední řadě rovněž překladatel z češtiny, slovenštiny a ruštiny. Jde sice pouze o časopisecké překlady, na druhé straně však o autory nejpřednější. Překládal Seiferta, Hrubína, Čepa a Škvoreckého; ze Slováků Blažkovou a Puškáše; z Rusů Kuprina, Paustovského, Vampilova a Bunina. Bunin, lépe řečeno hledání jeho stop v Oděse, je také námětem Jaworského povídky Hledání času (ze sbírky Hranice).

Kazimierz Jaworski byl konečně fotograf. Rád fotografoval různá zákoutí a především přírodu. Staré stromy, jejich vrásčitou kůru, mohutné kořeny. Takovými snímky doprovodil např. Sikorovu prózu Ojcowizna, která tak dostala výraznější vzhled.

Kazimierz Jaworski tvořil spolu s básníkem Władysławem Sikorou a malířem Bronisławem Liberdou ustálenou trojici přátel. Bylo to dávné přátelství, sahající až do mladistvých let. Jeden jejich vzdálenější kolega svého času poněkud nerozvážně o nich řekl, že představují bermudský trojúhelník. Myslil tím patrně na katastrofičnost a zkázu, které toto sousloví obsahuje. Zkázonosné ohrožení (a v minulé společenské éře nebylo tak nereálné) však s sebou nese také těsnější semknutí, úzké sepětí před vnějším nebezpečím – a to jsou myslím znaky, jež tento slezský bermudský trojúhelník navzájem spojovaly. Spisovatelé Jaworski a Sikora jako by navíc k upevnění svého svazku potřebovali malíře Liberdu. Sikora jej měl rozvěšeného po celém bytě a Jaworského knížku Hranice doprovodil Liberda alespoň jednou grafikou. Bermudský trojúhelník tedy žil a dýchal; jako první jej opustil Władysław Sikora, po něm Bronisław Liberda a jako poslední Kazimierz Jaworski. Stalo se 12. června 2022, konský rodák měl 82 let.

doc. PhDr. František Všetička, CSc.

Kontakt: fvseticka@seznam.cz