Martin Zborník

Sám

Když v krátkých kapsách mám
dlouhé chvíle
- jsem sám. A když má okna do světa
porostou falešnými květy,
přichází mráz.
A rty samotou nalíznuty
praskají snáz.


To deštěm
probouzím sedmikrásky
pod kluzištěm,
to na hřbetě mostu
ježím srst,
když jsem sám...
Když jsem sám
mám rozeplou vestu
a mráz u krku
nehlídám...

Potmě

Do tramvajových kolejí
zatéká spěch
a na rtech noci
se hvězda svléká
jen na dlaždičkách v podchodech
najdeš vzkaz fixou od člověka:

...jsem ve dne stín
a v noci sen,
jsem větev škráblá průvanem,
list, který se žene dál
aniž by na něj kdo kdy psal...

Odkryté lásky

Vysnít si lásku a tu si pak vzít,
je přelud větší, než po vodě jít,
ač srdce hoří Ti a rozum spává,
vybíráš z lásek jen, které svět dává.

Kdyby svět nabízel jen lásky na míru,
zemřel bys bez kouzel, pro růže z papíru,
láska je kompromis, snění i chápání,
leccos se přiučíš a nedáš na změny.

Papírek v průchodu

Létá jako myšlenka po prázdném domě,
tu a tam se pohoupe,
zavzpomíná
a přilne ke stěnám...

Báseň příliš krátká na rýmy

Velkým se člověk cítí tehdy,
pokud se měří s menšími.

Martin Zborník

Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2020
  1. Vlátí stmíváním (Ladislav Jurkovič)
  2. Výběr z Dignitas I (Sergej Dolgij)
2 | 2017
  1. Вацлав Граб‘є – Колискова (Olena Harahulia)
2 | 2016
  1. Из цикла «Т» (Galina Prokudina)
1 | 2016
  1. Vážený pane Magritte (Eduard Roreček)