Vážený pane Magritte
Inspirováno návštěvou výstavy René Magritta ve Vídni
Eduard Roreček
Vážený pane Magritte
Vy znáte věci za zrcadlem ukryté,
a Vaši milenci jen tiše zašeptají
mistře, s námi jste byl v městě na Dunaji.
Místo noční košile
převázal jste nám svými plátny hlavy
a venku zatím davy
zírají na pány s buřinkami.
Po kapsách zelená jablka mají
a tají, že těch pár centimetrů,
mezi mnou a tebou není přímka
tak jako Magritte není Maigret
ač oba proslavila dýmka.
A na pláží ženské tělo s hlavou ryby
připije si s námi bezpochyby
že na stole stojí láhev vína
a to za námi - je nebo není Albertina?
Mgr. Eduard Roreček, Ph.D. (narozen v roce 1978) vystudoval obory historie, estetika a geografie na Filozofické a Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Více než deset let působí jako středoškolský a vysokoškolský pedagog. V rámci výuky na Filozofické fakultě (Seminář estetiky) se zabývá literárně-estetickým textovými interpretacemi (např. semináře Interpretace lásky v krásné literatuře, Melancholie a literatura nebo Kniha jako literární topos a estetický fenomén). Od studentských let se věnuje vlastní literární tvorbě, kterou veřejně prezentoval formou autorských čtení.
Mohlo by vás z této kategorie také zajímat
- Maski czasu; Maraton (Wojciech Gorczyca)
- Кофейно-солнечная погода (Galina Prokudina)
- Na Benešově ulici (Simeona Jedličková)
- Vážený pane Magritte (Eduard Roreček)