ALL RIGHTS RESERVED !
 

· OSOBNOSTI ·

Adolf Heoffmeister - Mrakodrapy v pralese

Zpracovala: Veronika Neužilová

Adolf Hoffmeister se narodil v Praze roku 1902. Byl spisovatelem, malířem, karikaturistou, publicistou a dramatikem, autorem veršů, libret, fejetonů, causerií a reportáží. V r. 1925 absolvoval Právnickou fakultu University Karlovy v Praze, po studiích se stal společníkem právnické kanceláře, která patřila jeho otci. Byl zakládajícím členem Devětsilu roku 1920, členem Spolku výtvarných umělců Mánes, členem kulturněpolitických organizací: Levá fronta, Společnost pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, Klub českých a německých divadelních pracovníků. Od roku 1927 spolupracoval s Osvobozeným divadlem’ Byl redaktorem Lidových novin (1928-30) a Literárních novin (1930-32). Po nacistické okupaci v dubnu 1939 emigroval do Paříže . V Paříži byl ve spojení s odbojovými organizacemi a založil i centrum československých exilových kulturních pracovníků. V září 1939 byl za "protifrancouzskou činnost" zatčen. Ačkoliv jej pařížský vojenský tribunál po sedmi měsících věznění zprostil viny, byl internován v několika koncentračních táborech. Po kapitulaci Francie byl propuštěn, při útěku do Maroka znovu zadržen, vězněn na lodi Canada a v koncentračním táboře v Tangeru. V lednu 1941 se dostal přes Portugalsko a Kubu do USA. Anabázi později popsal v knize Turistou proti své vůli. Během svého pobytu v USA působil jako redaktor v newyorském Úřadu pro válečné informace a hlasatel a redaktor Hlasu Ameriky. V srpnu 1945 se vrátil do Českoslovenaska. V letech 1945-48 byl přednostou odboru pro kulturní styky se zahraničím na Ministerstvu informací a československým velvyslancem v Paříži. V r. 1951 se stal profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (speciální kurz kresleného a loutkového filmu). V letech 1965-67 byl předsedou Svazu čs. výtvarných umělců a předsedou pražského centra PEN-klubu. Díky svým uměleckým schopnostem byl zván do uměleckých porot doma i v zahraničí. V roce 1962 se s vládní delegací podíval do Jižní a Střední Ameriky. Po roce 1970, kdy mu byla zakázána veškerá práce veřejná, publikační i výstavní, odešel do důchodu. Zemřel 24. 7. 1973 v Říčkách v Orlických horách.

Mezi jeho díla patří *** (1921), Abeceda lásky (1926), Americké houpačky (1937), Brundibár (1943), Cambridge - Praha (1926), Čas se nevrací! (1965), Dalekohled aneb Kdo nevěří, ať tam běží (1956), František Xaver Šalda (1937), Historie povstání jedněch proti druhým (1968), Hledá se muž, který má dost času (1927), Hors d’oeuvre: Feuilletony, karikatury, epigramy (1927), Hry a protihry (1963), Hry z avantgardy (1963), Jak jsem znal V. H. Brunnera (1954), Kalendář (1930), Karel Václav Klíč: O zapomínaném umělci, který se stal vynálezcem (1955), Kuo-Chua: Cestopisná reportáž o čínském malířství (1954), Made In Japan: Cestopisná reportáž o zemi, kde vybuchla první atomová puma (1958), Mír (1933), Mládí ve hře (1935), Mrakodrapy v pralese (1963), Nevěsta (1927), O Nezvalovi (1961), Obratník Kozoroha (1926), Park (1927), Paříž & okolí (1967), Pissoir (1991), Piš, jak slyšíš (1931), Podmořské hvězdy (1922), Podoby & předobrazy (1988), Poezie a karikatura (1930-60), Pohlednice z Číny (1954-56), Poprava (1991), Povrch pětiletky (1931), Pozdrav Picassovi (1961), Předobrazy a prózy (1918-21), Reportáž o kongresu pro odzbrojení a spolupráci národů ve Stockholmu od 16. do 22. července 1958 (1958), Slepcova píšťalka aneb Lidice (1942), Současné čínské malířství (1959)

Vybrala jsem si knížku Mrakodrapy v pralese z roku 1963 z cesty Hoffmeistra do Jižní Ameriky. Popisuje náturu latino-američanů, jejich způsob života, ale také jejich pohyby při tanci, jejich rozčílení při toreádorském zápase, jejich ledabilé soustředění při ruční výrobě světově známých doutníků. Ale zároveň podává informace o celkovém vzhledu měst a okolí. Jeho cesta začíná v Brasilii, hlavním městem Brazílie a pokračuje přes Brazílii, Rio de Janeiro, Sao Paulo, Chile (Santiago), Bolívii, La Paz, Panamu, Kostariku, Carmen a Kubu.

Jeho popis Jižní Ameriky na mě místy působil až jako sci-fi příběh z budoucnosti, například popis Brasilie. Píše o tomto městě jako o městě nejmodernějších budov nejrozmanitějších tvarů, kde jediný způsob cestování je autem, anebo lépe vrtulníkem a kde rychlost na dálnici neklesne pod 80 km za hodinu. Jeho kresby, které provázejí čtenáře celou knihou, v této kapitole ještě dodávají pocitu, že se nacházíme tak trochu v jiném světě plném budov podlouhlých, vysokých i prazvláštních podob. Naopak rozsáhlá část popisu aztéckých, májských a inských památek vrací čtenáře do minulosti. Nachází se zde popisy starých měst a kultur, které neexistují již tisíc let, včetně seznamu bájných panovníků, jako je u nás Mnata nebo Neklan. Dotýká se tím celého vývoje jednotlivých států v Jižní Americe, ačkoliv jen okrajově a čtenář se sám pak může zamyslet nad tím, jak se tato společnost lidí dopracovala od dávných mocných měst jako je Tiahuanaco přes pád všech místních mocných civilizací k dnešní opět výstavní ale zároveň chudé podobě.

Ale Hoffmeister neporovnává pouze starověké a novověké památky, také se zabývá jednotlivými skupinami lidí. V Riu se setkává s pracující třidou žijící ve favelách, okrajové čtvrtě pro chudé. Tito lidé žijí rytmem samby, jsou v neustálém pohybu a zdálo by se, že, ačkoliv jejich životní situace není zrovna nejlepší, se umějí radovat ze všeho. Obzvlášť se Hoffmeister zabývá popisem místních žen, jejich ladnými křivkami a pohyby, jejich pohledy a nikdy neutuchající touhou k tanci. Naopak v Sau Paulu se setkává s lidmi z opačné strany společenského žebříku a to s bohatými žijícími v nádherných palácích, kteří se také rádi baví a chodí tancovat, ale vášeň, která prosakuje favelami, v této společnosti chybí. Tyto dva rozdílné světy ale nesrovnává. Pouze podává popisy obou.

Velkou pozornost v rámci knihy také věnuje Kubě a Fidelu Castrovi. Popisuje jeho jako osobnost i jako vůdce revoluce. Líčí průběh svržení moci a nástup Fidela Castra jakožto nového vůdce svého lidu. Mezi další osoby se kterými se na své cestě po Jižní Americe Hoffmeister setká patří Pablo Neruda, José David Alfaro Siqueiros, José Guadalupe Posada, José Clemente Orozco, Nicolás Guillén a další slavné či méně slavné osobnosti.

Část knihy je také věnovaná el toreu, byčím zápasům. Hoffmeister se sám sešel s jedním z nejlepších toreadorů své doby a byčí zápasy navštěvoval během své cesty po Jižní Americe. Popisuje zde nejen jednotlivé toreadory a jejich vzestup k slávě a posléze i pád, ale i jednotlivé pohyby v aréně, jako je například verónica, gaonera nebo chicuela, různé způsoby skolení býka a význam určitých částí jak zápasu, tak i oděvu. Hoffmeister často ve své knize odbočuje od hlavního tématu jednotlivých kapitol, a tím zvětšuje čtenářův rozhled a porozumění. Stejně je stylizovaná i závěrečná kapitola, kde se z návratu domů čtenář ocitne v dějinách aviatiky, skrytým náznakům nesmyslnosti režimu v Československu a posléze v touze našeho národa po svobodě.

ALL RIGHTS RESERVED !