ALL RIGHTS RESERVED !
 

· SOUBORY ·

České studio. Umělecké studio. Vladimír Gamza.

Zpracovala: Andrea Jochmanová

Vl.Gamza Zvláštní postavení v rámci vývoje avantgardních scén ve dvacátých letech v ČSR zaujímá režisér Vladimír Gamza (1902-1929), pocházel z rusko-české rodiny, mládí prožil v Rusku a po revolučních událostech přišel do Čech, v roce 1920 byl Hilarem angažován do Městského divadla na Královských Vinohradech, mj. tu alternoval roli Rostandova Orlíka, krátce působil v Tylově divadle v Nuslích, poté odešel do Brna. Pečlivě studoval práci kolektivů sdružených kolem Leonida Suleržického (1. studio MCHAT) a Jevgenije Vachtangova (3. studio MCHAT) a snažil se zužitkovat východiska ruských divadelních postupů ve své vlastní režijní tvorbě, za svůj vzor považoval právě Vachtangova.

Již v roce 1924 založil Gamza v Brně s Josefem Bezdíčkem cestující divadlo-komunu České studio , jehož řízení bylo podřízeno členům souboru. České studio podléhalo značnému vlivu významné osobnosti brněnského kulturního života, Jiřího Mahena, jenž přijal funkci protektora tohoto sdružení, které vystoupilo s odvážným programem:

„Kdo jsme. Jsme mladí! Narodili jsme se z Času a jsme poutáni stejnými aspiracemi a vůlí, stejnou živelnou touhou po obrození a sebevýchově hereckého mládí! Máme věk, který nezoufá nad ničím. Jsme cele oddání svému ideálu. Spojili jsme se k nadšené a vytrvalé spolupráci, abychom bojovali boj za herce-Člověka-inteligenta a vybudovali radostné umění zanícených a upřímných duší! Nemohouce dosíci svých ideálů v roztříštěnosti pod různými divadelními podnikateli, rozběhli jsme se k společné metě, sdruživše se v Divadelní skupinu České studio pod protektorátem básníka Jiřího Mahena, jehož jsme ideovými žáky, abychom seriosně, skromně, bez osobní zaujatosti a čestně působili k tomu, aby se kol herce-Člověka vytvořila čistší atmosféra než dosud, abychom bojovali proti industrializaci divadla, proti degradaci divadla, proti divadlu, které jen baví, proti nepořádku, nedisciplíně, ignorantství a hlupství, proti bláznivé a plané produkci, abychom vytvořili Divadlo obrozené! Nehlásáme modernismů, neseme sami v nitru svém zrcadlo dneška. Jediné heslo v našem štítě povede nás cestou Pravdy – Upřímnost, jediný Bůh v kterého věříme a který nás nezradí – Krása, jediná síla spojuje nás v nerozlučný celek – Přátelství. Opustili jsme teplo svých domovů, opovrhli kariérou a pohodlím stálých divadel a vrháme se do Proudů Života, abychom jej poznali, abychom srostli s lidem a s ním se sblížil v teplém dotyku jeviště s hledištěm.”

Ohnivý buben Herecký soubor tvořili J.Bezdíček, E.Hráská, I.Kubásková, V.Očásek, J. Švabíková, J.Tumlíř, R.Záhorský a jiní. Repertoár Českého studia vycházel ze světové i české dramatické tvorby klasické i moderní, nevyhovoval ovšem požadavkům lidového publika, které hledalo v divadle nenáročnou zábavu.

Gamza Periferie Langerova Periferie v režii V. Gamzy (České studio, 1925) K nejvýznamnějším inscenacím patřil Marinettiho Ohnivý buben a především Langerova Periferie uvedená na patrové konstruktivistické scéně, která umožnila rychlé střihy a vedení několika simultánních dějů. Nabídla šestnáct polohových možností. Např. v jednom koutě se odehrála vražda, zatímco na druhé straně se klidně baví nic netušící strážník. Vypjatá dramatická scéna se odehrávala na prahu probouzejícího se velkoměsta atd.

Divadlo, které bylo organizováno na bázi družstevního zřízení, se již na konci první sezóny, tj. v roce 1925, rozpadá. Tomu nezabránilo ani sloučení skupiny s Revoluční scénou E.A Longena, sdružení nazvané SEČESTEAL ustavené v Kolíně, nemá dlouhé trvání, a ztroskotává na nezájmu obecenstva i rozporech dvou vůdčích osobností – Longena a Gamzy.

Dětský karneval Výjev z Bouhélierova Dětského karnevalu. (Umělecké studio, režie V. Gamza, 1926) A.Block : Růže a kříž. (Umělecké studio, režie V. Gamza, 1926) Gamza odchází do Kladna, aby po sezóně, strávené v tamním Městském divadle, a ročních přípravách navázal na svou předchozí činnost v Uměleckém studiu , které založil v roce 1926 a které svou vnitřní organizací připomínalo původní České studio. Svou činnost zahájilo 13.10.1926 inscenací Bouheliérova Dětského karnevalu v Umělecké besedě na Malé Straně. Následovala expresionisticky laděná inscenace Blokovy dramatické básně Růže a kříž na námět bretaňské pohádky, inscenace Achardovy hry Chcete se mnou hrát? (tentokrát v režii Jos. Schettiny), Bérencovy Rodinné fantazie , Bergerovy Potopy. Divácky nejúspěšnější byla dramatizace Dickensovy vánoční povídky Cvrček u krbu , po níž byla uvedena Moliérova Škola manželů (v režii V.Kolátora), Gogolova Ženitba , Shawova hra Candida (v režii E. Hráské), Šrámkův Červen a Shakespearova Dvanáctá noc ( Večer tříkrálový ), která recenzentům evokovala hostování Vachtangovova souboru s legendární inscenací Princezny Turandot atd.

Členy souboru se mimo již osvědčené spolupracovníky z Českého studia stali také herci z dočasně stagnujícího souboru Osvobozeného divadla, které se ke konci roku 1926 a na počátku roku 1927 zmítalo zejména v teoretických diskusích na úkor divadelní práce, setkáme se tu tedy i s B.Záhorským, V. Tréglem, L. Boháčem či Světlou Svozilovou, které do Gamzova souboru hnala touha dát přednost kvalitní práci nad planými debatami, navíc, Umělecké studio v té době získávalo pochvaly ze všech stran, zejména díky očividné souhře tvůrčího kolektivu, kde režijní i herecká preciznost musela zákonitě čnít i v narychlo nastudovávaných inscenacích. V tomto období se nejednou stalo, že divadelní recenzenti srovnávali aktivitu Českého studia a Osvobozeného divadla ve prospěch aktivity Uměleckého studia. Zájem obecenstva však stagnoval, v Umělecké Besedě je navíc od dubna 1927 na programu větší lákadlo než umělecky precizní inscenace, Vest Pocket Revue .

S koncem sezóny 1926/27 se uzavírá také etapa Uměleckého studia, tato první sezóna měla být zkušební a měla prověřit možnosti a schopnosti souboru na inscenacích expresionistických, realistických i civilistických. Repertoár připravený pro druhou sezónu naznačuje dramaturgickou prozíravost, vedle klasiky jsou zastoupeny hry (či dramatizace) moderních textů. Z realizace všech nadějných záměrů však sešlo. Gamza podstoupil operaci, po níž se odjel léčit a po návratu byl angažován do souboru Národního divadla, kde jeho tvorba vrcholí v roce 1928 uvedením Měsíce na vsi. Gamza umírá v lednu roku 1929.

Doporučená literatura :

ALL RIGHTS RESERVED !