ALL RIGHTS RESERVED !
 

· SOUBORY ·

Pěst na oko

Zpracoval: Martin Janoušek

Premiéra poslední hry Voskovce a Wericha Pěst na oko aneb Caesarovo finále proběhla 8. dubna roku 1938 v Osvobozeném divadle. Hru režíroval Jindřich Honzl. O hudební stránku představení se jako obvykle postaral Jaroslav Ježek, který měl také funkci dirigenta. Pod taneční složkou představení byl podepsán Saša Machov. Výpravu a kostýmy navrhl František Muzika. Pro osmý obraz pak napsal verše Jaroslav Seifert a Shakespearovy verše v prvním a sedmnáctém obraze byly převzaty z  Julia Caesara v překladu Boh. Štěpánka.

I u této hry její autoři zůstali věrni dramatické formě revue. Tvůrci se také na mnoha místech nechali inspirovat comedií dell´arte, a to ať se už jednalo o kostýmy nebo o typizaci některých postav a jejich herectví, což vyplývá ze scénických poznámek.

Celá hra je koncipovaná jako divadlo na divadle. Dej začíná příchodem exekutora do divadla na jeviště, kde se právě hraje Shakespearův Julius Caesar. Svým příchodem však toto představení přeruší. Divadlo je zadlužené a Exekutor je zde ve funkci soudního vykonavatele. Ředitel divadla, který hraje Caesara s ním na jevišti chvíli debatuje, pak si nechává od Exekutora předložit legitimaci. Vychází najevo, že se Exekutor jmenuje Josef Dionýsos, což je námětem dalšího rozhovoru mezi ním a ředitelem, který Dionýsovy představuje ostatní herce jejich občanskými jmény: „To je slečna Honzíková, pan Filipovský, Černý, Záhorský, slečna Švabíková, Hrušínský, Máj a Šmeral.” Dovídáme se, že Dionýsos (jak se také tato postava jmenuje) si není vědom toho, že podle jména je antickým bohem divadla a vína, sám divadlo miluje a velmi prožívá, přesto se vrací k úkolu, který jej přivedl do divadla a projevuje lítost nad faktem, že bude muset zabavovat divadelní zařízení. Herci i režisér mu opět připomínají výjimečnost a potřebu divadla. Například Záhorský říká: „Kus hadru a světlo vykouzlí vám na jevišti moře.” Poté se ve hře poprvé objevuje samotný název hry - Pěst na oko . Jedná se v podstatě o Ředitelovu expresivní definici divadla. Ředitel nechce, aby divák předvídal děj hry. Chce, aby divadlo bylo postaveno na fantazii, aby byl divák neustále překvapován. Dionýsos to přirovnává k novinám, které lidem přinášejí neuvěřitelné zprávy den co den. Ředitel mu dává za pravdu a vidí v novinách svou konkurenci. Dionýsos však nevidí v Shakespearově Caesarovi pro lidi dostatečně překvapující námět. Ředitel však namítá, že lidé chtějí hry o velikánech. Dionýsos se pomalu sžívá s jemu přisouzenou rolí boha divadla a chce pomoci. Navrhuje, aby se nehrálo o oněch známých velikánech, ale o prostých lidech, kteří zůstali v historii zapomenuti, kteří však onu historii více či méně tvoří. Tak je vlastně vyřčeno schéma následujícího děje. Na konci tohoto prvního obrazu zaznívá asi nejznámější píseň z této hry – Komedianti jenou …

Na začátku následujícího obrazu Dionýsos a Ředitel nacházejí již konkrétní náměty pro další děj. Jedná se o Trojského koně , tedy historii dobytí bájné Tróji řeckými vojsky (k této části hry se vrátím později). Název další historické události, kterou si tvůrci zvolili jako námět je Davidův nos . Jedná se o známý příběh Michelangelova dokončování sochy Davida. Následují části nazvané Kolumbovo vejce , Čehona byl občan pilný (tato část se vrací k vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918) a poslední Caesarovo finále – O pohár brutality , ve kterém se vrací k úvodnímu námětu.

Všechny tyto náměty posloužily tvůrcům více méně pouze jako kulisy, do nichž dosadily nové hrdiny, kterými byly běžní lidé. Původní hlavní postavy jednotlivých historických událostí, se snad až na výjimku Michelangela v  Davidově Nose, stávají postavami vedlejšími a jejich místo zabírají postavy nám do té chvíle neznámé.

Například hlavními aktéry prvního námětu o Trojském koni jsou dva řadový pěšáci Odysseova vojska. Jsou deprimováni a frustrováni nezájmem Trójských žen, trvající již deset let, po které obléhají Tróju. Vědí také, že jízdní část řeckého vojska tyto problémy nemá, jelikož ženám imponují koně. Rozhodnou se, že si zájem místních žen zajistí koněm, kterého vyrobí ze dřeva. Jejich zájem tak opravdu vzbudí. V tu chvíli však přichází Odysseův rozkaz na ukončení obléhání a návrat zpět do Řecka. Oba pěšáci jej neberou vážně. Přijíždí samotný Odysseus rozhořčen neuposlechnutím jeho rozkazu. Pěšáci se ospravedlňují tím, že dřevěný kůň je pouze léčka, jak se dostat do města. Odysseus jejich plán neshledává uskutečnitelný. Vychází navíc najevo, že Pěšáci na stavbu koně použili dřevo jedné z řeckých lodí, která se v důsledku toho potopila. Oba pěšáci jsou popraveni. Z města vybíhá rozhořčený dav žen. Odysseovo vojsko již odplouvá a ženy jsou v převaze. Proto je nucen se s několika mála dalšími Řeky ukrýt v dřevěném koni, to však ženy nezpozorují, a tak když k němu přiběhnou, rozhodnou se že si jej vezmou do města jako vzpomínku na řecké vojáky, kteří odplouvají a se kterými mají mnohdy již i děti. Touto scénou, ve které trójské ženy tlačí dřevěného koně do města tato část hry končí.

Následuje krátká meziscéna neboli forbína, ve které Ředitel a Dionýsos po svém interpretují a převyprávějí Odyssevu cestu zpět do Řecka. Podobné schéma má i zbytek hry.

Hra měla mít původně o jeden obraz víc. Jednalo se o skeč o Archimedovi a o jeho sporu s římským vojákem, který se mu stal osudným. Režisér Honzl Vosovce i Wericha upozornil, že na toto téma již kdysi něco napsal Karel Čapek. Tento skeč, který se měl jmenovat Nekaz mi kruhů mých se v Osvobozeném divadle nikdy nehrál.

Jednotlivé příběhy byly prokládány komentujícími forbínami. Autoři se v jednotlivých skečích trefovali do různých problematických témat. Některé z nich jsou zřejmé i dnes, jako například lidské negativní vlastnosti. Některé dobové narážky však dnešnímu běžnému čtenáři mohou zůstat utajeny. Hlavní vyznění této hry je ovšem zjevné i dnes. Hlavní a jednotící myšlenkou celé hry je přesvědčení, že historii dělají obyčejní lidé. To bylo také v období vzniku hry, tedy přibližně šest měsíců před podepsáním mnichovské dohody, jakousi výzvou, aby lidé vzali záležitosti státu do svých rukou.

ALL RIGHTS RESERVED !