· CHRONOLOGIE ·
Jiří Voskovec - Růže z Jericha
Zpracovala: Anna Šimková
Hra Jiřího Voskovce Růže z Jericha (psaná na letech 1926-27) je považována za typický artefakt devětsilského poetismu se všemi jeho průvodními znaky. V tomto ohledu bývá srovnávána především s Nezvalovou Depeší na kolečkách. Hra byla provedena ve Frejkově DADA roku 1927 (3 týdny po premiéře Vest pocket revue). Hra je odlišná od pozdějších her, které psal Voskovec ve spolupráci s Werichem, hlavně proto, že Voskovec byl údajně (a to se ve hře plně odráží) výrazně intelektuální osobností, možná až salónně intelektuální – šlo mu více o experiment, než o širší sdělnost. V souvislosti s hrou Růže z Jericha se hovoří dokonce o Voskovcově prohlédnutí „chtěné křečovitosti avantgard” – po tom, co si sám zahrál na této vlastní hře, si slíbil, že je to jeho poslední experimentální divadelní zážitek.
„Pamatuji si jasně, jak jsem měl na hlavě škatuli s namalovaným obličejem a klečel jsem nad orchestrem, teď nevím esli před Svozilovou nebo Petrovičovou – a říkal nějaké svoje blbé milostné verše s naschvál dadaistickými charakteristikami, a bylo mi na tý škatuli horko. A celou tu dobu jsem jasně slyšel Vodákovy hlasité poznámky z první řady, jak věcně popisoval, co vidí, své manželce : Tenhle má hlavu na bedně..Podívej na něj …Dyť nevidí, kam kouká….a je sotva slyšet, co říká…no to asi o moc nepříjdem…Jak může dejchat? Asi je celej zpocenej…Počkej, co to teďka dělaj?...-atd. skrze celou hru. Říkal jsem se tenkrát na tý bedně, že má úplně pravdu a že se na to dívá správně.”
(Vladimír Just : Poklona není můj obor, s. 155)
Růže z Jericha je však hra rozhodně zajímavá, právě pro svou koncentraci poetistických charakteristik, a to pokud jde o formu i obsah. Rozsahem jde o velmi krátké dílo (jednoaktový kus o devíti scénách), s podtitulem - hra na manéži.
Stručný průběh divadelní hry Růže z Jericha
OSOBY: Bedřiška, Erich, Duchovní, Výhybkář, Tesař, Slepý ladič, dva akrobati – žongléři
(v následujících ukázkách ze hry dále jen B,E,D,V,T,Sl)
Na scéně stolek, prostřený pro jednu osobu, klavír, semafor. V pozadí klubovka.
SCÉNA 1.
Bedřiška vstoupí na úboru zřejmě antickém. Má čelenku, mikádo, černé hedvábné punčochy a střevíce s vysokými podpadky. Ruměnec, velmi namalované oči a rty. Klidně přistoupí ke stolku a lhostejným pohledem na neurčito počne brousit nůž a vidličku.
SCÉNA 2.
Erich, velmi blazeovaný a korektní, na bezvadném fraku, vstoupí a bez otálení usedne ke klavíru, na němž mistrně přehrává škály.
SCÉNA 3.
Dva žongléři vstoupí z opačných stran pozpátku, provádějíce ekvilibristické výkony s talíři. Bedřiška se chová jako pomocná cirkusová girl, jež podává ze stolku žonglérům potřebné předměty a zase je tam s půvabnými pohyby odkládá. Erich neustále hraje na klavír. Jeho škály se postupně mění na jednotvárný rytmický doprovod žonglérských výkonů.Zazní prudký úder gongu a semafor se pohne. Žongléři okamžitě upustí předměty a poklusem odběhnou. Erich přestane hrát a zapálí si cigaretu. Bedřiška se usadí na křesle. Dva sluhové na livrejích vstoupí, odklidí stolek a zametou střepy.
Ve 4. SCÉNĚ začíná mluvený dialog založený (v celé hře) na slovních hříčkách a asociačním umění / Bedřiška odhání Ericha od sebe, obviňuje jej z nevěry / Erich vyslovuje zbožné přání „ Co dal bych za růži z Jericha”!( na průběhu hry se vyjevuje, že se jedná o ženu)
V 5. SCÉNĚ se objevuje Duchovní a vede s Erichem rozhovor plný slovních hříček a tím i nedorozumění.
E: Co chcete, zatracený Chestertone?
D: Nechceme!
E: Co nechcete?
D: Chtěnost.
E: Co chcete?
D: Nechtěnost.
B: Co je to?
D: Toť vyprahlá přirozenost. Přirozenost bez paruky.Plešatá přirozenost. Přirozenost vyvěrajících pramenů. Žádný vodovod! Přirozenost padajících hvězd. Žádný ohňostroj! Přirozenost ohňostroje. Žádné padající hvězdy! Přirozenost rodí a zabíjí. Chtěnost duše.
E: Nemám rád dušeného masa.
D: Ejhle, sám chcete přírodní řízek!
E: Matete mne. Chci růži z Jericha.
V 6. SCÉNĚ vchází na scénu Tesař se zvoláním ” Levně dostavím Pantheon!” a Výhybkář s tvrzením ”Vše záleží na Výhybkáři!”/ vedou slovní potyčky/ do toho telegrafuje Bedřiška s Erichem, aby odročil svou cestu / Erich však pokračuje na cestě za vysněnou žlutou růží z Jericha a dokonce ji na chvíli zahlédne/
E: Sázím miliony starého Morgana, že tohle není fata morgana. Toť růže, pro kterou jsem uprchl od ženy. Lovu zdar! Kostky jsou vrženy!( Spustí na provázku na scénu kostky a hodlá velikou konví zalévat tanečnici. Tanečnice však zmizí)
V 7. SCÉNĚ se vynořuje z propadla Slepý ladič s nafukovacím balónkem ve tvaru husy/ proběhne reklama na „Modrý Bod”/
Sl: Vidím tu jasně modrý bod.
V: Skutečně, je tu modrý bod. Proto jsem tak dobře slyše. Chcete-li slyšet čistě a bez poruch, užívejte jen Modrého Bodu!
E: Modrý Bod. Modrý bod. Point bleu. Blauer Punkt. Punto azzuro. Modr Punkt. Modraja Točka – Blue Point. Blue – modrý, ale také smutný. Dámy a pánové, jsme na smutném bodě, na mrtvém bodě.(Všeobecný smutek)
V 8. SCÉNĚ si všichni na scéně všimnou, že Erich je podezřele dlouho pryč a že by tedy stálo za to dvořit se Bedřišce / postupně před ni předstupují jednotliví muži s prosbami o lásku, ona však všem odpovídá, že se rozhodne až doháčkuje řetěz/
(Všichni, napadajíce na jednu nohu, přistoupí k Bedřišce. Bedřiška háčkuje vlněný řetízek.)
Sl: Jak tu všichni stojíme, jsme vaši nápadníci. Proto také nenápadně napadáme na pravou nohu a máme nápad se vzájemně napadnout. Předem vás o tom loajálně zpravujeme, abyste se nepolekala, až dojde k četným pádům, jako nominativu, genitivu, dativu až instrumentálu. – Vidím, že se na nás nikdo nedívá. Polibte mne.
B: Až doháčkuju řetěz.
V 9. SCÉNĚ odysseovského charakteru se vrací Erich, který doslova ztratil ve světě hlavu pro „Růži z Jericha” (průběh ztráty hlavy vidíme ve stínohře) – místo ní má konzervovou krabici / postřílí všechny nápadníky – Slepého ladiče, Výhybkáře, Tesaře, Duchovního/
Duchovní však vstává se slovy:
„Usmrtil jste Duchovního, zbývá však Paradox, živ a zdráv!!”(narážka na slovní hru, která mezi ním a Erichem proběhla na začátku hry)
Závěrečná píseň (Dvojzpěv o huse), během které sestupuje Duchovní s husou na provázku a Erich s Bedřiškou do propadliště / uzemnění poetické rozvernosti do roviny českého nedělního oběda:
Pane Duchovní,
Dou, dou, dou voni,
na něco jsme zapomněli,
že tu husu na neděli s knedlíkama a se zelím
jsme chystali,
žbrum……
(Husa se vznáší ještě před oponou)
Poetismus hry se pohybuje na škále od vysoce intelektuálních hříček, jež vyžadují i jisté znalosti pro pochopení vtipu či ocenění asociace až po dadaistické „nesmysly”.
Poznámky:
Jericho = biblické město, které Židé putující z Egypta do Země zaslíbené se svolením Hospodina (Starý zákon) vyvraždili. Nechali jen prostitutku Rábach s její rodinou.
Je ona tou Růží z Jericha?
Bible- Starý zákon
růže z Jericha alias choulivka jerišská (Anastatica hierochuntica) – tropická pouštní rostlina
(Asie, Afrika), vytrhávaná větrem z půdy a unášená na jiná místa („stepní běžec”); i suchá ve vodě opět ožívá, pročež se jí ve středověku přičítala zázračná moc
Příručný slovník naučný, III.díl, Pha 1966
Literatura:
- Jiří Voskovec – Jan Werich : Faustovy skleněné hodiny. Národní filmový archív, Pha, 1996
- Vladimír Just : Poklona není můj obor. Academia, Pha, 1996