ALL RIGHTS RESERVED !
 

· SOUBORY ·

Jiří Voskovec a Jan Werich: Těžká Barbora

Zpracovala: Gabriela Vaňková

Jiří Voskovec a Jan Werich napsali společným úsilím mnoho čtivých a hraných her, které přímo vybízejí k interpretaci, čtenář v každé z nich nalézá různá skrytá poselství, každý vidí v oněch mistrně zvolených výrazech jiný smysl. Vybrala jsem si pro svůj pokus o interpretaci hru Těžká Barbora, která vypráví o tom, jak jsou dnešní lidé k smíchu, že si vzájemně komplikují život, ale když je jim nejhůře, zachrání je zase právě to, že jsou lidmi.

Hra o Těžké Barboře je zasazena do středověku a vypráví o obyvatelích fiktivního městečka Eidam. Zdejší obyvatelé žijí poklidným životem, chtějí žít v míru a jsou na sebe pyšní, že se jim to daří. V jejich městě pobývá cizinec, který se vydává za obchodníka. Ten právě odjíždí, získal si přízeň a hlavně srdce starostovy manželky, která mu ze zaslepené lásky obstará razítka na volný průjezd hranicí. Cizinec ovšem není obchodník, ale plukovník armády z Yberlandu, který chce vyprovokovat střet s Eidamskými a získat tak jejich území a moc. Yberlandští pošlou tedy dva žoldnéře, aby přepadli nějaký yberlandský vůz, aby měli záminku vtrhnout do Eidamu. Žoldnéři, které jistě ne náhodou ztvárnili právě Voskovec a Werich, všechno popletou, přepadnou vůz jejich plukovníka, ve kterém je kanón zvaný Těžká Barbora, zjistí svůj omyl a ujedou i s vozem do Eidamu, kde jak předpokládají by měli být v bezpečí. Vůz ale na náměstí překáží, je otevřen a dělo tudíž nalezeno. Obyvatelé mírumilovného městečka jsou zděšeni, dají nebohé žoldnéře uvěznit a sami se radí, co provést s dělem. Padají tři návrhy: Nechat ho na náměstí, ulít z něj zvon nebo udělat sochu hejtmana v nadživotní velikosti. Nemohou se dohodnout, nechají si poradit od žoldnéřů, kteří jej přivezli a usnesou se, že uposlechnou jejich rady: Kanón se nechá roztavit, udělá se z něj hejtman jak sedí na kanónu a v ruce drží zvon. Přijíždí mistr, kterým není nikdo jiný, než převlečený plukovník sousední armády, ten vyhodí radnici i s dělem do povětří, tím se ovšem prozradí.

Na město táhne sousední armáda, poté, co mají být popraveni jejich žoldnéři, lidé v Eidamu si toho všimnou a podaří se jim armádu zahnat pomocí děla a jejich vyhlášených sýrů, kterých je použito jako nábojů.

Ve hře je několik vedlejších motivů, například učitel, jež zmoudří, když o něm jeho žáci zpívají píseň o jeho zaslepené důvěřivosti a víře v lidi. Dále je zde postava starosty a jeho ženy Grety, kteří mají své vlastní starosti – Greta se zamiluje do obchodníka (plukovníka), uteče za ním, pak se ale zhrzeně vrací. Jejich služebná se též přičiní o učitelovo osvícení Hejtman a jeho žena jsou postavy chtivé slávy, oba touží jen po moci a vidí jen sebe sami.. Vandergrunt neboli zámecký pán zradí své spoluobčany a spolčí se s plukovníkem, na konci je s potupou vyhnán. Jednou z důležitých postav je také sýrař Krištof, který dělá ty nejlepší sýry, ale opije se a jeho sýry ztvrdnou, čímž ovšem nevědomky zachrání město, když je jeho sýrů použito jako paliva do kanónu.

Ve hře se mi líbilo, kterak si Voskovec a Werich hrají se slovy: Vojště (vojna), mimochodník (prase, které kulhá), čtyřmecítma (čtyřiceti) … Hru to tím obzvláštňuje a čtenář se tak nad tím pozastaví a donutí ho to se nad tím zamyslet.

Hra je plná humoru, satiry na militarismus a lidskou hloupost, postavy žoldnéřů mistrně používají jazyk a dokáží si neopakovatelným způsobem vyhrát se slovy, s větami: „Jenže břemeno Bř je moc těžké Těž a my to neutáhneme Neu!”

Nezapomenutelné byly klaunovské rozpravy dvojice V + W před oponou (forbíny z německého Vorbühne - předscéna), jejich satirické a filozofické komentáře, glosující z uměleckého nadhledu všecko, čeho byly plné noviny a co se dotýkalo veřejnosti. Měli svůj způsob vyjádření. Ve hře několikrát vystoupí před oponu a začnou spolu polemizovat na určité téma, které se hry netýká, např. o K.J.Erbenovi nebo o Škodovce v Plzni nebo o Davidu a Goliášovi. Čtenáře to vytrhne z kontextu a „hodí” zpět do reality, chvíli se vyskytuje ve středověkém fiktivním městečku, najednou je ve 20. století v Plzni. Opět to svědčí o jejich originalitě a výjimečnosti, na svou dobu někdy možná i troufalosti. Osvobozené divadlo věří v divadlo nadčasové.

Co se tedy dá říct závěrem? Hry Voskovce a Wericha jsou i v dnešní době aktuální a velmi čtivé, člověk se pobaví, odreaguje, poučí, popřemýšlí i zasměje. Jejich mladé divadlo se stalo jednou z nejpozoruhodnějších scén nejen u nás, ale i v Evropě. Mnohé, co do sebe vsáklo co nejvíc života, nejvíc pravdy a nejtypičtější rysy doby, vyjádřené v postavách a jejich konfliktech, žije dál a má svou nepomíjivou hodnotu v současnosti. Jejich revue plné písniček (z této hry je známá např. Píseň Konšelská – J. Ježek) dává lidem i v dnešní době dar v podobě hezky strávených chvil u knihy a to je odkaz, který nám dva geniální umělci V + W nechali a za který jim bude děkovat ještě mnoho generací po nás.

ALL RIGHTS RESERVED !