ALL RIGHTS RESERVED !
 

· OSOBNOSTI ·

Vítězslav Nezval

Zpracovala: Ludmila Sýkorová

O Vítězslavu Nezvalovi bylo už napsáno mnoho knih a stovky statí a studií. Byl opravdovým kouzelníkem – obohatil českou poezii a svým talentem kouzlit se slovy se zapsal do dějin české literatury.

26. květen 1900 dal venkovskému učiteli Bohumilu Nezvalovi velký dar. Narodil se mu syn Vítězslav, jehož dětský úsměv zdobil malou vesničku Biskoupky do roku 1903. Když byly Nezvalovi tři roky, stěhovala se rodina do Šamikovic. Nezval začal chodit do školy, hrát na klavír a odpoledne trávil s kamarády. Gymnázium studoval v Třebíči. V roce 1918 musel Vítězslav Nezval zanechat studií a jako osmnáctiletý musel narukovat. Válka ale brzy skončila a Nezval mohl dokončit studium. Jeden semestr byl zapsán jako posluchač právnické fakulty v Brně, roku 1920 odešel na studia do Prahy, konkrétně na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V tomto období měli velký vliv na jeho vývoj F. X. Šalda a Z. Nejedlý. Od svých studií střídavě pobýval v Praze a u rodičů – nejprve s Šamikovicích, pak v Dalešicích a od roku 1932 v Brně, kam se přestěhovali jeho rodiče. Rok pracoval jako tajemník Masarykova naučného slovníku. Nebyla to úřednická práce v pravém slova smyslu. Nezval jednal s autory hesel a stálá pracovní doba se dala jen těžko sladit s bohémským způsobem života, jakým chtěli žít členové Děvetsilu. V letech 1927-1929 byl dramaturgem Osvobozeného divadla (Revue v povijanu, později pod názvem Malá revue) a působil zde i jako herec a hudebník. Po jeho boku stáli Jindřich Honzl, Jindřich Štyrský, Jiří Voskovec, Jan Werich aj. 1945-1951 vedl na ministerstvu informací filmový odbor. Poté se živil už jen jako spisovatel.

Do literatury vstoupil ve stejné době jako J. Wolker nebo J. Seifert, opojen vizí sociální revoluce. Roku 1922 se stal členem Uměleckého svazu Devětsil a brzy se stal jednou z vůdčích osobností meziválečné levicově zaměřené umělecké avantgardy. V tom samém roce vyšla Nezvalova prvotina Most a pro básníkův vývoj převratný Podivuhodný kouzelník . Ten čtenáři nabízí utopii v podobě socialistického nahlížení na svět a společnost jako na něco harmonického, svobodného a plného lásky. Jeho další dílo s názvem Pantomima bylo chápáno jako manifest poetismu. Tato sbírka se otevírá Abecedou. Písmenka abecedy byla pro Nezvala inspirací k napsání malých básní, většinou čtyřverší. V Pantomimě Nezval odmítl starý způsob tvoření literatury a ukázal základy způsobu nového, vyznačujícího se asociací, metaforou, rytmem jiskření. Mimo jiné v něm i pozoruhodně definoval básnickou práci, umění, báseň, rým, a vyslovil požadavek „maxima emocí za vteřinu”. Jak správně tvořit rým?

„sbližovati vzdálené pustiny, časy, plemena a kasty souzvukem slova, vynalézati nová přátelství” 1

Poetismus manifestačně vstoupil do české literatury v létě 1924, kdy v posledním dvojčísle třetího ročníku časopisu Host Teige uveřejnil programovou stať nové poetiky Papoušek na motocyklu čili o řemesle básnickém. Slovo poetismus jako výraz pro nové tvůrčí úsilí se však objevilo už předešlého roku a tvůrčí úsilí v podstatě už předešlého roku a tvůrčí úsilí v podstatě už poetistického ještě dříve, na sklonku roku 1922, kdy se Revoluční sborník Devětsil hlásil názvem svého úvodního článku k „novému umění proletářskému”, ale velkou částí svého obsahu byl proletářské literatuře a umění vzdálen, a kdy v paralelním sborníku Život II, propůjčeném v tomto ročníku výtvarným odborem Umělecké besedy prakticky Děvětsilu, Nezval svou Depeší na kolečkách vyhlásil „revoluci veselosti”2 V roce 1930 vychází sbírka básní Básně noci. Obsahovala básnické skladby z let 1922-1939 a byla věnována památce Otokara Březiny. Tomu se Nezval podobá hlavně obrazností a používáním velkého počtu metafor, asociací a přirovnání. Od našeho nejvýznamnějšího symbolisty se Nezval a s ním všichni poetisté lišili hlavně životním stylem. Z asketického, samotářského života přešli do prostředí kaváren, dokázali dlouze diskutovat o umění, hudbě, byli nadšení z pokroku civilizace, radost a bezstarostnost hráli prim.

Nezval publikoval v mnoha sbornících a sám vydával měsíčník Zvěrokruh (1930). Už v roce 1924 se stal členem Komunistické straně Československa. Od roku 1926 žil s Františkou Řepkovou, se kterou se v roce 1948 oženil.

Ve třicátých letech vzniká díky Nezvalovi, jako součást mezinárodního avantgardního hnutí surrealismu, Skupina surrealistů v ČSR. K jejím členům patřil např.: Karel Teige, Konstantin Biebl, Toyen, Jindřich Honzl, Jaroslav Ježek, Vincenc Makovský,… V roce 1938 Nezval skupinu ruší, jelikož se mu nezamlouvá antisovětismus některých jejích členů. Naplnění surrealistického programu můžeme vidět v dílech Žena v množném čísle (1936), Praha s prsty deště (1936) a Absolutní hrobař (1937).

Ze třicátých let pochází i 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936), jež vydal Nezval anonymně. Další Nezvalova tvorba je poznamenána strachem o matčin život v kontrastu s dobou – Matka naděje (1938). Doba jej inspirovala i k napsání Historického obrazu (1939), konkrétně reagoval na Mnichov.

V letech 1931 – 1942 dosahuje Nezvalova dramatická tvorba vrcholu. Připomeňme Milence z kiosku (1932), Manon Lescaut (1940) nebo Loretku (1941). V roce 1956 se ještě vrací k divadelní tvorbě dílem Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou . Dále je známý svými esejistickými knihami a také překlady světových surrealistů (Breton aj.).

Jako tečku za svou bohatou tvorbou napsal Nezval tři lyrické sbírky: Křídla (1952), Chrpy a města (1955) a Nedokončená (1960).

Za vrchol jeho díla je často považována skladba Edison z roku 1927, která uchvacuje svou eufonií, ale i jinými básnickými prostředky. Mimo tradiční metafory zde nacházíme i jinotaje. Vynikající verbální schopnosti Nezval dokazuje v rozvíjení základního motivu na takovou úroveň, že je poměrně těžké se v básni zorientovat a čtenář v ní při opakovaném čtení může nacházet pořád něco nového.

Vítězslav Nezval se dokáže vyjadřovat s neobvyklou lehkostí a elegancí a v tom předčí řadu českých autorů. Když pomineme ideologickou složku jeho díla, můžeme jeho tvorbu klidně řadit k takovým velikánům, jako byl např. jeho vzor Rimbaud, či snad K.J.Erben.

Poznámky:

  1. Blahynka, M. Vítězslav Nezval. Praha: Československý spisovatel, 1981, s. 45
  2. Blahynka, M. Vítězslav Nezval. Praha: Československý spisovatel, 1981, s. 38

Použitá literatura:

ALL RIGHTS RESERVED !