Tematický diferenční slovník nářečí Ratiboře

ÚVOD

V útržku hovoru Rozálie Mrlinové, mé nejvěrnější „informátorky“, nalézám všechno, co mne na výzkumu nářečí v Ratiboři lákalo z lidského, neodborného, pohledu. V rozhovorech s ní a s jejím manželem jsem měl možnost poznat nejen to, co prožili, ale také něco z jejich způsobu existence. Byli a jsou jednou z mých spojnic s událostmi, jež předcházely událostem mého života, byli a jsou mým vědomím kontinuity, prostou odpovědí na složité otázky.

K této čistě osobní motivaci se přidaly pochopitelně i zájmy odborné. Z vlastní zkušenosti vím, že coby příslušník nejmladší z mnou zkoumaných generací již často nerozumím některým výrazům, které pro předcházející generace pojmenovávaly skutečnosti jejich každodenního života. Důvody jsou známé: snazší přístup ke vzdělání, větší sociální mobilita a měnící se reálie. Svou práci tedy chápu jako pokus o podrobnější pohled na stav dialektu v oblasti pokládané za jednu z posledních s (relativně) zachovalými nářečními rysy. Fakt, že Ratiboř nebyla zařazena do sítě bodů pro Český jazykový atlas, nabízí možnost srovnání s valašskými lokalitami, které v síti ČJA zahrnuty jsou.

[nahoru]

CHARAKTERISTIKA OBCE

Ratiboř leží ve dvou rozbíhajících se údolích Hostýnsko-vizovických vrchů asi 8 km jihozápadně od Vsetína. Poprvé je nepřímo zmiňována v zakládací listině cisterciáckého kláštera, jemuž král Václav III. věnoval roku 1306 pozemky na soutoku řeky Bečvy a potoka Ratibořky. Stavba se nakonec neuskutečnila, neboť Václav byl ještě téhož roku zavražděn v Olomouci.

Jednou ze skutečností, která hrála v historii Ratiboře podstatnou úlohu, byla její příslušnost k reformaci. Začala sem pronikat sice až v polovině šestnáctého století, jako ostatně na celé Valašsko, ale zapustila zde silné kořeny. V dobách před Tolerančním patentem a před postavením kostela v roce 1783 se ratibořští evangelíci často scházeli na dvoře u Mikšíků.¹

Budova školy je z roku 1782. V Ratiboři byla pouze obecná škola, do měšťanské školy se dojíždělo do sousední Hošťálkové. Stejně tak je tomu i nyní – od první do páté třídy chodí děti do školy v Ratiboři, od šesté dojíždějí.

V roce 1900 měla Ratiboř 225 domů a 1 469 obyvatel, z toho 1 291 evangelíků, 171 katolíků a 7 židů. Hospodářská půda o celkové výměře 2 006 ha byla rozčleněna takto: lesy 855, pole 554, pastviny 428, louky 161, zahrady 8 ha. V té době bylo ve vesnici 25 koní, 579 ks skotu, 144 vepřů a 168 ovcí. Byla zde také filiálka továrny na nábytek J. a J. Kohn, dvě pily a jeden mlýn. Převážná část obyvatel se věnovala zemědělství, případně domácké výrobě nožů, dřevěného nářadí a špejlí.²

Po r. 1945 odešlo mnoho rodin do pohraničí (1930: 1 468 obyv., 1950: 1 172 obyv.). V padesátých letech přešla drtivá většina soukromých rolníků do nově vzniklého JZD. Spolu s tím se stále více lidí vydávalo za prací do zbrojovek v Jablůnce a ve Vsetíně, do MEZu Vsetín, Sandriku Hošťálková (pozdější Rostex a  nynější Kovex) a do Valašského Meziříčí. V současné době žije v Ratiboři asi 2 100 obyvatel a za prací do uvedených závodů dojíždí kolem 350 lidí. Přímo ve vesnici je kromě zmíněného JZD ještě stolárna a pila. V místě jsou také pošta, zdravotní středisko, knihovna, kadeřnictví, čtyři obchody s potravinami, dva s průmyslovým zbožím a jeden s textilem. Až do minulého roku fungovalo zdejší kino, založené už za první republiky. V současné době hraje pouze dvakrát do měsíce školní představení.

[nahoru]

CHARAKTERISTIKA NÁŘEČÍ

Ratiboř spadá svou polohou do severní (valašské) skupiny východomoravských nářečí. Ve svém Nástinu české dialektologie pro ni J. Bělič uvádí tyto charakteristické rysy:

A. HLÁSKOSLOVÍ

[viz příslušný oddíl v Nástinu č. d.]

B. MORFOLOGIE

1. Mezi koncovkami tvrdých a měkkých typů substantiv je menší počet rozdílů neprovedením, příp. zrušením přehlásek v měkkých deklinacích, např. gen. sg. sklepa, súseda, stáda || biča, pekařa, srca, nom., ak., instr. sg. brána, bránu, bránú || rúža, rúžu, rúžú aj.

2. V instr. pl. všech deklinací je nejběžnější koncovka -ma (-ama), např. chłapama, motykama, cérkama.

3. Ve sklonění zájmen múj, tvúj, svúj se objevují zpravidla nestažené podoby mojeho/mojého, mojemu/mojému, moja, mojej/mojéj atd.

4. Infinitiv je pravidelně zakončen na -ť.

5. Sloveso „být“ má v 1. os. sg. tvar sem pouze jako pomocné sloveso ve složených formách min. času, kdežto ve významu existenciálním a ve funkci spony vládne tvar su. Ve tvarech 2. os. sg. min. času pak má pomocné sloveso podobu sy || -s (-z, např. dáł sy mu to? || dáłz mu to?.

6. V příčestí minulém sloves 2. třídy spadne – spadnúť bývá tvar sg. mask. s -nu-, kdežto ostatní tvary častěji bez -nu-, např. pohnúł – pohła, uschnúł – uschła.

7. Příčestí trpné se i ve výrazech výsledného stavu vyskytuje pouze ve tvaru složeného sklonění, např. je zametené, máme poďełané.

8. Přechodník přítomný žije v omezeném rozsahu ve formě choďa, stoja/buďacy, přyďacy.

9. Slovesa patřící jinak do 5. třídy se v prézentu vyskytují s tvary podle typu maže – mazať, např. 1. os. búšu, 3. os. búše od búchať a podobně také díve sa, číce, zbíře atd.

C. DALŠÍ ZNAKY

1. Neurčitá zájmena a zájmenná příslovce mají podobu negdo, neco, negde na rozdíl od něgdo, něco v českých nářečích v užším smyslu.

2. Důsledná je znělá výslovnost párových souhlásek před samohláskami a jedinečnými souhláskami na mezislovním předělu i švu morfémů v případech jako chlab aňi..., núž nechcu..., g mostu..., kubme, nemluvme, povětšině také zme.

3. Výrazně se zachovávají délky samohlásek ve výslovnosti; pravidelné ó před j a zčásti před ň v případech jako dójí – dójiť, hnójí, hóňí, zvóňí; dlouhá samohláska je také ve tvarech příčestí min. řady sloves 1. třídy se slovním základem zakončeným v inf. na souhlásku, např. nésł – nésła..., často též v příponové slabice sloves 2. třídy, např. minúł – minúła..., a pouze ve tvaru sg. mask. u sloves se samohláskou před koncovým -ł, např. býł, viďéł, vołáł x była, viďeła vołała.

4. Deklinace rodových zájmen se hojně vyrovnává s tvrdým skloněním adjektiv, zejména ve tvarech nom., ak. sg. fem. tá, tú, v instr. sg. mask. a n. tím/tým, v pl. tíma/týma.

[nahoru]

SBĚR A ZPRACOVÁNÍ MATERIÁLU

Výsledkem mého výzkumu měl být lokální nářeční slovník. Vzhledem k omezenému rozsahu ročníkové práce jsem zvolil pouze jeden věcný okruh slovní zásoby, a ten pak zpracoval diferenčně.

Základním způsobem sběru materiálu byla dotazníková metoda, jež byla založena na Dotazníku pro výzkum českých nářečí. U nejstarší generace byla tato metoda doplněna také (ne)řízenými rozhovory. Tematickým okruhem se mi stala oblast slovní zásoby označená v Dotazníku jako Příroda (Krajina, Les a rostlinstvo, Živočišstvo, Čas a počasí).³

Jak je u zkoumání lexika běžné, postupoval jsem nejčastěji od významu k formě, výjimečně opačně. Nejprve jsem pro vybraný věcně významový okruh slovní zásoby sestavil na základě Dotazníku diferenční slovník nejstarší generace. Nebyly do něj tedy zařazeny ty lexikální jednotky, které jsou uvedeny jako spisovné ve Slovníku spisovného jazyka českého, a také ty, které vykazují pouze pravidelné regionální obměny, jak je uvádí Český jazykový atlas (viz. ČJA I, s. 50–61). Oproti Dotazníku do něj byly naopak vloženy další výrazy získané z rozhovorů. Takto vzniklý soubor lexikálních jednotek a významů jsem poté použil pro zkoumání slovní zásoby dvou následujících generací.

Pro sledování generačních posunů bylo třeba vytvořit stupnici znalosti jednotlivých lexikálních jednotek. Vztah mluvčího k danému výrazu mohl mít čtverou formu: běžné užívání, aktivní znalost, pasivní znalost, neznalost. Dva krajní body stupnice komentář nepotřebují, aktivní znalostí rozumíme stav, kdy byl mluvčí schopen uvést tradiční (tj. nejstarší generací používaný) dialektismus pro daný význam, i když on sám už jej běžně neužívá (příp. jej užívá pro jiný význam), pasivní znalost znamená neschopnost vybavit si aktivně tradiční dialektismus, ale pouze pasivní schopnost vzpomenout si na význam slyšeného dialektismu.

[nahoru]

SEZNAM INFORMÁTORŮ

I. generace

1. Rozálie Mrlinová, nar. 1916

2. Jan Mrlina st., nar. 1912

II. generace

3. Jan Mrlina ml., nar. 1938

4. Jan Mikšík, nar. 1935

5. Jan Baletka st., nar. 1938

6. Vlasta Baletková, nar. 1941

III. generace

7. Milada Valová, nar. 1963

8. Jana Mikšíková, nar. 1977

9. Jan Baletka ml., nar. 1964

10. Jana Baletková, nar. 1972

[nahoru]

ZPŮSOB USPOŘÁDÁNÍ SLOVNÍKU

Slovník se skládá ze dvou částí – věcného slovníku a abecedního hesláře. Orientaci ve věcném slovníku by mělo usnadnit klasifikační schéma, jež mu předchází. Rozlišuje se v něm pět základních věcných okruhů (1. Krajina, 2. Les a rostlinstvo, 3. Živočišstvo, 4. Čas, 5. Počasí), které jsou (stejně jako jejich podokruhy) značeny desetinným číslováním. Jednotlivé podokruhy obsahují lexikální jednotky, jež spolu věcně či významově úžeji souvisejí a jsou řazeny podle této souvislosti (nikoli abecedně). Poslední oddíl označený „Rozmanitosti“ obsahuje lexikální jednotky, jež se vynořily v průběhu zkoumání a svým významem se vymykají základním věcným okruhům.

Stavba hesla věcného slovníku:

1) heslové slovo – je vytištěno tučně ve fonetickém přepisu obvyklém pro nářeční texty. Nerealizována zůstává pouze asimilace znělosti párových souhlásek na konci slova, např. výskyď. Dvojice fonémů l – ł je přepisována tak, jak jsou mluvčími konkrétně foneticky realizovány, tedy ľ – l. Všechny lexikální jednotky jsou uváděny v základním tvaru, tj. ohebné slovní druhy v nom. sg., slovesa v infinitivu.

U substantiv následuje po heslovém slově tvar gen. sg. a informace o rodu.

Heslové slovo adjektiva je také doplněno tvarem gen. sg. spolu s tučně vytištěnými tvary komparativu a superlativu.

U víceslovných pojmenování se udává tvar gen. sg. pro všechny části lex. jednotky.

Infinitiv sloves je následován tvary 1. os. sg. ind. préz., 2. os. sg. imp., příčestím l-ovým v maskulinu (u sloves neosobních pouze tvar prézentu a příčestí l-ové) a nom. sg. slovesného substantiva, pokud existuje. Naposledy je uveden vid. K významově identickému, avšak vidově opačnému slovesu s rozdílným kmenem se odkazuje jeho tučně vytištěným základním tvarem v kulaté závorce.

Tvary gen. sg. u jmen jsou vyjádřeny pouhou koncovkou, jen v případě vypouštění vkladného -e- se uvádí také poslední společná hláska, např. pasínek, -nka. U tvarů slovesných je pro větší přehlednost uváděna poslední společná hláska vždy.

Heslové slovo neohebných slovních druhů je doplněno pouze informací o jejich slovně druhovém zařazení.

2) definice významu – je-li to možné, uvádí se spisovný ekvivalent, pokud se jedná o reálie spisovné češtině neznámé, pokouší se autor o popis, např. ľeťina. U lexikálních jednotek polysémních jsou jednotlivé významy označeny tučně vytištěnou číslicí; rezignujeme však na ty z významů, jež danému heslovému slovu (příp. jeho pravidelně regionálně obměněné variantě) odpovídají i ve spisovné normě, např. hora – pouze ve význ. „les“, syčať – pouze ve význ. „drobně poprchávat, mrholit“. Také ve všech ostatních částech hesla označuje číslice ten význam, k němuž se uváděná informace vztahuje.

3) příklad – uvádí se důsledně ve fonetickém přepisu a pouze tam, kde se podařilo jej zachytit v rozhovoru; pro větší přehlednost je vytištěn kurzívou.

4) frazém – je vytištěn tučně ve fonetickém přepisu, za pomlčkou je popsán význam, pokud je to nutné.

5) odvozeniny – pokud je u nich uvedeno, o jakou odvozeninu se jedná, např. zdrob., hrom. u jmen a dok. u sloves, nejsou ve slovníku zachyceny jako samostatná hesla. To je případ všech předponových sloves, u kterých dochází pouze ke změně vidu, a všech jmen, jejichž způsob tvoření má paralelu ve spisovném jazyce a nepotřebují proto dalšího komentáře.

6) expresivita – rozlišují se tyto stupně: 0 – neutrální, „-“ negativní příznak, „--“ silně negativní příznak, „+“ pozitivní příznak, „++“ silně pozitivní příznak. Pokud expresivita výrazu kolísá, např. mezi generacemi, je použito lomítko, např. 0/-.

7) synonyma – uváděna jsou pouze synonyma, která jsou součástí slovníku jako samostatná hesla. Spisovná synonyma (příp. jejich pravidelně regionálně obměněné varianty) jsou uváděny ve složených závorkách (pravidelně regionálně obměněné výrazy ve své nářeční podobě) a ve slovníku se jako samostatná hesla nevyskytují. Pro mluvčí, kteří neužívají heslového slova běžně, jsou právě tato synonyma jeho funkčními ekvivalenty.

8) poslední část hesla přináší informace o znalosti heslového slova zjištěnou u jednotlivých mluvčích. Generace jsou označeny římskými číslicemi, jednotliví mluvčí pak arabskými číslicemi, jež odpovídají číslicím v seznamu informátorů. Jednotlivé úrovně znalosti jsou označeny „b“ – běžně, „a“ – aktivně, „p“ – pasivně, „n“ – nezná. Na tomto řádku je v několika případech za číslem a znakem pro stupeň znalosti uveden v kulatých závorkách výraz, kterého daný mluvčí užívá jako synonyma k heslovému slovu. Tento způsob zápisu synonym je volen pouze v případě, že danou lexikální jednotku takto užívá jen menšina mluvčích a nedá se tak mluvit o skutečném synonymu. Pokud je výraz v závorce uveden před prvním členem jedné generace, užívají takto dané jednotky ti příslušníci dané generace, kteří neužívají běžně heslového slova.

Jednotlivé části hesla jsou řazeny pod sebou a ty z nich, které nebyly využity, se neuvádějí.

Za věcným slovníkem následuje abecední heslář, který umožňuje vyhledat ve věcném slovníku všechna heslová slova, tentokrát však ne podle desetinného číslování, ale pro rychlejší orientaci podle čísla strany. [v elektronické verzi jsou použity hypertextové odkazy]

Za heslář je zařazen fonetický přepis rozhovoru s R. a J. Mrlinovými.

[nahoru]

KLASIFIKAČNÍ SCHÉMA

1. Krajina

2. Les a rostlinstvo

3. Živočišstvo

4. Čas

5. Počasí

6. Rozmanitosti

VĚCNÝ SLOVNÍK

1. KRAJINA

meza, -e f.
mez
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

roľe, -a n.
pole
exp.: 0
syn.: {pole}, roľí
gen.: I-1b2b II-3a4a5p6p III-7p8n9p10p

roľí, -í n.
pole
odv.: roľíčko, zdrob.
exp.: 0
syn.: {pole}, roľe
gen.: I-1b2b II-3p4p5p6p III-7p8n9p10p

výskyď, -e f.
hromada kamenů vysbíraných z pole a přenesených na jeho okraj
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4a5b6b III-7n8n9b10b

pasínek, -nka m.
pozemek určený k pastvě zemědělských zvířat
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3p4b5b6b III-7a8n9b10b

obecňica, -ňic n., pouze pl.
obecní pozemek užívaný především k pastvě
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7n8p9p10p

grapa/zgrapa, -y f.
příkrý a těžko přístupný svah
fr.: do grapy - do kopce
exp.: 0
syn.: grúň
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8p9b10b

grúň, -a m.
velký příkrý a těžko přístupný svah
exp.: 0
syn.: grapa
gen.: I-1b2b II-3a4a5p6p III-7n8a9p10p

rástoka, -y f.
1. hluboká rýha vymletá tekoucí vodou, zejména na poli 2. žlab
1. Vymeľe ráztoky a bude mrznúť.
exp.: 1. -, 2. 0
gen.: 1. I-1b2b II-3n4p5n6n III-7n8n9p10p
2. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7a8a9b10b

močár, -a m.
močál; mokré místo zůstávající dlouho po dešti mokré, zvl. na poli
odv.: močařisko, augm.
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7p8a9b10b

džbrňa, -e f.
1. klidná prohlubeň v proudící vodě, tůň 2. menší rybník s nehlubokou stojatou vodou nevhodnou ke koupání
exp.: 1. 0, 2. -
syn.: 1. zhlaň
gen.: 1. I-1b2b II-3a4a5b6b III-7b8p9b10b
2. I-1n2n II-3a4p5b6b III-7b8b9b10b

zhlaň, -e f.
klidná prohlubeň v proudící vodě, tůň
exp.: 0
syn.: džbrňa 1
gen.: I-1b2b II-3p4b5b6b III-7n8p9a10a

prameň, -a m.
pramen
exp.: 0
syn.: žídlo
gen.: I-1b2b II-3a(pramen)4b5b6b III-7b8b9b10b

žídlo, -a n.
podzemní pramen
exp.: 0
syn.: prameň
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8n9b10b

studénka, -y f.
studánka
Bjež do studénky pro vodu.
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4a5b6b III-7a8p9b10a

struha, -y f.
proud vody v mělkém korytě, např. přes pole po dešti; mělký a úzký potok
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4a5p6p III-7p8n9p10p

huboký, -ého, hupší, najhupší adj.
hluboký
exp.: 0
syn.: {hluboký}
gen.: I-1b2b II-3a4a5a6a III-7n8p9n10n

lafka, -y f., gen. pl. lavek
1. lávka přes vodu 2. lavice, lavička
exp.: 0
syn.: 2. {lavica}
gen.: 1. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b
2. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

járek, -rka m.
rýha vyhloubená kolem pole k jeho odvodnění
exp.: 0
syn.: rygol
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7a8p9b10b

rygol, -a, m.
rýha vymletá tekoucí vodou nebo vyhloubená člověkem
exp.: 0
syn.: járek, rynštok
gen.: I-1b2b II-3b4b5a6a III-7b8b9b10b

rynštok, -a, m.
rýha vymletá tekoucí vodou, zvl. na poli
exp.: 0
syn.: rygol
gen.: I-1b2b II-3p4p5b6b III-7n8n9b10a

pohrabáč, -a m.
1. nástroj sestávající z dřevěné násady a kovového nástavce obdélníkového tvaru 2. cestář užívající tohoto nástoje
exp.: 1. 0, 2. 0
syn.: 2. {cestář}
gen.: 1. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7n8a9b10b
2. I-1a2a II-3p4p5n6n III-7n8n9n10n

zákrut, -a m.
zatáčka
exp.: 0
syn.: {zatáčka}
gen.: I-1a2a II-3p4a5a6a III-7p8p9a10a

kameň, -a m.
kámen
odv.: kamének, zdrob.; kaméňí, hrom.
exp.: 0
syn.: skala 2, šutr
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

skala, -y f.
{1. skála} 2. větší kámen
odv.: 2. skáľé, hrom.
exp.: 1. 0, 2. 0
syn.: 2. kameň, šutr
gen.: 1. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8a9b10b
2. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7p8n9b10b

šutr, -u m.
1. drcený kámen na silnici i drobné kamení na poli 2. říční štěrk 3. větší kámen
exp.: 1. 0, 2. 0, 3. 0
syn.: 3. kameň, skala 2
gen.: 1. I-1b2b II-3p4n5p6p III-7p8n9b10b
2. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7a8p9b10b
3. I-1n2n II-3a4b5b6b III-7b8b9p10p

šľeda, -y f.
větší plochý kámen
exp.: 0
gen.: 1. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8n9b10b

hore adv.
1. nahoře 2. nahoru
exp.: 0
syn.: 1. navrchu
gen.: 1. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b
2. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

navrchu adv.
nahoře
exp.: 0
syn.: hore 1
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

dolu adv.
dolů, dole
exp.: 0
syn.: dúle
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

dúle adv.
dolů, dole
exp.: 0
syn.: dolu
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7a(dolu)8b9b10b

zvrchu adv.
shora
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

hen/henkaj adv.
tam, támhle
exp.: 0
gen.: hen I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b
henkaj I-1b2b II-3a4a5a6a III-7a8b9a10b

2. LES A ROSTLINSTVO

hora, -y f.
les
fr.: jíť do hory/hor - jít do lesa, zprav. kácet stromy
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

rubisko, -a n.
vykácené místo v lese určené k opětovnému zalesnění
exp.: 0
syn.: {paseka}
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8p9b10b

saďeňica, -e f.
mladý lesní porost
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8p9b10b

špenčí, -í n., hrom.
1. zelené jehličí 2. suché spadané jehličí
exp.: 1. 0, 2. 0
gen.: 1. I-1b2b II-3a4b5b6b III-7a8p9p10p
2. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8p9b10b

hrbaňa, -e f.
pila břichatka používaná dříve ke kácení
exp.: 0
gen.: I-1a2a II-3p4a5a6a III-7n8n9a10p

rúbať, -bu, -baj, -bál, báňí ned.
1. sekat dřevo; štípat polena 2. bít (dítě) 3. kácet stromy
odv.: 1. o- dok., po- dok., do- dok., na- dok. 2. na- dok., z- dok. 3. vy- dok.; rubisko
exp.: 1. 0, 2. 0, 3. 0
syn.: 1. {ščípať} 3. sťínať
gen.: 1. I-1b2b II-3p4a5a6a III-7a8b9p10p
2. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7a8b9b10b
3. I-1b2b II-3a4a5b6b III-7a8p9b10b

sťať, zetnu, zetňi, sťál dok. (srov. sťínať)
skácet strom
exp.: 0
syn.: zhoďiť 2
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7p8p9b10b

sťínať, -nám, -naj, -nál, -náňí ned. (srov. sťať)
kácet stromy v lese
odv.: do- dok., na- dok., po- dok., vy- dok.
exp.: 0
syn.: rúbať 3, zhazovať 2
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7p(kácať)8p(kácať)9b10b

zhazovať, -zuju, -zuj, -zovál ned. (srov. zhoďiť)
kácet stromy
odv.: na- dok.
exp.: 0
syn.: sťínať, rúbať 3
gen.: I-1b2b II-3p4b5b6a III-7b8p9b10a

zhoďiť, -ďím, -ď, -ďíl dok. (srov. zhazovať)
pokácet strom
exp.: 0
syn.: sťať
gen.: I-1b2b II-3p4b5b6a III-7b8p9b10a

čeťina, -y f.
chvojí
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8a9b10b

peň, pňa m.
pařez
fr.: hluchý jak peň
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8a9b10b

řezina, -y, častěji pl. řeziny f.
pilina
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

okľesňiť, -ňím, -ňi, -ňíl dok. (srov. okľíšňať)
zbavit větví, oklestit
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

okľíšňať, -ňám, -ňaj, -ňál, -ňáňí ned. (srov. okľesňiť)
zbavovat větví
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

krkoška, -y f.
silnější osekaná suchá větev
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4b5b6b III-7b8b9b10b

dolovina, -y f.
vrchní část pokáceného stromu (asi do 15 cm v průměru), která se nepoužívala na pořez, ale prodávala se do dolů k zabezpečení důlních prostor
exp.: 0
gen.: I-1a2a II-3b4a5p6p III-7n8n9p10p

baran, -a, m.
1. otep metrových polen ke stahování z nepřístupných míst 2. hloupý člověk, nadávka
exp.: 1. 0, 2. -
gen.: 1. I-1a2a II-3a4a5a6a III-7n8n9n10n
2. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

drvo, -a, častěji pl. drva n.
dřevo, kus dřeva
fr.: dělať drva - zpracovat pokácené stromy na polena dlouhá jeden metr, příp. je také podélně štípat
odv.: drveno
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7a(dřevo)8b9b10b

drveno, -a n.
poleno
odv.: drvénko, zdrob.
exp.: 0
syn.: {poleno}
gen.: I-1b2b II-3a4a5a6a III-7p8n9p10p

chabažďí, -í n., hrom.
chrastí
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4p5p6p III-7p8n9a10p

škrůček, -čka m.
svazek nalámaných suchých větví (obvykle březových) obtočený proutím téhož původu, používaný k zatápění či prudkému roztopení
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4p5b6b III-7a8n9b10b

bor, -a m.
borovice
odv.: bóří
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7p8n9b10b

březa, -e f.
bříza
odv.: {březí}
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-(bříza)7a8a9b10b

černá maľina, -néj -y f.
ostružina
exp.: 0
syn.: {ostružina}
gen.: I-1b2b II-3b4a5b6b III-7a8p9p10p

dřín, -a m.
modřín
exp.: 0
syn.: {modřín}
gen.: I-1b2b II-3a4a5b6b III-7p8n9b10b

hrab, -a m.
habr
odv.: Hrabí, -í n. (název místní části); hrabčí
exp.: 0
syn.: {habr}
gen.: I-1b2b II-3b4a5b6b III-7n8n9b10b

chrást, -a m.
keř
odv.: chrásťí
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7p8a9b(křák)10b

jařab, -a m.
jeřáb (strom)
odv.: jařabina
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4p5a6a III-7n8n9p10p

jasen, -a m.
jasan
exp.: 0
syn.: {jasan}
gen.: I-1b2b II-3b4b5a6a III-7n8n9p10p

makyta, -y f.
jíva
odv.: makyťí
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3p4p5b6b III-7n8n9b10a

šípek, -pka m.
keř šípku
odv.: šípí; šipinka
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4a5a(šíp)6a(šíp) III-7b8b9a10a

tŕn, -na m.
strom švestky
odv.: tŕňí
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a(trn)4b5b6b III-(trnka)7a8a9b10a

vŕba, -y f.
vrba
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-(vrba)3a4a5a6a III-(vrba)7p8p9b10a

kučovať, -čuju, -čuj, -čovál, -čováňí ned.
odstranit strom i s kořeny
odv.: vy- dok.
exp.: 0
gen.: I-1a2a II-3a4b5b6b III-7b8b9b10b

hafera, -y f.
borůvka
odv.: háfeří
exp.: 0
syn.: {borůvka}
gen.: I-1b2b II-3a4a5a6a III-7p8a9a10a

kropáček, -čka m.
prvosenka (Primula L.)
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

pléška, -y, f.
pampeliška (Leodonton L.) - rostlina i květ
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4b5b6b III-7a8b9b10b

psí jazýček menší, -ího -čka -ího m.
jitrocel střední (Plantago media L.)
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-(psí jazýček)3a4a5b6b III-(psí jazýček)7b8p9a10a

psí jazýček vječí, -ího -čka -ího m.
jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.)
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-(psí jazýček)3a4a5b6b III-(psí jazýček)7b8p9a10a

ščáp, -a m.
šťovík (Rumex L.)
exp.: 0
syn.: {šťovík}
gen.: I-1b2b II-3n4p5b6b III-7n8n9b10b

zaječí zeľé, -ího -ľé n.
šťavel (Oxalis L.)
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3p4n5b6b III-7b8b9n10n

kolopeňka, -y f.
václavka (Armillaria mellea)
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

kříb, -a m.
chomáč, shluk (o houbách)
Kolopeňky rostú v kříbje.
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3p4p5p6p(hrč) III-7p8n9n10n

kvítko, -a n.
květina
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

bóří, -í n., hrom.
borový les
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-(boří)3a4a5a6a III-7n(bor)8p9a(boří)10a(boří)

háfeří, -í n., hrom.
borůvčí
exp.: 0
syn.: {borůvčí}
gen.: I-1b2b II-3p4p(háferáčí)5p(háferáčí)6p(háferáčí) III-7p8n9a(háferáčí)10a(háferáčí)

hrabčí, -í n., hrom.
habrový les
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3p4a5b6b III-7n8n9b10b

chrásťí, -í n., hrom.
křoví
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7p8a9b(křáčí)10b

jahoďáčí, -í n., hrom.
jahodiní
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7a(jahodčí)8n9b10b

makyťí, -í n., hrom.
porost jívy
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3p4p5b6b III-7n8n9b10a

šípí, -pí n., hrom.
šípkoví
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4a5a6a III-7b8b9a10a

tŕňí, -í n., hrom.
porost plané švestky
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7p8n9b10b

jařabina, -y f.
plod jeřábu
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5a6a III-7b8a9b10b

šipinka, -y f.
plod šípku
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

3. ŽIVOČIŠSTVO

bloščka, -y f.
1. štěnice (Cimex) 2. drobný výron krve vzniklý pod pokožkou poraněním
exp.: 1. 0, 2. 0
syn.: {štěnica}
gen.: 1. I-1b2b II-3a4p5b6b III-7n8n9n10p
2. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8n9b10b

bravenec, -nca m.
mravenec
odv.: bravenčák
exp.: 0
syn.: {mravenec}
gen.: I-1b2b II-3a4a5a6a III-7p8p9p10p

chrobák, -a m.
1. obecně lezoucí hmyz 2. dešťovka (Lumbricus terrestris) 3. červ v ovoci
odv.: 3. chrobavý
exp.: 1. 0, 2. 0, 3. 0
syn.: 2.{žížala}
gen.: 1. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7a8b9b10b
2. I-1b2b II-3b4a5b6b III-7p8n9n10n
3. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

kúň, koňa m.
kobylka
exp.: 0
syn.: {kobylka}
gen.: I-1b2b II-3p4p5a6a III-7b8n9p10p

mora, -y f.
můra
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8n(můra)9b10b

paúk, -a m.
pavouk
odv.: paučina
exp.: 0
syn.: {pavúk}
gen.: I-1b2b II-3p4a5b6a III-7b8p9b10b

džgať, džgám, džgaj, džgál ned. (srov. žignúť)
1. bodat (o vose, včele a sršni) 2. cpát (co čím) 3. přejídat se; mnoho, přes míru, hltavě jíst
2. Nadžgál mjech senem a donésl ho ofcám. 3. Šak do sebe džgál jag dyby týdeň nejet.
odv.: 1. do- dok., 2. na- dok., 3. na- dok.
exp.: 1. 0, 2. 0, 3. -
syn.: 1. pchať 1, {ščípať} 2. pchať 2 3. gáňať, gasať, hatlať
gen.: 1. I-1b2b II-3p4p5a6a III-7p8p9p10p
2. I-1b2b II-3p4b5b6b III-7a8p9b10b
3. I-1b2b II-3a4p5p6p III-7b8a9n10n

žignúť, -nu, -ňi, -núl dok. (srov. džgať)
bodnout (o vose, včele a sršni)
odv.: žiganec
exp.: 0
syn.: {pichnúť}
gen.: I-1b2b II-3p4b5p6p III-7p8a9p10p

žaba, -y f.
žába
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

škřehotať, -ocu, pouze záp. ne-oc, -otál, -otáňí ned.
1. skřehotat (žába) 2. mluvit vysokým, tenkým hlasem 3.plakat (dítě) 4. zpívat (pták)
1. Žaba škřehoce. 2. Stará Vaňková, tá škřehoce jak žaba.
exp.: 1. 0, 2. -, 3. --, 4. -
syn.: 3. ňamčať 2
gen.: 1. I-1b2b II-3p4b5b6b III-7p8n9a10a
2. I-1b2b II-3a4p5b6b III-7p8p9a10a
3. I-1b2b II-3p4n5b6b III-7p8n9n10n
4. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8a9b10b

jišťerka, -y f.
ještěrka (Lacerta agilis L.)
exp.: 0
syn.: {ještěrka}
gen.: I-1b2b II-3p4n5p6p III-7n8n9n10p

bravenčák/mravenčák, -a m.
mraveniště
exp.: 0
syn.: {mraveniště}
gen.: I-1b2b II-3a4n5p6p III-7n8n9p10p

kopenec, -nca m.
mraveniště, především na louce (vystavěné z hlíny a obrostlé travou)
exp.: 0
syn.: {mraveniště}
gen.: I-1b2b II-3p4p5b6b III-7b8n9b10b

paučina, -y f.
pavučina
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3p4a5b6b III-7a8p9b10b

4. ČAS

fčil/fčiľéj/fčiľkaj adv.
nyní
exp.: 0
gen.: fčil I-1b2b II-3b4b5b6b III-7a(teď)8b9b10b
fčiľéj I-1b2b II-3a4a5a6a III-7a8b9a10a
fčiľkaj I-1b2b II-3a4a5a6a III-7a8b9a10a

prvéj adv.
1. dříve, před stanovenou, zamýšlenou, obvyklou dobou 2. dříve, v minulé době
1. Příďi prvéj. 2. Prvéj sa mláťilo cepama.
exp.: 1. 0, 2. 0
gen.: 1. I-1b2b II-3a4b5b6b III-7a8p9a10a
2. I-1b2b II-3a4b5b6b III-7a8a9b10b

skoro adv.
1. brzo 2. časně
odv.: neskoro
exp.: 0
gen.: 1. I-1b2b II-3p4b5b6b III-7p8a9b10b
2. I-1b2b II-3a4b5b6b III-7p8b9b10b

neskoro adv.
pozdě
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4b5a6a III-7p8p9a10a

vychoďiť, -ďím, imp. nedol., -ďíl, ned.
vycházet (o slunci)
Slunko vychoďí.
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3p4b5b6b III-7b8b9b10b

deň, dňa m. (6.sg. dňi, pl. 1. dňi, 2. dňú/dňí, 3. dňom, 7.dňama)
den
fr.: přez deň - ve dne
odv.: poledňe
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a(den)4b55b6b III-7a(den)8b9b10b

poledňe, -a n.
poledne
Příďi o poledňi.
fr.: o poledňi (v poledňe)
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a(poledne)4b5b6b III-7b8b9b10b

týdeň, -dňa (6.sg. týdňu/týdňi) m.
týden
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3p(týden)4b5b6b III-7a(týden)8b9b10b

zutra adv.
zítra
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-(zitra)3p4a5a6a III-(zitra)7p8a9a10a

předefčerajšky adv.
předevčírem
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4b5b6b III-7b8b9b10b

vesno, -a n.
jaro
fr.: na vesno - zjara
exp.: 0
syn.: {jaro}
gen.: I-1b2b II-3p4p5b6b III-7p8p9b10b

5. POČASÍ

mhla, -y f.
mlha
exp.: 0
syn.: {mlha}
gen.: I-1b2b II-3a4a5a6a III-7a8n9p10p

vaský, -ého, vasčí, najvasčí adj.
nedostatečně vysušený, vlhký, zvl. o oděvu a obilí
exp.: 0
syn.: {vlhký}
gen.: I-1b2b II-3a4b5b6b III-7p8a9b10b

opařito, -a n.
dusno, doba před bouřkou
exp.: 0
syn.: opařisko 2, sparno
gen.: I-1b2b II-3b4p5p6p III-7b8n9b10b

sparno, -a n.
dusno, doba před bouřkou
exp.: 0
syn.: opařisko 2, opařito
gen.: I-1a2a II-3p4b5p6p III-7p8a9p10p

bařina, -y f.
kaluž
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8a9b10b

opařisko, -a n.
1. doba po dešti, kdy se z povrchu země vypařuje voda
2. dusno, doba před bouřkou
exp.: 0
syn.: 2. opařito, sparno
gen.: 1. I-1b2b II-3p4b5b6b III-7n8n9b10b
2. I-1b2b II-3a4a5a6a III-7n8n9b10b

sihoľiť, pouze 3.os.sg. sihoľí, ned.
mžít
exp.: 0
syn.: syčať 2
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

syčať, -čím, syč, -čál, -čáňí ned.
drobně poprchávat, mrholit
exp.: 0
syn.: sihoľiť
gen.: I-1b2b II-3p4p5a6a III-7p8n9n10n

sypať, -pu, syp, -pál, -páňí, ned.
hodně sněžit nebo pršet
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3p4a5p6p III-7n8p9a10a

šupák, -a m.
1. nuzně či nevzhledně oděný člověk 2. náhlý, krátký a prudký déšť
exp.: 1. -, 2. 0
gen.: 1. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8a9b10b
2. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7a8a9b10b

ľeják, -a m.
prudký déšť
exp.: 0
syn.: úľich
gen.: I-1b2b II-3a4b5b6b III-7b8b9b10b

úľich, -a m.
liják, prudký a vydatný déšť
Přišél veľiký úľich.
exp.: 0
syn.: ľeják
gen.: I-1b2b II-3a4a5a6a III-7p8n9b10a

pľuta, -y f.
1. několikadenní deštivé počasí 2. tělesně slabý člověk (od narození či po vyčerpávající aktivitě)
2. Po opici z něho byla enem taková pľuta.
exp.: 1. 0, 2. -
gen.: 1. I-1b2b II-3b4a5b6b III-7p8p9b10b
2. I-1b2b II-3p4n5a6a III-7n8n9p10n

jinovať, -ťe f.
jinovatka
exp.: 0
syn.: {jinovatka}
gen.: I-1a2a II-3a4a5p(inovatka)6p(inovatka) III-7n8n9n10n

sňih, -u m.
sníh
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4a(sněh)5b6b III-7a8p9b10b

mécť, pouze 3.os.sg.n. mete, métlo ned.
sněžit
odv.: na- dok., při- dok., za- dok.
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-(padá sňih)7a8a9b10b

zámeť, -e f.
závěj
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8p9b10b

dryja, -e f.
sněhová vánice
exp.: 0
syn.: dřeňica, fujavica
gen.: I-1b2b II-3b4a5b6b III-7p8n9b10b

dřeňica, -e f.
sněhová vánice
exp.: 0
syn.: dryja, fujavica
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7p8n9b10b

fujavica, -e f.
sněhová vánice
exp.: 0
syn.: dryja, dřeňica
gen.: I-1b2b II-3b4b5p6p III-7a8b9p10p

ľedovica, -e f.
náledí
Tam to veze venku, je tam ľedovica.
exp.: 0
syn.: poľedovica
gen.: I-1b2b II-3a4a5b6b III-7a8a9a10a

poľedovica, -e f.
náledí
exp.: 0
syn.: ľedovica
gen.: I-1a2a II-3a4a5a6a III-7p8p9p10p

střechýľ, -a m.
1. rampouch 2. (neposlušné) dítě, výrostek
exp.: 1. 0, 2. 0/-
syn.: 2. prachýľ
gen.: 1. I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8a(rampúch)9b10b
2. I-1n2n II-3a4a5b6b III-7a8a9b10a

ozýbať, pouze 3.os.sg. a pl. ned.
zábst
Ozýbe ňa v nohy. Ruky ňa ozýbú.
odv.: za- dok.
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3b4b5b6b III-7b8b9b10b

6. ROZMANITOSTI

steľ, -u m.
stelivo
exp.: 0
syn.: {stlaní}
gen.: I-1b2b II-3a4b5b6b III-7p8p9b10b

futro, -a n.
píce, krmivo
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4a5b6b III-7p8p9b10b

ľeťina, -y f.
mladé zelené větve listnatých stromů svázané do zhruba 2 metry vysoké otýpky, kterými se (již uschlými) v zimě krmily ovce či kozy
exp.: 0
gen.: I-1a2a II-3n4p5a6a III-7n8n9a10n

ohnaša, -e m.
vysoký mladík (v nejst. generaci s negat. expr. přízn.)
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4p5a6a III-7n8n9b10a

prachýľ, -a m.
neposlušné dítě
exp.: --
syn.: střechýľ 2
gen.: I-1b2b II-3a4a5a6a III-7p8n9a10a

škřečať sa, -čám, většinou záp. ne-čaj, -čál ned.
škádlit se, dělat si naschvály
exp.: -
syn.: škřehňiť sa
gen.: I-1n2n II-3n4n5b6b III-7b8n9b10b

škřehňiť sa, -ňím, většinou záp. ne-ňi, -ňíl ned.
škádlit se, dělat si naschvály
exp.: -
syn.: škřečať sa
gen.: I-1b2b II-3b4p5b6b III-7b8n9b10b

napaľovať, -ľuju, většinou záp. ne-ľuj, -ľovál, -ľóváňí ned.
zlobit; rozčilovat (koho), zvl. o dětech
exp.: -
syn.: pekľiť
gen.: I-1b2b II-3b4b5a6a III-7b8p9a10a

pekľiť, -ľím, většinou záp. ne-ľi, -ľíl, -ľeňí ned.
zlobit; rozčilovat (koho), zvl. o dětech
exp.: -
syn.: napaľovať
gen.: I-1b2b II-3a4b5b6b III-7a8b9b10b

džgať sa ned.
1. vtírat, vnucovat se (kam) 2. hltavě jíst, viz. džgať 3
odv.: 1. ve- sa, 2. na- sa
exp.: 1. -, 2. -
syn.: 2. gáňať, gasať, hatlať
gen.: 1. I-1b2b II-3p4a5b6b III-7p8p9b10b
2. I-1b2b II-3a4p5p6p III-7b8a9n10n

gáňať, -ňám, -ňaj, -ňál ned.
přejídat se; mnoho, přes míru, hltavě jíst
odv.: z- dok., na- sa dok.
exp.: -
syn.: džgať 3, džgať sa 2, gasať, hatlať
gen.: I-1b2b II-3p4p5p6p III-7p8a9p10p

gasať, -šu, -saj, -sál ned.
přejídat se; mnoho, přes míru, hltavě jíst
exp.: -
syn.: džgať 3, džgať sa 2, gáňať, hatlať
gen.: I-1b2b II-3a4b5a6a III-7p8p9b10b

hatlať, -ľu, -ľi, -lál ned.
přejídat se; mnoho, přes míru, hltavě jíst
exp.: -
syn.: džgať 3, džgať sa 2, gáňať, gasať
gen.: I-1a2a II-3p4p5b6b III-7n8n9b10b

zaosáčiť sa, -čím, imp. nedol., -číl dok.
zachytit se, uváznout (kde)
exp.: 0
gen.: I-1b2b II-3a4b5b6b III-7a8p9b10b

ňamčať, -čím, většinou záp. ne-či, -čál, -čáňí, ned.
1. mňoukat (kočka) 2. plakat (dítě)
odv.: 1. za- dok.
exp.: 1. 0 2. -
syn.: 2. škřehotať 3
gen.: 1. I-1b2b II-3a(mňaukať)4a(mňúkať)5b6b III-7a8b9b10b
2. I-1b2b II-3a4b5b6b III-7b8a9a10a

[nahoru]

HESLÁŘ

B
baran, bařina, bloščka, bor, bóří, bravenčák, bravenec, březa

Č
černá maľina, čeťina

D
deň, dolovina, dolu, drveno, drvo, dryja, dřeňica, dřín, dúle

DŽ
džbrňa , džgať , džgať sa

F
fčil, fčiľéj, fčiľkaj, fujavica, futro

G
gasať, gáňať, grapa, grúň

H
hafera, hatlať, háfeří, hen, henkaj, hora, hore, hrab, hrabčí, hrbaňa, huboký

CH
chabažďí, chrást, chrásťí, chrobák

J
jahoďáčí, jařab, jařabina, jasen, járek, jinovať, jišťerka

K
kameň, kolopeňka, kopenec, krkoška, kropáček, kříb, kučovať, kúň, kvítko

L
lafka

Ľ
ľedovica, ľeják, ľeťina

M
makyta, makyťí, meza, mécť, mhla, močár, mora, mravenčák

N
napaľovať, navrchu, neskoro

Ň
ňamčať

O
obecňica, ohnaša, okľesňiť, okľíšňať, opařisko, opařito, ozýbať

P
pasínek, paučina, paúk, pekľiť, peň, pchať, pléška, pľuta, pohrabáč, poledňe, poľedovica, prachýľ, prameň, prvéj, předefčerajšky, psí jazýček menší , psí jazýček vječí

R
rástoka, roľe, roľí, rubisko, rúbať, rygol, rynštok

Ř
řezina

S
saďeňica, sihoľiť, skala, skoro, sňih, sparno, steľ, struha, střechýľ, studénka, sťať, sťínať, syčať, sypať

Š
ščáp, šipinka, šípek, šípí, škrůček, škřečať sa, škřehňiť sa, škřehotať, šľeda, špenčí, šupák, šutr

T
tŕn, tŕňí, týdeň

Ú
úľich

V
vaský, vesno, vŕba, vychoďiť, výskyď

Z
zaječí zeľé, zaosáčiť sa, zákrut, zámeť, zgrapa, zhazovať, zhlaň, zhoďiť, zutra, zvrchu

Ž
žaba, žignúť, žídlo

[nahoru]

PŘEPIS MLUVENÉHO TEXTU

E = explorátor

J = Jan Mrlina

R = Rozálie Mrlinová

Poznámka k přepisu: Až na psaní velkých písmen na začátku repliky, příp. věty, a tečky na konci (předpokládaného) větného celku upouštím od interpunkce (s výjimkou třech teček pro signalizaci nedokončené výpovědi). Považoval jsem za důležité zavést značení pauz, protože jejich délka rozhoduje o asimilaci znělosti na mezislovním předělu. I nejkratší značená pauza prakticky vždy znamená nerealizaci mezislovní asimilace. Označuji též výrazné případy spojité výslovnosti a redukovaných hlásek. Systém značení je následující: * = pauza, ** = delší pauza, *** = nápadně dlouhá pauza, ( = spojitá výslovnost, ^x = redukovaná hláska.

J: Toš ** jag(dy * jag(dy ukazovalo to.

J: No toš...

R: Na vesno než vyschlo na poľi tak sa jelo do hor koľikráť sa hrabalo přivés sa steľ z hor já ťi to povím.

R: A * uš sa tam ľedaco sťalo a uš sa drva ďelaly. Fčiľkaj dyž vyschlo tak sa ďelalo na poľi že. Zemáky sa saďily oves sa sél ječmeň sa sél řepa sa sela.

R: No a * mezy tým zas uš sa potom byla taková pauza tak sa šlo ďelaď drva že. Zas sa buť sťínalo * třeba sa tesalo tam f tych horách * třísky sa musely na hromadu pjekňe skládať to sa muselo napřeť tak potom zas tak a zas tak. ** No a potom zas sa sušilo uš...

J: No * a jak sa posušilo než byly žňa toš * zas sa šlo do hor že. Zas sa * neco přiďelalo že. Aľebo sa to dovézlo zaz dom * tož jak to...

R: Anebo dyž býl dlúhý podzim tak dyž už sa pochráňilo fšecko s poľa a bylo doma tak sa choďívalo do hor.

J: Tož my * dyž zme mjeľi ten spolek tož dycky zme uďelaľi víš * buď deset metrú ľebo a * >>E: poďeľiľi>> * pjet pjet a pjet no.

J: Tož my obyčajňe s tým Horákem ví^ž(a Poľášek toš ten * ten do teho ten mjél * svoje parceľe tag on... ** Třeba f tych Žľaboch tož zme vječinú s tým * on mjel...

R: No a tož gdejakú krkošku zme také zebraľi fšecko sa okľesňilo no a dyž byly krávy a nebylo steľu bylo málo slámy nebo to tak tá čeťina sa sekala doma sa to přivézlo dom a sa sekala a sa tým stlalo >>E,J: stlalo>>. ** A s tatú tvojim zme jezďiľi dyš sem byla cérka až do teho Ľípí hore na saňác * a voziľi zme tú čeťinu dom(a sa to jako * sekalo a stlalo sa tým.

J: Toš to bylo darebňí stlaňí aľe toš...

J: Nebylo jiného toš...

R: Aľe ve chlévje to vóňelo.

[...]

R: Anebo buky byly že. My zme mjeľi tam takový kúsek teho * to zaz byly buky aľe toš to ťi byly buky takové ohromné a tá koruna to dyš tams přišél a bylo to rozvité toz byl jag v chrámje negde.

R: To bylo tag nádherné. A toš tam zme jezďívaľi hrabať. Dyž bylo pjekňe na podzim že sa kolik fúr dovézlo >>J: no>>.

R: Suchého ľisťí.

R: A tým sa stlalo.

J: Tož uš sa * trochu slámy víž mezi to >>E: ano>> protože to je jalový ten bučág býl. To * jag uschlo toš * na poľi to * >>R: roznéz vjetr zas>> roznéz vjetr. ** To bylo takové. Aľe tož dyš * f čas núze no tož bylo aj to. Zme jezďúvaľi až hen * páňi * za Mazáča * >>R: do polomu>> * na ten bučák.

R: No a toš to dyž už zme mjeľi ty hory svoje tak sa to dycky už vychráňilo * haluzí co sa nepotřebovalo nebo co bylo vykľesňené dalo sa na hromadu pjekňe. Taks tam moh... * Bylo tam krásňe čisto.

[...]

J: No to sa to sa podřezalo víš na kerú stranuz(ho chťél pusťiť >>E: ano>> fčiľ sa to toš sekyrú tehdy nebylo pravda a toš fčiľ z druhéj strany. * Hrbaňú.

E: Hrbaňa to je taková ta dlúhá pila >>J: no taká ta no víš>> máme ju doma ešťe ano.

J: A toš...

J: No toš to víš to byla fuška. A toš * jak * zařezálz jak * víš nebylo uš pilu viďeť toš dáls kľínek aby * aby ťa to nezvíralo že >>E: ano>>. A toš * jag už dořezováls tož eščes poťuknúl a toš * negdy sa zaosáčíl * negde a toš toš to je * to sú rúzné takové... ** Aľe toš sa * já ťi řeknu to byla makačka ručňe. Fčiľéj to je pohátka jak * ty motorové pily to to je...

R: My dyž zme byľi v jezedé a ešče než vzaľi hory jezedáci tak * dycky dopoledňa zme navážaľi futro * seno slámu zme řezaľi na sečku siláž zme museľi naložiť dovésť tam a to. Přišľi zme dom honem honem zme pokľuďiľi a najedľi sa a šup hore. * No a tak tú podzimňí dobú toš koľik nám tam přišlo byť. To zme došľi tam a neco zme sťaľi ze dva ze tři kúsky a zaz honem spátky protože sa šeřilo.

R: A gdo?

J: Toš * ogaři byľi maľí...

R: Gdo? Toš toš sem choďila s ňím no. Toš... *** Sami zme seľi sami zme oraľi.

R: Toš to ví^ž(že ňe nadávál koľikráť.

J: Toš * aľe toš... ** Aľe toš potem fšecko okľíšňať víš sekyrú.

J: Toš to ví^ž(že na dlúho. Aľe toš * uďelalo sa fšecko no toš toš...

R: No ja toš takoví chlapi sa neroďá jagz býl ty.

J: No toš...

R: Od rána do večera a fur^d(ďelať a fur^d(dobře. ** Toš teho poľa zme mjeľi také dozď(a... ** A on fčiľkaj nemože chviľenky byď bes práce on mosí mjeť furt furt prácu.

J: Aľe toš * tož ubudu.

R: Ubudeš aľe až bude navaľeného sňihu * toš potom už ubudeš. * Aľe fčiľkaj né.

[nahoru]

S ohledem na soukromí informátorů a informátorek tuto část v elektronické verzi vynechávám.

ZÁVĚR

Cílem předkládané ročníkové práce bylo zachytit stav dialektu ve zvoleném okruhu slovní zásoby a popsat jeho generační rozvrstvení. A právě z pohledu generačních rozdílů v užívání nářečního lexika bych rád shromážděný materiál zhodnotil.

V souboru 154 hesel, jež obsahuje věcný slovník, lze v tomto ohledu vysledovat několik hlavních tendencí:

1) Zdaleka nejčastějším jevem jazyka mladších generací je ústup nářečního lexika. Zde je možno rozlišit dvě hlavní skupiny příčin:

a) Nářeční slovní zásoba mizí z běžných promluv i z aktivního povědomí mluvčích, protože zanikají reálie, k nimž se slovní zásoba vztahuje. To je případ výrazů, které i nejstarší generace ve své většině už běžně neužívá, např. bloščka 1, dolovina, hrbaňa, ľeťina, pohrabáč 2 apod.

b) Reálie sice nezanikají, ale konkrétní mluvčí s nimi ve své sociální pozici nepřichází běžně do styku. V námi zkoumané skupině mluvčích se pro omezenou množinu slov vydělily dvě seskupení jdoucí napříč generacemi: A (mluvčí 3, 4, 7, 8) x B (mluvčí 5, 6, 9, 10); jejich distinktivním rysem bylo dosažené vzdělání, stupeň minulé či stávající mobility a rozdílná rodinná situace. Zatímco příslušníci skupiny B používají daných nářečních výrazů běžně, mluvčí skupiny A je znají většinou aktivně či pasivně. Jedná se o tuto množinu slov: džbrňa 1, futro, steľ, pasínek, výskyď, kopenec, studénka, rúbať 3, dřín, hrab, hrabčí, ščáp.

2) V jednotlivých generacích nabývá jedna a ta samá lexikální jednotka jiných významů. To je případ slov jako džbrňa, šutr a tŕňí, kde v nejmladší generaci nedostatek dlouhého slabičného r způsobuje, že slovo tŕňí designuje nadále už jen jeho spisovný význam (=trní).

3) U nejmladší zkoumané generace dochází k sekundárním nářečním obměnám slov, která se v nářečí primárně nevyskytují, např. kácať (viz. sťínať), rampúch (viz. střechýľ).

4) Existuje poměrně početná množina lexikálních jednotek, které užívají běžně mluvčí všech zkoumaných generací. Tuto množinu lze vnitřně rozčlenit podle toho,

a) do jakého věcně významového okruhu slovní zásoby dané lexikální jednotky náležejí, b) jak se hláskoslovně liší od spisovné normy. Z prvního pohledu jde často o časová a místní adverbia (u dubletních tvarů se běžně uchovaly pouze kratší tvary), základní výrazy týkající se lesa a práce se dřevem, základní výrazy pro byliny, živočichy a plody, základní výrazy pro počasí. Z hlediska hláskoslovných obměn se velké oblibě těší krátké samohlásky uprostřed slova (typ blato, rana) a substantiva končící na -ň. Takové zjištění by svádělo k tvrzení, že větší šanci na přežití mají slova s nejmenší možnou hláskoslovnou odchylkou od spisovné normy. Proti tomu však stojí slova jako bravenec, jišťerka, jasen, jež se od spisovných variant také liší pouze jednou hláskou. Lze snad s jistou průkazností pouze tvrdit, že shora uvedené dva typy typy obměn jsou v nářečí obvyklejší a pravidelnější než později uvedené příklady. Množina lexikálních jednotek, jež jsou všemi mluvčími užívány běžně je potom tato: dolu, hen, hora, hore, chrobák 3, kameň, kolopeňka, kropáček, kvítko, lafka, ľeják, meza, navrchu, okľesňiť, okľíšňať, ozýbať, prameň, řezina, sihoľiť, šipinka, špenčí, vychoďiť, zvrchu, žaba.

Celkově lze říci, že nářečí v Ratiboři se stejně jako všude jinde pomalu nivelizuje. Jedná se však o proces zákonitý, odpovídající měnícím se životním podmínkám jejích obyvatel. Já osobně nepovažuji současný stav za nijak znepokojivý, protože je evidentní, že o základních každodenních věcech se i nejmladší generace stále ještě vyjadřuje tak, jak „jí zobák narostl“.

[nahoru]

POZNÁMKY

1. B. Burian – I. Burian, Dějiny, s. 11, 120. [zpět]

2. J. Bartoš, J. Schulz, M. Trapl, Historický místopis, s. 109 n. [zpět]

3. Dotazník, s. 80–106. [zpět]

POUŽITÁ LITERATURA

1) BALHAR, J., JANČÁK, P. a kol.: Český jazykový atlas I, II. Praha 1992, Praha 1997.

2) BARTOŠ, J., SCHULZ, J., TRAPL, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Ostrava 1980.

3) BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972.

4) BURIAN, B., BURIAN, I.: Dějiny prostestantismu na Vsetínsku. Vsetín 1993.

5) Dotazník pro výzkum českých nářečí. Praha 1964–5.

6) GRAUBNEROVÁ, Z.: Diferenční slovní zásoba nářečí Strážnice. Ročníková práce, Brno 1994.

7) HAVRÁNEK B.: K české dialektologii, LF 51, 1924, 263–271, 337–358.

8) Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství Lidové noviny, Brno 1995.

9) Slovník spisovného jazyka českého. Academia Praha, 1989.

10) LAMPRECHT, A., ŠLOSAR, D., BAUER, J.: Historická mluvnice češtiny. Praha 1986.

11) SOCHOVÁ, Z.: Nářeční lexikografie. In: Manuál lexikografie, Praha 1995, s. 249–264.