Šimon Tesař

0. Banát – historická a multikulturní oblast v jihovýchodní Evropě, která se na základě výsledků 1. světové války rozkládá v současné době na území tří států – Rumunska, Srbska a Maďarska. Jak v rumunské, tak v srbské části Banátu má své místo i česká menšina. Příspěvek je malou exkurzí do historie a současnosti české komunity a češtiny Češkého Sela, obce, kde jsem na podzim roku 2022 uskutečnil terénní výzkum banátské češtiny pro účely svého disertačního projektu.

1. Pozvolné osidlování Banátu česky mluvícím obyvatelstvem započalo již v 18. století. Tehdy byl Banát součástí rakouské monarchie, v jejímž rámci došlo k rozhodnutí vybudovat Banátskou vojenskou hranici. Do hraničářských pluků byly verbováni i čeští vojáci-vysloužilci. Klíčové jsou však až kolonizační vlny uskutečněné v 19. století. Z Čech proudí do Banátu za novým životem zástupy lidí. Vznikají české obce v současné rumunské části Banátu, druhotně dochází k přemisťování obyvatelstva do západního (dnes srbského) Banátu, do města Bela Crkva a jeho okolí (do obcí Kruščica, Dobričevo, Jasenovo aj.) a je založena obec Češko Selo. Do Velikého Srediště, obce u města Vršac, přicházejí čeští, resp. moravští náboženští exulanti v polovině 19. století (více o historii kolonizace, např. PAVLÁSEK, 2010, 2020; ŠTĚPÁNEK, 2003, 2005). Poslední větší přesun českého obyvatelstva v rámci Banátu nastal na konci 1. světové války, kdy se několik desítek rodin přestěhovalo z Gerníku, české obce v rumunském Banátu, do srbské obce Gaj. Do Vršce, největšího města v oblasti, se individuálně stěhovali jak Češi z Belé Crkvy a okolí, tak z Velikého Srediště.

Lidé, kteří opustili české země a vydali se za novým životem do jižních částí monarchie, pocházeli zejména z území Čech (z Domažlicka, Klatovska, Plzeňska, Berounska, Posázaví, Čáslavska, Chrudimska, Boleslavska, Litoměřicka). Z Moravy se vydalo několik desítek rodin do Velikého Srediště, a to z Klobouků u Brna a okolních vesnic (více PAVLÁSEK, 2020).

2. Historie Češkého Sela sahá do roku 1827. Tehdy do Oršavy (dnes v Rumunsku) připlula po Dunaji větší skupina českých kolonistů. Novou osadu Schönthal (Paňáska) měla tato skupina dle rozkazů vojenské správy vybudovat na poměrně izolovaném místě. Jak se brzy ukázalo, jednalo se o zalesněné údolí s nedostatkem kvalitní orné půdy. Žádostem o přesídlení do vhodnější lokality bylo vyhověno až v roce 1837. Někteří na povolení vojenské správy nečekali a rozhodli se vzít štěstí do vlastních rukou. Za desetileté období se počet rodin žijících v Schöntahlu snížil z 61 na 24. Zbylé rodiny se přemístily na nově určené místo, kde začaly s budováním Češkého Sela – Abliánu (RADOSAVLJEVIĆ, 2015, s. 21–29).

Oficiální název obce se několikrát změnil: nejprve, v letech 1837–1894, se obec jmenovala Ablian, v období maďarské správy a krátce po jejím skončení Csehfalva/Csehfalu (1894–1922), mezi lety 1922 a 1947 pak Fabijan a od roku 1947 nese obec název Češko Selo (tamtéž, s. 9). Dnešním oficiálním českým názvem je Ablián. Obec je však v běžné konverzaci nazývána Srby i Čechy různě: Češko Selo, Češké Selo, České Selo, Ablián nebo Fabián/Fabian.

3. Období let 1837–1910 bylo z demografického hlediska pro Češké Selo velmi pozitivní. Počet obyvatel se navýšil o 80 %, a to ze 120 v roce 1837 na 216 obyvatel v roce 1910. Po tomto období byl zahájen negativní trend, který stále trvá (RADOSAVLJEVIĆ, 2015, s. 145; POPIS, 2011, 2014, s. 35). Dle aktuálního sčítání lidu žije v Češkém Selu pouze 26 obyvatel (POPIS 2022, 2023, 98–99). Úbytek obyvatel byl způsoben zejména nedostatečnou občanskou vybaveností obce, špatným dopravním spojením s Belou Crkvou a ekonomickými důvody.

4. Čeština se uchovává zejména v mluvené podobě u střední a starší generace. Užívána je aktivně v každodenní komunikaci mezi přáteli a v kruhu rodinném. V ostatních případech se hovoří srbsky. V písemné podobě se lze s češtinou setkat ve veřejném prostoru na ukazatelích a značkách. Česky jsou také psány náhrobní nápisy.

Podobně jako v Kruščici je i v Češkém Selu mluvená čeština založena na varietách jihozápadočeských nářečí. V menší míře se vyskytují i prvky severovýchodočeských a středočeských nářečí. Izolace od zbytku národního jazyka v mluvě způsobila zachování nářečních prvků, které na našem území ustupují nebo již ustoupily. Mluva však vykazuje četné vlivy vyplývající z kontaktu se srbštinou.

Může se jednat např. o užívání: 1) diftongů ou a ej (podlejvanej, outerej); 2) protetického v- (vokno, vorat); 3) užívání protetického h- (halmara, houl, hňískej); 4) úžení é > í (sedlí mlíko); 5) délky v nominativu plurálu životných maskulin (klucí, sedlácí); 6) tvarů plouch, hlibokej, hlejpš, lefkejš nebo mušet; 7) výslovnosti ř jako š/ž (žezat, tšíhat); 8) výslovnosti ť a ď jako ć a đ (ćisíc, đelat); 9) ustrnulého tvaru přivlastňovacího přídavného jména (tátovo bratr, sestřino sin); 10) nominativu plurálu životných maskulin ve funkci akuzativu plurálu (mám dvá siňí); 11) zakončení -ch v genitivu plurálu (hodňe ďeťích; mňela tag ze stranáh ďíri); 12) zakončení -ovat v infinitivu sloves (pracuvat, maluvat, lajkuvat); 13) tzv. da-konstrukce (jag da žeknu); 14) konstrukce se slovesem trebati (tšebalo bi bejt); 15) částic da, bar, pa, ajde.

Ukázka – o výrobě sýra (žena, *1947):

Pa, jak se virábí sejra. Prvňí se muší podojit kráva, ne. Pšeceďit mlíko. Potom esi chcete podlejvanej, mušíte dat to sirišće, jag žikali, do mlíka. Mlíko se nahřeje ešće tróchu, protože mi sme mňeli dje krávi jenom a bilo to trochu malo a tšebalo bi bejt, abi bar patnác liter mlíka bilo. I tak tej sejra diš se chťel podlejt, jedno mlíko se vohřálo a druhí se nevohřejvalo. Tróchu se přihřálo víc i pak se to nehálo tak podle špohérta dog nevišla sirovátka nahóru. A dalo se tam sirišťe, jag řikaji, vjednu dje tši žíce, jak po veličiňe, kolik tšebalo.

5. Se školní výukou se začalo v Češkém Selu v roce 1847, tehdy ještě v domech vesničanů. O pět let později byla z nepálených cihel zbudována školní budova, která však sloužila i dalším společenským účelům. Roku 1900 byla vystavěna nová školní budova, ve které se vyučovalo až do roku 1974, kdy byla výuka z důvodu malého počtu dětí definitivně ukončena. Mimo období let 1893–1918, v němž byla vyučovacím jazykem maďarština, se učilo česky (RADOSAVLJEVIĆ, 2015, s. 117, 125). Výuka češtiny byla obnovena v roce 2000, ovšem už jako nepovinná. Český učitel působil v Češkém Selu do roku 2013. V současné době působí v srbském Banátu český učitel se sídlem v Kruščici. Nárazově se mohou v Češkém Selu konat pro děti kreativní dílny, avšak pravidelná výuka již neprobíhá.

6. Každoročně se v obci koná soutěž ve vaření paprikáše tzv. Paprikašijáda. První ročník se konal v roce 2008 a od té doby se vždy v srpnu do Češkého Sela sjíždějí týmy z Kruščice, Belé Crkve, Gaje a také účastníci a návštěvníci z České republiky. Od roku 2019 se v obci koná i festival Banát, který je propojen s Paprikašijádou. Festival Banát se do té doby konal pouze v českých obcích v Rumunsku. Významnou událostí je také posvícení na počest sv. Jana Nepomuckého, patrona zdejšího kostela. Vedle večerní zábavy a tradiční mše svaté se koná i fotbalový turnaj o Svatojánský pohár.

7. V letošním roce oslavilo Češko Selo 186 let od svého založení. V obci zůstává dle oficiálních údajů posledních 26 obyvatel. Čeština je aktivně používána v každodenní komunikaci. Vykazuje řadu archaických rysů, které se v Čechách již vytratily. Kontakt se srbštinou však zapříčinil změny ve všech plánech jazykového systému. Školství v Češkém Selu zaniklo v 70. letech 20. století. Ani prostřednictvím vysílaných učitelů není čeština v Češkém Selu nepovinně vyučována. Kulturní život obce je aktivní. Během celého roku se zde konají různé události, mezi něž patří kulinářská soutěž Paprikašijáda, festival Banát nebo Svatojánské posvícení.

Literatura

a) materiál z terénních výzkumů

Archiv autora, audionahrávky z terénních výzkumů, 2019, 2021, 2022.

b) údaje o sčítání lidu

Popis stanovništva, domaćinstava i stanova 2022. godine. Starost i pol. Podaci po naseljima. Republički zavod za statistiku, Beograd. 2023. [online]. [cit. 30. 5. 2023]. Dostupné na: https://www.stat.gov.rs/publikacije/publication/?p=15204

Popis stanovništva, domaćinstava i stanova 2011. u Republici Srbiji. Uporedni pregled broja stanovnika 1948, 1953, 1961, 1971, 1981, 1991, 2002. i 2011. Podaci po naseljima. Republički zavod za statistiku, Beograd. 2014. [online]. [cit. 30. 5. 2023]. Dostupné na: https://publikacije.stat.gov.rs/G2014/Pdf/G20144008.pdf

c) literatura

PAVLÁSEK, Michal: Exkurs do historie Banátské vojenské hranice s přihlédnutím k vzniku českých enkláv na jejím území. Slovanský přehled 96, 2010, č. 3–4, s. 243–262.

PAVLÁSEK, Michal. Z Moravy až do Velikého Srediště: etnografické podobenství o zapomenuté náboženské komunitě. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2020. Etnologická řada.

RADOSAVLJEVIĆ, Ozren M. Češko Selo nekad i sad. České Selo kdysi a dnes. Obecní úřad České Selo, 2015.

ŠTĚPÁNEK, Václav: Česká kolonizace Banátské vojenské hranice na území srbsko-banátského hraničářského pluku. In: Václav Štěpánek a Ladislav Hladký ve spolupráci s Bronislavem Chocholáčem a Liborem Janem (eds.): Od Moravy k Moravě. Z historie česko-srbských vztahů v 19. a 20. století. Brno: Matice moravská, 2005, s. 73–102.

ŠTĚPÁNEK, Václav: Mizející menšina. Historie a současnost českého osídlení v srbském Banátě. Národopisná revue 13, č. 1, 2003, s. 3–10.

Mgr. Šimon Tesař absolvoval v roce 2020 navazující magisterské studium v oboru Sdružená jihoslovanská studia na Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V současné době pokračuje na Ústavu slavistiky v doktorském studiu, v rámci něhož se věnuje češtině v srbském Banátu.

Kontakt: simontesar@mail.muni.cz