Hanna Aleksiayevich

Abstract: The article deals with the problem of preservation of Bohemisms in modern Slavic languages, which were borrowed in the 14th–16th centuries. Bohemisms (lexical, semantic, phonetic, morphological) penetrated from Old Czech into the Old Polish, Old Sorbian, Old Belarusian, Old Ukrainian, and Old Russian languages. Only a part of them has survived in modern Slavic languages. The most Bohemisms are preserved in Polish, less in Belarusian and Ukrainian, an insignificant number in Russian, and isolated Bohemisms in Upper and Lower Sorbian. The article also reveals the reasons for the disappearance of Bohemisms in modern Slavic languages.

Keywords: Czech; Polish; Upper Sorbian; Lower Sorbian; Belarusian; Ukrainian; Russian.

V dějinách slovanských jazyků bylo několik etap, kdy se vytvořily příznivé podmínky pro český jazykový vliv. První z nich je spojena s velkomoravskou staroslověnštinou a přejímáním moravismů, resp. bohemismů do pozdějších staroslověnských a církevněslovanských památek a jejich šířením do východoslovanských a jihoslovanských jazyků (JANSEN, 1998). Druhé období souvisí s „expansí češtiny“ ve 14.–16. stol. (HAVRÁNEK, 1998), tj. užíváním spisovné češtiny v korespondenci, ve správní a soudní praxi v Horním Slezsku, Polsku, Maďarsku, na Slovensku, dokládají to i jednotlivá fakta užití češtiny při navazování diplomatických kontaktů s Velkoknížectvím litevským. Bohemismy si totiž půjčovaly převážně západoslovanské (polština, slovenština, horní a dolní lužičtina) a nezřídka polským prostřednictvím i jazyky východoslovanské (běloruština, ukrajinština, ruština). Třetí období začalo v 30.–40. letech 19. stol. za národního obrození; vliv češtiny zasáhl většinou jihoslovanské jazyky (slovinštinu, chorvatštinu, srbštinu, později bulharštinu), ale též slovenštinu, lužičtiny a ukrajinštinu (МОИСЕЕНКО, 1989).

Je třeba říci, že do slovanských jazyků pronikaly různé typy bohemismů: lexikální, sémantické, fonetické, morfologické. Největší skupinu samozřejmě tvoří lexikální bohemismy. V malém množství byly přejaty fonetické, sémantické a morfologické bohemismy. V některých případech je patrný vliv češtiny na slovotvorbu a syntax. Vzhledem k tomu, že bohemismy byly přejaty v dobách starších (první z nich již v raném středověku), mnoho českých slov se v současných jazycích nedochovalo. Existují pro to nejméně dva důvody.

Za prvé, bohemismy mohly označovat reálie a jevy, které byly ve své době aktuální, ale postupně se přestaly vyskytovat a v současných jazycích buď zanikly, nebo zůstaly na periferii (archaismy, historismy). Např. stč. heslo proniklo do staropolštiny a jejím prostřednictvím do východoslovanských jazyků. Stp. hasło se dodnes vyskytuje v polštině a ukrajinštině, zatímco stbr., stukr., strus. гасло se nedochovalo v současné běloruštině a ruštině. Pravděpodobně hluž. hesło také bylo přejato z češtiny, ale později (poprvé bylo doloženo v r. 1843). Ze stč. podčěšie pochází stp. podczasze, podczesze, podczeszy, stbr. подчаший, подчашый, stukr. подчѧши, потчашии, strus. подчаший, подчашье. Tento bohemismus označoval ve středověkém prostředí dvorského hodnostáře s funkcí podávat číše vladaři. Nyní se ve všech jazycích včetně češtiny slovo zařazuje mezi historismy.

Za druhé, některé bohemismy patří k tzv. „efemérním“, totiž výpůjčkám, jež byly doloženy v památkách ojediněle a v běžném jazyce se neujaly. Je známo, že překladatelé jiných slovanských národů používali českou Bibli při překládání biblických textů do své mateřštiny. V důsledku toho se do překladu dostala česká slova, která kromě této památky nikde jinde nebyla doložena. Např. ve staropolské Bibli královny Žofie k „efemérním“ bohemismům patří blikawy (< stč. blíkavý), dębień (< stč. duben), gościństwo (< stč. hostinstvie), kow (< stč. kov), obwieliczyć się (< stč. obveličiti sě), samomarły (< stč. samomrlý) aj. Ve Skarynově Bibli za „efemérní“ bohemismy považují гадачъ (< stč. hadač), елецъ (< stč. jilec, jelec), змизати (< stč. zmisati, zmizati), локтушие (< stč. loktušě), продевчитися (< stč. prodievčiti, proděvčiti), смыркъ, смырковый (< stč. smrk, smrkový) aj. V dolnolužickém Novém Zákoně M. Jakubici byly doloženy např. ctnostny (< stč. čstnostny), dosagnuś (< stč. dosáhnúti), kacerstwo (< stč. kacierstvo, kacieřstvo, kacérstvo, kacéřstvo), lebka (< stč. lebka), ponjewaž (< stč. poňa(va)dž), widitedlny (< stč. viditedlný) aj. Bohemismy, jež byly v dřívějších dobách přejaty do slovanských jazyků, se tedy v současných jazycích dochovaly jen částečně. Především se zachovaly bohemismy lexikální a sémantické, zřídka – fonetické, nikdy – morfologické.

Nejsou nám známy žádné práce, ve kterých by se analyzovala míra zachovalosti českých výpůjček v současných slovanských jazycích. Největší vliv čeština měla na polštinu. Podle J. Siatkowského se za celé období českého jazykového působení během 10.–16. stol. dostalo do polštiny asi 1200 bohemismů a s přihlédnutím k českým výpůjčkám, jež se sporadicky objevují u některých polských spisovatelů, dosahuje jejich počet až 2000 (СЯТКОВСКИЙ, 1978, с. 135; SIATKOWSKI, 1981, s. 56–57; SIATKOWSKI, 1996, s. 217–218). Zjistit, kolik bohemismů se používá v současné polštině, by vyžadovalo samostatnou studii. Již nyní však lze říci, že jejich počet by dalece převyšoval počet bohemismů v lužických a východoslovanských jazycích. Uvedeme několik příkladů českých výpůjček, jež se dochovaly v současné polštině: anioł, bawełna, bogurodzica, brama, dowcip, grosz, hańba, hasło, herb, jedwab, kielich, kuchnia, litować się, marzec, mistrz, nader, niesnaska, niestety, obywatel, ocel, pacierz, piżmo, plac, pokój, pokuta, pończocha, poruczać, praca, ryż, sprawiedliwy, szelma, uprzejmy, warcaby, własny, wnet, wszeteczny, żegnać aj.

Provedli jsme vlastní výzkum, abychom ukázali, kolik bohemismů přejatých do staré běloruštiny ve 14.–17. stol. se vyskytuje v současné běloruštině. Z 234 bohemismů doložených ve staroběloruském písemnictví (z nich 67 výpůjček jsou „efemérní“ ze Skarynovy Bible, Pověsti o Sibyle-prorokyni, Písně písní z rukopisu 558 Sinodální sbírky SHM, Knihy o Taudalu-rytíři) se dodnes používá 105 slov. Z toho 30 výrazů patří do zastaralého lexika. V procentuálním vyjádření se zachovalo 32,1 %, spolu s historismy a archaismy – 44,9 %. Podle našeho názoru je to poměrně velké procento, což znamená, že bohemismy byly v běloruštině poměrně stabilními lexémy. K českým slovům, jež pronikly do staroběloruského písemnictví, a to polským prostřednictvím, patří např. вспанялый, звлаща, кацеръ, крутофиля, левартъ, нестеты, подконий, презлишь, упреймый, уставичный, шефелинъ aj. Všechny uvedené bohemismy již zanikly. Mezi archaismy a historismy se zařazují бакшта, варцобы, зацны, кляйнот, куша, прыўлашчаці, ручніца, ядваб, ялмужна aj. V běžné běloruštině se vyskytují např. абывацель, ахвяра, бавоўна, благаць, брама, гарцаваць, герб, грошы, жагнаць, конаўка, кухня, панчоха, пацеры, пісталет, праца, пушка, рыцар, справядлівы, улада, уласны, франт, чысцец aj. (АЛЕКСЯЕВІЧ, 2023; АЛЕКСЯЕВІЧ, 2024).

Ve staroukrajinském písemnictví bylo doloženo jen málo „efemérních“ bohemismů, neboť je dosud známa pouze jedna památka (Lucidář) přeložená do staroukrajinštiny z české předlohy. Pokud je nebudeme brát v úvahu, jsou bohemismy, které pronikly do staroběloruštiny a staroukrajinštiny, přibližně stejné. Předpokládáme, že míra zachovalosti bohemismů v současné ukrajinštině bude téměř stejná jako v běloruštině. Např. v běžné ukrajinštině se používají бавовна, барва, брама, влада, владар, власний, гарцювати, гасло, герб, гроші, жарт, каплиця, келих, кляштор, кмин, кухня, обиватель, панчоха, праця, ринок, рицар, стодола, табір, франт aj. Do staroruštiny pronikla asi stovka bohemismů, většinou prostřednictvím běloruštiny nebo ukrajinštiny. Do současné ruštiny se jich dostala o něco méně než polovina, převážně se jedná o slova, jež patří do zastaralého lexika: башня, властный, гарцевать, гвалт, герб, грош, комната, костел, кухня, обыватель, панцирь, пижма, пистолет, пушка, рыцарь, справедливый, табор, фортель, шляхта aj.

Pokud jde o lužické jazyky, vliv češtiny na jejich slovní zásobu během 14.–16. stol. byl nepatrný. S velkým množstvím bohemismů se setkáváme pouze v dolnolužickém Novém Zákoně M. Jakubici, naprostá většina z nich patří k „efemérním“ bohemismům (SCHUSTER-ŠEWC, 1967, s. XIV–XXIV; TEICHMANN, 2001). V současné horní a dolní lužičtině se vyskytují dva bohemismy přejaté ve středověku, a to kroš a kral a jeho deriváty jako hluž. kralować, kralowna, kralowski, kralowy, dluž. kralowaś, kralowna, kralejski, kralowy. Čeština významně ovlivnila slovní zásobu lužických jazyků později, v období národního obrození.

Literatura

HAVRÁNEK, B. Expanse spisovné češtiny od 14. do 16. století. In: Co daly naše země Evropě a lidstvu. 3. vyd. Praha, 1998. Č. 1: Od slovanských věrozvěstů k národnímu obrození, s. 103–116.

JANSEN, O. Český podíl na církevněslovanské kultuře. In: Co daly naše země Evropě a lidstvu. 3. vyd. Praha, 1998. Č. 1: Od slovanských věrozvěstů k národnímu obrození, s. 22–45.

SCHUSTER-ŠEWC, H. Das Niedersorbische Testament des Miklawuš Jakubica 1548. Berlin: Akademie-Verlag, 1967.

SIATKOWSKI, J. Význam českých jazykových vlivů pro formování spisovné polštiny In: Mezinárodní vědecká konference: Doba Karla IV. v dějinách národů ČSSR: k 20. výročí úmrtí Karla IV, Praha, 29 list.–1. pros. 1978: materiály ze sekce jaz. a lit. Praha, 1981, s. 55–64.

SIATKOWSKI, J. Czesko-polskie kontakty językowe. Warszawa: Energeia, 1996.

TEICHMANN, D. Obcojęzyczne wpływy – zwłaszcza czeskie – na język Mikołaja Jakubicy. In: JAWORSKI, T., PYŻEWICZ, W. (eds.), Nowy Testament w dziejach i kulturze Europy. 450 rocznica przekładu Nowego Testamentu przez Mikołaja Jakubicę na język dolnołużycki. Zielona Góra, 2001, s. 75–88.

АЛЕКСЯЕВІЧ, Г. В. Усходне- і заходнеславянскае моўнае ўзаемадзеянне. Мінск: Беларуская навука, 2023.

АЛЕКСЯЕВІЧ, Г. В. Багемізмы ў сучаснай беларускай літаратурнай мове. In: ПЕРЕХОД, О. Б., ФЕЛЬКИНА, О. А. (eds.), Славянские языки: системно-описательный и социокультурный аспекты исследования: сб. науч. тр. XI Междунар. науч. конф., Брест, 17–18 ноябр. 2023. Брест, 2024, с. 83–86.

МОИСЕЕНКО, В. Е. Чешско-инославянские языковые связи эпохи национального возрождения, 30–60-ые гг. XIX в.: дисс. … д-ра филол. наук. Львов, 1989.

СЯТКОВСКИЙ, Я. Воздействие чешского языка на формирование польского литературного языка. In: Славянские культуры в эпоху формирования и развития славянских наций XVIII–XIX вв.: материалы междунар. конф. ЮНЕСКО. Москва, 1978, с. 134–136.

Mgr. Hanna Aleksiayevich, CSc., doktorandka, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Slovanské jazyky, Brno, Česká republika, kandidátka filologických věd, starší vědecká pracovnice, Ústav jazykovědy Jakuba Kolasa, Centrum badání běloruské kultury, jazyka a literatury Národní Akademie věd Běloruska, Minsk, Běloruská republika, ORCID: https://orcid.org/0000-0003-2950-9890