Semináře pro studenty pořádám online přes aplikaci ZOOM. Účastní se více než polovina studentů a ti, kteří například kvůli dobrovolnictví a pomoci potřebným v danou dobu nemohou, se na seminář podívají později na zaznamenaném videu, které jim vkládám do osnovy. Pro komunikace a domluvu na časech seminářů používám diskuzní fórum v ISu.
Pro členy naší katedry jsem nahrál krátké instruktážní video, v němž vysvětluji, jakým způsobem lze se studenty touto formou pracovat – zde, pokud byste to také chtěli zkusit:
Ukázka jak to vidí studentPoznámka: Prvních 25 sekund je video bez obrazu
Odezvu od studentů mám velmi pozitivní, hodně to oceňují, budeme v této formě dál pokračovat.
Studenti mých předmětů jsou medici, kteří se často na výzvu pana rektora podílí na dobrovolnických akcích a pomáhaji zvládnout boj s epidemií. Přímá online výuka či videokonference nepřicházejí v úvahu. Začal jsem tedy studentům nabízet prezentace výrazě doplněné o komentáře a výrazně rozšířené o další informace, výklad, fotografie a obrázky. Jedná se o speciální nouzové verze prezentací. Studenti je potom studují formou samostudia.
Protokoly, které studenti průběžně vyplňují, buďto zkontrolujeme na speciálním opakovacím praktiku, které plánujeme po ukončení opatření, nebo, pokud by situace trvala déle, by nám je ofocené mohli poslat do odevzdávárny.
Studenti mají také k dispozici „odpovědníky plus“, tedy další sady testů, kterými si mohou ověřit, zda látku z prezentací dobře pochopili.
Konzultace diplomových prací nahrazuji studentům za pomoci videa. Nahrávám plochu svého počítače, kde listuji ve wordovském souboru, a prostřednictvím mikrofonu nahrávám mé připomínky. Takové připravené video následně ukládám do mé úschovny v ISu a přístupnost omezím pouze pro daného studenta a zašlu mu odkaz.
Při svých přednáškách kromě standardního promítání slajdů ukazuji i různé věci prakticky na počítači. Proto jsem zvolil metodu nahrávání celého desktopu počítače bez ohledu na to, jaké aplikace zrovna na něm jsou spuštěny. Používám nástroj recordmydesktop a natočil jsem s ním i krátký návod:
Přednáškovou formu výuky plánuji nahradit jednoduchými ozvučenými prezentacemi vytvářenými v programu PowerPoint. Ozvučené prezentace mi umožňují zkombinovat text a mluvený komentář, nahrazují tudíž do značné míry přednášku – chybí jen prvek interaktivity s posluchači. Používal jsem je již dříve, původně výhradně v bakalářském studiu a měl s nimi pozitivní zkušenost i dobrou zpětnou vazbu. Studentům je budu sdílet ve Studijních materiálech předmětu a odkazovat je z Interaktivní osnovy. Volím tedy postup, který je nenáročný pro studenta, přednášku si totiž může poslechnout dle svých možností. Jsem si vědom toho, že nahrávky jsou amatérské a nedokonalé, mluvit "do prázdnoty" bez posluchačů je totiž paradoxně náročnější, než přednášet živému obecenstvu a živou přednášku tato forma plně nenahradí. Za dané situace ale nevidím lepší řešení.
Tvořím pro studenty videopřednášky v Powerpointu a odkazuji jim je přes Interaktivní osnovu v ISu. Tato technologie běží skvěle, mohu všem doporučit vyzkoušet tuto možnost náhrady přednášek v aktuální situaci.
Je třeba se připravit na to, že ukládání videa (tj. převedení pptx do mpeg4) trvá u hodinové přednášky cca 30 minut. Chce to trpělivost. Dlouhé je i nahrávání do ISu (záleží na připojení a rychlosti internetu, kterou doma máte), ale s tím jsem počítal. Doporučuji, abyste si uložili zálohy svých prezentací, abyste později nemuseli odmazávat videa ze slajdů, když budete chtít prezentaci opět používat na prezenční výuce.
Pro zpřístupnění knih k samostudiu jsem zatím použil zabezpečené prohlížení PDF souborů přes Interaktivní osnovu, než bude pro studenty dostupné komplexní řešení pro zpřístupňování knih přímo z knihoven.
S online (bezkontaktní) výukou mám dlouholeté zkušenosti (od podzimu 2009 pravidelně učím předmět Z1313 Přírodní hrozby a rizika v krajině – online, popř. od podzimu 2011 nepravidelně předmět ZX2012 Regional geography of the Czech Republic – online) – studenti mají k dispozici i interaktivní osnovu s texty, grafy, mapovými nákresy, krátké videosekvence a ke každému tématu musí splnit i Odpovědník.
S novou mimořádnou situaci jsem se rozhodl, hned první den rektorského volna, že všechny přednášky a semináře nahradím online „kontaktní“ elektronickou výukou s využitím nástroje Google Hangouts Meet, a to v časech podle rozvrhu. Na jednotlivá online setkání se jsou studenti s dostatečným předstihem zváni přes e-mail. Studenti ode mne v daný čas dostanou e-mailem vygenerovaný link a ti, kteří mohou, se přihlásí. Po jejich přihlášení ještě zkontroluji, popř. na dálku vypnu, jejich mikrofony, zjistím, zda se vidíme a slyšíme a výuka může probíhat. Zatím mám „rekord“ 70 studentů během spojených 3 seminářů do jedné online výuky (více než 90% účast).
Pokud se jedná jen o přednášku, tak klasicky používám prezentaci a přednáším, studenti doma sledují prezentovanou látku a mají možnost se zeptat buď přes mikrofon nebo prostřednictvím chatu. Prezentace k přednáškám (Z2012, Z6010, Z0046, Z0012) jsou k dispozici v ISu, u velkých přednášek je i interaktivní osnova, testování prostřednictvím Odpovědníků.
Mnohem zajímavější jsou však semináře, zvláště ty v učitelském studiu, kdy studenti mají za povinnost učit a jejich kolegové jim dávají online zpětnou vazbu prostřednictvím mikrofonu a probíhá tak moje přímá komunikace se studenty v reálném čase. Plnění všech ostatních studijní povinností (odevzdávání písemných příprav, testování prostřednictvím Odpovědníků) probíhá v běžném režimu Informačního systému MU.
Ohlasy na tuto novou formu výuky jsou pozitivní a studenti to velmi oceňují.
Studenti v rámci semináře online trénují výuku – učí své spolužákyUkázka využití Google Meet
Pro velké kurzy – přednášky z mytologie a literatury – mám pro studenty nachystanou podporu v ELFu. Dávám jim sem k dispozici odborné texty, odkazy na zajímavé diskuse k tématu třeba na BBC 4, vytvářím testy, v osnovách dávám podrobnou strukturu informací, které by si měl student osvojit. S pomocí testu si student může ověřit, které informace z poskytnutého materiálu jsou stěžejní a je potřeba na ně klást důraz. Samozřejmostí elfu je i diskusní fórum.
V případě menších skupin studentů využívám online výuku přes MS Teams. Tak fungujeme nyní například v interpretačním semináři, kde překládáme, komentujeme a interpretujeme vybraný úsek z řeckého textu. V tuto chvíli je to část tragédie od Aischyla (Peršané). Na takovou práci samozřejmě potřebuji přímý kontakt se studenty a přes MS Teams je to podobné jako v prezenční výuce. Dva měsíce se to takto určitě dá zvládnout a vydržet snadno. A nevadí ani to, že člověk ne vždy vidí obličeje studentů (když jim třeba nefunguje kamera). Jednak se poznáme po hlase a výuku skrytý obličej rozhodně nelimituje.
U velkých přednášek si však tuto formu výuky zatím představit nedokážu. Při výkladu se totiž vždy snažím reagovat na studenty, navazuji oční kontakt, kladu dotazy, a to by takto při větších počtech už moc dobře nešlo. Možná však v tomto mém názoru hraje roli jen můj ostych ne příliš zdatné „počítačové“ odbornice a nevylučuji možnost pustit se časem i do přednášek on-line.
Pro setkávání se svými studenty jsem vyzkoušela videokonferenční nástroj MS Teams. Zvolili jsme plně real-time videokonferenci, ze které nepořizuji žádný záznam, jelikož k tomu nemám vhodné vybavení. Hodiny jsou většinou založeny na videoprezentacích studentů a následné diskuzi.
Osvědčilo se mi pořádat tato online setkání v době, na kterou jsou semináře zařazeny podle rozvrhu. Zatím lze říci, že s výpadky služby nemáme větší problémy. Zde je třeba poznamenat, že velice záleží i na tom, jaké mají studenti k dispozici připojení. Z první skupiny, kterou jsem přizvala do virtuální třídy, se přihlásilo 11 ze 14 studentů, z druhé měli technické problémy pouze 2 ze 30 studentů. Ani v další skupině 14 studentů jsem nezaznamenala neřešitelné problémy. A zatím poslední zkušenost, kterou mám, je taková, že z 32 studentů, se připojení nepodařilo 4.
Pokud někdo nemá s tímto typem výuky zkušenosti, zpočátku může mít pocit nepřirozenosti a diskomfortu. Zvláště to platí o přednášce směřované do monitoru počítače, kdy před sebou vyučující své studenty nevidí. Nevíte, zda tam opravdu jsou. Tento zvláštní pocit mi pomohly překonat časté dotazy. Výklad prolínám různými otázkami, abych si ověřila, že studenti látce porozuměli a zároveň tak vím, že tam jsou a poslouchají a dávají pozor. Jen je důležité formulovat otázky jednoznačně. Studenti v tomto směru většinou nemají zábrany a reagují dobře. U některých mám dokonce pocit, že vzdálený přístup preferují a skutečnost, že se na ně neupírají oči všech přítomných jim dodává na sebejistotě.
Ze zpětné vazby od studentů mi vyplynulo, že většinou tuto formu náhrady naší výuky velmi uvítali. Běžně se mi po hodině nestává, že by studenti děkovali, jako tomu bylo právě po těchto videokonferencích.
Moje doporučení pro pořádání videokonference, kde studenti prezentují a hodně diskutují mezi sebou:
Po první hodině požádejte studenty o zpětnou vazbu a zapracujte případné podněty, které pomohou lepšímu průběhu virtuální výuky.
Pre cvičenie s desiatimi študentmi sa mi veľmi osvedčil nástroj Google Hangout Meet. Študenti sa mi jednoducho pripoja do konferencie cez odkaz, ktorý im pošlem. Môžem zdieľať obrazovku aj obraz vyučujúceho (z webkamery) súčasne, takže študenti dobre vidia, čo robím. Prehľadnosť a názornosť podporujem ešte tým, že používam softvér, ktorý animuje kurzor pri stlačení tlačidla myši (ide o jednoduché a voľne dostupné aplikácie pre Mac aj Windows). Výrazne to zvyšuje prehľadnosť pre divákov. Je možné taktiež používať softvér, ktorý zobrazuje stlačenie špeciálnych kláves ako napr. CTRL. Divák potom chápe, čo sa deje, keď prezentujúci používa klávesové skratky (napríklad pri vysvetľovaní používania špeciálnych programov).
Študenti môžu zdieľať svoju plochu pre všetkých pripojených, čo je užitočná funkcia pre kontrolu domácich úloh a podobne. Cvičenie cez Google Hangout Meet sa automaticky nahráva a záznam príde študentom do e-mailu. Ja im ho ešte kopírujem do študijných materiálov do ISu, aby ho mali k dispozícii aj tí študenti, ktorí sa tejto priamej online výuky z rôznych dôvodov nemohli zúčastniť (napr. kvôli dobrovoľníckym aktivitám na základe výzvy pána rektora).
Podľa preferencie učiteľa a druhu preberanej látky je možné pri vyučovaní cvičení využiť buď to prístup interaktívneho cvičenia popísaný vyššie alebo využiť nahraný záznam s krátkou interaktívnou časťou. V druhom prípade dám študentom dopredu nahrané video a následne sa s nimi v dohodnutý čas spojím iba na kratšiu dobu a budeme intenzívne riešiť konzultácie a ich otázky. Lepšie tak využijeme čas študentov a online charakter videokonferencie.
Moje odporúčania pre použitie tejto technológie:
Studenti nám na seminářích měli dopředu vyplňovat leaflety, které jsou jednak podkladem pro body za aktivitu v kontaktní výuce a také pro průběžné testy, které se píší. Toto jsme nahradili "domácími úkoly".
Každý týden nejdříve diskutujeme s kolegy, kteří předmět vyučují, co nám přijde na nejdůležitější studentům zadat. Pro tuto diskuzi používáme MS Teams a editování sdílených dokumentů, které umožňuje.
Studenti v pondělí ráno dostávají 10 otázek na daný týden. Zadání je v MS Word, aby jej mohli on-line doplňovat, a odevzdávají jej on-line do odevzdávárny v ISu. Některé otázky vyžadují i kreslení grafů. Líbí se mi, že nám studenti např. kreativně mohou grafy nakreslit na papír, ten smartphonem vyfotit a vložit obrázek k otázce.
Domácí úkoly jsou na každý týden, studenti za ně dostávají body za aktivitu přes poznámkové bloky.
Výuku řeším hlavně prostřednictvím komunikace se studenty za pomoci e-mailů, on-line testů, a odpovědí na dotazy v diskusních fórech. Do budoucna mám naplánované on-line testy.
Z mého pohledu se tím může výuka přiblížit více zahraniční výuce, kdy student na vysoké škole nemá pouze přijímat informace na přednáškách a cvičeních, ale má se danou problematiku sám snažit pojmout a my jako pedagogové pak máme být pouze těmi, kteří mu pomohou se v dané problematice více zorientovat.
Informovala jsem studenty o nové situaci a každotýdenní obsah přednášek diskutujeme v diskusních fórech, kdy studenti na základě samostudia dostávají úkoly a ty řeší v diskusních fórech. Zároveň jsem přidala odkazy a podklady, ať již na zajímavé přednášky na danou problematiku či na články a publikace (YouTube, články, kapitoly v knihách aj.).
Studenti tak na jednu stranu musí vice fungovat prostřednictvím samostudia a nastudování dané problematiky, ale zároveň jim posílám odkazy na zajímavé on-line prezentace a jejich postřehy diskutujeme v diskusních fórech. To, jak funguje výuka na přednáškách formou odpovědí na otázky, se tedy teď primárně přesunulo do diskusních fór.
Studenti se aktivně zapojují a zpracovávají úkoly (i když ne všichni) a ty, kteří to nedělají, informuji e-mailem o tom, co by bylo potřeba nastudovat. Zároveň mají možnost mi psát na e-mail, což, pokud mají dotazy, dělají.
Na přednášku i normálně v semestru navazovaly moje konzultační hodiny. Ty jsem se rozhodl podržet. Do interaktivní osnovy jsem vložil link na schůzku na Google Meet. Link se v čase nemění, takže je možné ho vystavit jednou a vždy se na čas přihlásit a počkat, zda se někdo ze studentů nepřipojí. Také jsem studenty nabádal k tomu, aby komunikovali na diskusním fóru předmětu.
Moje zkušenosti:
První dva týdny zrušené kontaktní výuky jsem u svého jednoho předmětu vytvářel video přednášky. Nahrál jsem si audio komentář a pak v programu pro tvorbu videa přidával k audio stopě snímky prezentace, výukové animace a videa (ukázku přikládám). Videa, která takto vznikla byla z mého pohledu velmi kvalitní a oceňovali je i studenti (viz přiložené komentáře). Tento postup se však ukázal být velmi časově náročným a časově jsem tak již nezvládal připravovat stejná videa i do dalších dvou svých přednášek. Přikládám pro ukázku některé komentáře studentů a také ukázku takové video přednášky.
Ukázka části videonahrávky s přednáškou
„Přednáška byla super, jsem ráda, že se k určitým pasážím mohu vracet a poslechnout si je znovu. Po technické stránce bylo vše v naprostém pořádku, kvalita zvuku je velmi dobrá. Líbily se mi i animace s hrníčkem, které výrazně usnadnily pochopení látky. Zároveň jste zatím jako jediný vyučující, jenž nám přednášku jakkoli zprostředkoval, za což vám patří veliký dík.“
„Moc děkujeme za vytvoření téhle audionahrávky, je to vzácné, osobně si toho moc vážím, také jste nám mohl říct, ať si studujeme sami jednotlivé prezentace, ale vy jste nás v tom nenechal. Ještě jednou velké díky!“
„děkuji za audio přednášku, je to skvělý způsob jak nevypadnout z tempa, jiní vyučující nám nenahráli do isu ani klasickou prezentaci, natož že by si dali tu práci s audio-komentářem, takže ještě jednou moc děkuji, určitě v tom pokračujte :)“
„Videopřednáška je naprosto skvělá, moc Vám děkujeme, že jste si s ní dal takovou práci“
Vzhledem k uvedené náročnosti a rizika možného prodloužení zrušené kontaktní výuky jsem se nakonec rozhodl pro online přednášení pomocí programu MS Teams, který současně udělá i záznam z přednášky. Největší problém jsem řešil v souvislosti s promítáním prezentace v průběhu přednášky vzhledem k tomu, že pracuji na tabletu (iPad) a navíc potřebuji ještě překlikávat do jiných programů (Socrative, Google formuláře, internet). Ze zpětné vazby studentů vyplývalo, že problematická byla kvalita videa v online režimu, kde to může jít sice na vrub kvality připojení, ale špatná byla i v nahrávce. Navíc v nahrávce nebyla prezentace přes celou obrazovku, ale jen v její čtvrtině. Tyto problémy se mi nakonec podařilo vyřešit a přenos i nahrávka jsou již v dobré kvalitě. Dokonce mohu současně promítat i svůj obličej do prezentace, což zlepšuje udržení pozornosti studentů.
Reakce studentů na online přednášku jsou skvělé, problém jen měli někteří s kvalitou přenosu, což je však problém kvality jejich internetového připojení. Přikládám některé komentáře studentů a také ukázku takové online přednášky.
„Ďakujem veľmi pekne za prednášku, a vôbec celkovo za vašu snahu nám aj v tejto situácii poskytnúť možnosť si vypočuť váš výklad k danej prezentácii. Ste jeden z mála, ktorý sa nám, študentom, venuje aj počas prerušenej výuky. Bolo to veľmi fajn, dokonca by som povedala, že mi takáto forma zúčastnenia sa prednášky (online z domu) vyhovuje viac, dokázala som sa lepšie sústrediť. Všetko bolo fajn, sem tam sa rozostril obraz, ale to je zanedbateľná chybička. Ďakujem a prajem pekný deň! :)“
„Byla jsem moc ráda alespoň za pocit normálního dne, kdy se jde do školy. Stálý pobyt doma už mě dost psychicky vyčerpává. Děkuji za všechno, co pro nás děláte. Hlavně za to, že věnujete tolik času tomu, se snažíte přednášky opravdu odpřednášet a ne nám jen vložit do ISu prezentace a nechat to na samostudiu každého z nás. “
„Jste jediný můj vyučující, který jde dostatečně s dobou a byl schopen zajistit alespoň tuto formu přednášek, čehož si opravdu cením. V této mimořádné době je online přednáška vítaná změna karantenního stereotypu. “
„Z přednášky jsem byla opravdu nadšená. Stále jste jeden z mála z vyučujících, který k e-learningu přistoupil zodpovědně. Je mi jasné, že vám muselo několik hodin trvat, než jste vyřešil, jak zvládnout technickou stránku věci, tohoto času si moc vážím.“
„Přednášce samotné nemám co vytknout, zvuk i grafika fungovala výborně. Teď zrovna jsem v karanténě, a tak jsem ráda, že jsem měla program na přesně stanovený čas. “
„Klobouk dolů za všechno úsilí, rozhodně to stojí za to. :-)“
„Já chci hlavně poděkovat za Váš přístup a za to, že máme ten luxus se na přednášky dívat. Vyhovuje mi výklad i zapojení studentů do aktivit. “
„Formu online přednášky jsem velmi uvítal. Pochopitelně jste ve výkladu sdělil mnohem více informací a především srozumitelnou formou, kterou text v prezentaci nemůže plně nahradit. “
„Hodina se mi velmi líbila, všechno bylo zřetelně viditelní i slyšitelné. Přijde mi, že tato formo skoro nahrazuje opravdickou přednášku. Přeci jen samostatné prezentace i toho tolik nedaly, takže moc děkuji za zpřístupnění této formy.“
Zatím se mi osvědčil následující způsob: zveřejním studentům zadání úkolu s doporučeným podcastem. Studenti řešení vkládají do vláken v diskusním fóru. Podle diskuse a odpovědí vidím, čemu studenti nerozumí, případně co jsem nejasně formuloval – a na to pak natočím další podcast, který jim doporučím.
Když je to potřeba, shrnu některé své komentáře do krátké audionahrávky, která je studentům k dispozici v MP3 ve studijních materiálech.
Podcasty jsem začal nahrávat už v listopadu loňského roku. Jediná změna je tedy v tom, že točím ve skleníku, protože v domě máme čtyři děti a tomu odpovídá i zvuková kulisa. V podcastech budu pokračovat i v budoucnu. Hodně to mění výuku a styl naší práce.
Editorial časopisu pro právní vědu a praxi, kde jsem sepsal příběh mé zkušenosti s tvorbou podcastů (ještě před dobou "coronavirovou", ale i po ní):
KOTÁSEK, Josef. Editorial. Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 2020, č. 1, s. 3-5. [cit. 2020-03-31]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/13211
Vše podstatné dávám studentům do interaktivní osnovy. Studijní materiál na daný týden, odkaz na klíč. Každý týden se snažím jim vypíchnout to, co je ve studijním materiálu důležité (gramatika, tematická slovní zásoba) a na co se mají zaměřit. Přidám vybrané YouTube odkazy, aby poslouchali mluvené slovo.
Pro komunikaci se studenty používám skupinová diskusní fóra. Otázky, které bych normálně studentům kladla v hodinách, teď položím v diskusním fóru. Obvykle se diskuse týkají témat studijních materiálů, nebo zdrojů, které jsem poskytla v interaktivní osnově navíc. Procvičí si tak psanou formu anglického jazyka. Nastavila jsem pravidlo, že chci vidět od každého studenta alespoň jeden příspěvek v diskusním fóru týdně. Většina studentů se toho drží, část napíše i více příspěvků.
V rámci povinných předmětů jsou pro mne teď největší oporou interaktivní osnovy a spoléhám především na ně – studenty na ně odkazuji, doporučuji procvičování prostřednictvím odpovědníků. Doplňuji do nich průběžně další materiály, včetně mých "přednáškových" prezentací.
Studenti se na mě obrátili s prosbou o nějakou formu online přednášek, ale to pro mě bohužel není reálné. Se dvěma dětmi, jejich výukou, péčí o chod domácnosti a vařením by to opravdu nešlo. Nicméně se studenty podstatně víc komunikuju prostřednictvím hromadných mailů, snažím se upřesňovat, doplňovat, poskytovat co nejvíc informací… Založila jsem diskuzní fóra, ve kterých jsme společnou diskusí se studenty dohodli na oboustranně akceptovatelné podobě závěrečného ukončení předmětu.
Mám nastavený systém průběžných úkolů, ke kterým si studenti nutně musí dohledávat informace. Za pomoci aplikace Vzájemné hodnocení si studenti sami oponují některé své práce. I přes fakultní nařízení o posunu termínů odevzdání úkolů na 30. 4. většina studentů plní úkoly v původních termínech. Studenti to berou jako jednu z možností, jak si udržet nějakou strukturu i režim v těchto chvílích. Mnohým z nich spíše vyhovuje rovnoměrné rozložení zátěže v průběhu semestru. Pro mne jako učitele to ale znamená nastavit dvoje odevzdávárny úkolů a navázat dvoje vzájemná hodnocení – jak pro studenty, kteří termín dodrží, tak pro ty, kteří odevzdají práce až v posunutém termínu. Od studentů mám ale reakce, že jim průběžné plnění úkolů většinou vyhovuje více.
Předmět povinný pro studenty bakalářských programů je standardně ukončen ústní zkouškou. Studenty mého předmětu čeká v době zkoušky také příprava na obhajoby a státnice, které jsou pro ně prioritní. Navrhla jsem jim změnit ukončení předmětu tak, že namísto ústní zkoušky mohou známku získat na základě bodů z průběžných úkolů v semestru. Zkoušku (v nějaké přijatelné podobě) jsem navrhla jako dobrovolnou pro ty, kteří si například budou chtít vylepšit známku.
Osvědčilo se mi diskutovat celou problematiku v diskusním fóru přímo se studenty. Vyjadřovali se jak k nastaveném bodování, tak k tomu, co by tam vše mělo být zahrnuto. Za stávající situace bylo pro moje studenty nejlepší zhodnotit jejich pravidelnou a průběžnou práci na úkolech a rozprostřít jim tu zátěž do semestru, aby později měli čas na přípravu na své státnice.
Učím studenty (fakulty informatiky) matematiku, při jejíž výuce je podle mého názoru pořád ještě nepřekonaným médiem křída a tabule, resp. papír a tužka.
Na FI jsou běžně velké přednášky automaticky nahrávány a já jsem měl navíc to štěstí, že i své "menší" přednášky (propojující předchystané slajdy a psaní na tabuli) jsem si v minulosti experimentálně nahrával a vkládal do interaktivní osnovy. Na začátku stávajícího "online" období tak přede mnou stála už jen otázka, čím nahradit praktická počítací cvičení. Studenti mají k dispozici seznam příkladů, které jsou ve cvičeních řešeny, rozhodl jsem se tedy jim řešení těchto příkladů nahrávat ve formě videa.
Při přemýšlení o tom, jak propojit mluvený komentář a výpočty psané na papír (které jsem schopen snímat další kamerou připojenou k PC nebo notebooku), jsem vděčně sáhl po programu OBS Studio, odkazovaném v nápovědě ISu k samostudiu. V tomto programu je možné kombinovat různé audio- i video- zdroje (od různých kamer, přes prezentace obrázků až po nahrávaný obsah jednotlivých oken či celé obrazovky), nebyl tedy problém nachystat si pro nahrávání "scénu" se snímaným zápisem na papír s mojí "mluvící hlavou" zobrazenou v rohu. V příštím týdnu plánuji analogicky použít scénu, kde budu řešení úloh demonstrovat na záznamu výpočtů ve speciálním softwaru. Vytvořená videa s příponou.mkv převedu ještě v OBS do.mp4 (Soubor/Převést nahrávky: převod je to velmi rychlý, na rozdíl od předchozího pokusu o převod v externím programu), což umožní rovnou vkládat vytvořená videa do Interaktivní osnovy ISu jako "přehrávač videa".
Uvedený způsob jsem vyzkoušel i v rámci "synchronní" výuky – tedy prostřednictvím online konzultace se studenty. Zde je možné spojit schopnosti některého komunikačního SW (v mém případě MS Teams) s výše uvedeným programem OBS: s využitím pluginu OBS-VirtualCam lze totiž vytvořit virtuální "kameru", jejíž obraz je prostřednictvím MS Teams přenášen studentům (přitom jsem narazil na drobnou zradu, která není zjevná v obvyklé komunikaci, ale při běžném zápisu textu "zleva doprava" je znát: MS Teams ukazují náhled vlastní kamery zrcadlově převrácený, tím se ale nesmíme nechat zneklidnit, protože "druhá strana" komunikace jej vidí v pořádku).
Kurz správného psaní pro nebohemisty, který vedu, má hlavní studijní materiály v interaktivní osnově v ISu a doplňková cvičení v ELFu. Studentům jsem po zrušení kontaktní výuky namluvila Seminář na dálku a vyzvala jsem je ke zpětné vazbě, jak budeme pokračovat dál. Možnost audiokomentářů se jim líbila, protože si můžou výklad přehrát kdykoliv, když si na jeho poslech najdou čas. Domluvili jsme se i na zveřejnění klíče k zadaným cvičením.
Ke každému semináři jsem připravila 20 minut dlouhé zvukové nahrávky. Zvolila jsem jen audiopodobu, protože je to pro mne praktičtější. Nemusím řešit, jak u výuky vypadám, kam se dívám, a neposkytuji studentům obraz ze svého soukromí. Studenti si mohou záznamy pustit třeba na procházce nebo u vaření.
„Velmi oceňuji práci vloženou do zvukové nahrávky, myslím si, že perfektně doplňuje pracovní list, a to nejen poukázáním na možné záludnosti, ale také stručným výkladem gramatiky. Délka nahrávky mi též přijde ideální, není zbytečně zdlouhavá, ale stručná a výstižná. Do budoucna bych určitě nahrávky podobného typu uvítala.“
„Nahraný seminář velmi oceňuji, dnes jsem si s ním kontrolovala vypracované úlohy. Moc děkuji za vysvětlené poučky. A za mě by klidně mohla být nahrávka delší, bylo to zajímavé.“
„Právě jsem si nahrávku poslechl a rád bych za ni poděkoval. Za prvé je namluvena milým tónem, takže není proti srsti ji poslouchat, a za druhé je v poměrně vysoké kvalitě (vím, že je v době krize nemístné si stěžovat, ale po zkušenosti s nahrávkami od jiných kantorů si zejména těchto dvou vlastností velice vážím).
Musím se však přiznat, že bych sám preferoval spíše písemnou formu kontroly. Různí lidé jsou si dle mého jisti/nejisti ohledně rozdílných jevů, pročež pro ně může být užitečnější si jednotlivé pasáže vyhledat v textu, případně s k jiným vrátit etc. Nejedná se ale o nic zásadního, nahrávky netrvají tři hodiny, aby to byl takový úmor.“
„V první řadě bych ráda poděkovala za Váš nápad. I když to doopravdy je spíše letem světem, i přesto jste mi nějaké věci skvěle objasnila, takže bych i další namluvený komentář velice pozitivně kvitovala“
„Mně osobně se Váš způsob namluveného komentáře líbil. Myslím, že zcela splňuje a dosahuje kvalit, která je potřebná k učivu. Pakliže s tím nemáte moc práce, uvítal bych pokračování.“
Ve výuce francouzského jazyka mám již za sebou několik distančních zkoušek. Pro výuku teď používáme MS Teams, zvolila jsem jej proto i pro zkoušení. Nejprve jsem se studeny probírala formu, jakou by mohla zkouška proběhnout. Původní můj plán bylo iniciovat skupinovou zkoušku, kde budu postupně se studenty probírat zpětnou vazbu k jejich seminárním pracím a zároveň vtáhnu ostatní studenty do diskuze, aby poskytli kolegům určitou vrstevnickou zpětnou vazbu. S tímto řešením ale měli studenti problém (časová náročnost) a tak jsme našli kompromis – zkoušení ve dvojicích.
Funguje to tak, že nabízím termíny pro dvojice studentů. Zkouška trvá 40 minut až hodinu. Každý ze studentů mluví o své seminární práci (témata máme domluvená předem), dávám jim k nim zpětnou vazbu a vzájemně diskutujeme (samozřejmě francouzsky). Následně studenty zkouším z témat, která jsme během semestru probírali. Při argumentaci je dobře vidět jejich úroveň francouzského jazyka, mluví o své práci a vzájemně se doplňují. Doba zkoušení kolem 40 minut je podle mne na dva studenty dostačující.
Velmi se mi osvědčilo využití chatu při samotné zkoušce. Chat pravidelně používám i při online výuce. Když student něčemu nerozumí, či jej chci opravit, tak píšu daný výraz nebo správný zápis gramatického jevu právě do toho chatu. Je to podobné, jako bych jej psala v učebně na tabuli.
Doporučuji mít zkoušku koncipovanou tak, že nevadí, když studenti sdělí ostatním otázky. Čím víc studentů v každé seminární skupině je, tím víc variant otázek ke zkoušce pro jistotu připravuji.
Vzhledem k okolnostem jsem v předmětu Autentizace a řízení přístupu musel upravit půlsemestrální test do podoby „open book“ zkoušky. Distanční zkoušení s sebou vždy přináší otázku snadnějšího podvádění ze strany studentů a úprava podoby je jednou z možných odpovědí na tuto situaci. Mou výhodou bylo, že už jsem tento typ zkoušky měl již dříve v jiném předmětu a věděl jsem, co mne čeká. U tohoto typu zkoušky totiž musíte myslet jinak.
Otázky testu je potřeba přeformulovat. Nelze se zaměřit pouze na znalosti studentů. Já se sice studentů v prvních otázkách na znalost ptám, ale hned potom už zkouším hlavně schopnost studenta zorientovat se v dané látce a materiálech. Potřebuji vědět, jestli si umí dohledat ty správné informace pro řešení daného problému. Pokud se student na zkoušku připravoval, bude schopný v omezeném čase odpovědět nebo odpovědi najít. Pokud se student na zkoušku nepřipravil, možná najde odpověď na jednu dvě otázky, ale určitě nestihne najít odpovědi na všechny. Právě stejná doba skládání testu pro všechny studenty a časové omezení je pro tento typ zkoušky stěžejní, pokud chcete, aby spolu studenti nemohli spolupracovat navzájem. Při dobře zvoleném čase nestihnou spolupracovat a řešit zadání svých spolužáků.
Počítám s tím, že pro další test budu vytvářet nové otázky. Doporučuji při vytváření otázek nepoužívat klíčová slova ze slajdů, aby je studenti neměli šanci vyhledat ve slajdech a pak jen zkopírovat odpovědi.
Výsledek analýzy vyhodnocených testů mě ujistil, že jsem test alespoň rámcově nastavil dobře. Průměrný bodový zisk byl téměř shodný s průměry s předchozích let (letošní průměr byl 19.49 (z max. 30 bodů), průměry z předchozích let byly 21.44, 21.21, 20.18). Dále se mi potvrdilo, že tradiční checkboxové otázky nejsou rozhodně vypovídající, protože bodový zisk by byl daleko vyšší, kdyby test byl složen pouze z nich. Také se studenty jsem se v následné diskuzi na diskuzním fóru v ISu i individuálních emailech shodl, že písemka byla nastavena celkem dobře, mohl jsem dát 10–15 % času navíc a dostal jsem podněty k úpravě formulace asi dvou otázek (z celkem 39 v 5 sadách).
Ve výuce předmětu Aplikovaná matematická statistika tvořím pro studenty videa doplněná mluveným slovem. Jde o možné řešení vybraných statistických příkladů v programu Statistica. Studenti si je v klidu pustí, kdy mají čas, a potom se jednou týdně společně sejdeme přes MS Teams a jednotlivá řešení i domácí úkoly se studenty konzultujeme. Za pomoci nástroje Sdílení plochy mohu studentům ukazovat postupy a řešení naživo a mohou se mne ptát na jednotlivé kroky.
Nahrávané videořešení společně se záznamy celé videkonzultace z MS Teams jsou pak studentům zpřístupněny offline v podobě ve studijních materiálech v ISu, aby se k nim dostali i ti studenti, kteří se online setkání účastnit nemohli.
V seminářích pro výuku jazyka často rozdělujeme studenty do malých skupin, jejichž členové společně řeší nějaký úkol (spojování kartiček, diskuse nad řešením domácího úkolu, vymýšlení vět apod.). Zároveň jsme jim jako učitelé k dispozici pro dotazy. Protože považujeme skupinovou práci za důležitou, hledali jsme možnost, jak ji zachovat i v online prostředí.
Řešení jsme našli za pomoci nástroje ZOOM a sdílených Google dokumentů. Studentům zadáme úkoly a rozřadíme je do menších skupinek (tzv. „breakout rooms“). Tam studenti nad řešením úkolu diskutují a výsledky zapisují do sdíleného Google dokumentu. Někdy mají za úkol se následně vyjádřit k řešení druhé skupiny (to je možné díky tomu, že celkový počet studentů je malý). Jako učitelé můžeme navštěvovat jednotlivé skupiny a dívat se, co a hlavně jak studenti řeší, a případně jim pomoci. Mohou si nás také sami „přivolat“ na pomoc.
Nakonec po dokončení úkolů zrušíme dělení na skupinky a v hodině společně diskutujeme o zvolených řešeních a vracíme se k místům, která studentům působila potíže.
Zatím jsme nenašli „elegantní“ řešení pro úkol „přiřaďte kartičky“, který realizujeme v Google tabulkách. Při nastavení sdílení používáme „kdokoliv s odkazem může upravovat“. Nevidíme tak sice práci studentů na dokumentu jmenovitě, ale nemusíme řešit přepínání mezi účty Google, které často působí potíže.
Už potřetí se do výuky Centra jazykového vzdělávání měli zapojit zahraniční hosté, účastníci Max Weber Teaching Practice Week. Letos bohužel nebylo možné pozvat je přímo do tříd, ale nechtěli jsme o tuto spolupráci přijít. Podařilo se nám celý plánovaný program – 14 seminářů pro studenty 4 fakult – zorganizovat formou online setkání v Zoomu.
Na oddělení CJV na Filozofické fakultě jsme online semináře našich hostů, kterými byli Julie Deschepper a Nikolaos Mavropoulos, zařadili jako nepovinné doplnění naší distanční výuky. Studenti se na jednotlivé semináře registrovali dle svého zájmu o nabízené téma a časových možností, seminářů se zúčastnilo 7 až 24 studentů. S hosty, kteří se jako postdoci trénují v učitelských dovednostech, jsme se předem domlouvali na obsahu i podobě seminářů tak, aby byl jejich přínos pro studenty co největší.
Po každém semináři proběhla zpětná vazba prostřednictvím dotazníků Google. Díky ní víme, že studenti oceňovali hlavně to, že mohli své akademické i komunikační dovednosti v angličtině vyzkoušet „naostro“, líbil se jim interaktivní charakter seminářů i výběr a zpracování témat, která tak byla přístupná studentům různých oborů.
Ve svých předmětech MIN101 a MIN201 jsem do hodnocení domácích úkolů zapojil všechny studenty prostřednictvím aplikace Vzájemné hodnocení. Studenti si své domácí úkoly vypracovávají na papír (jde o matematické příklady a výpočty). Poté úkol vyfotí mobilním telefonem a nahrají do připravené odevzdávárny. Abych si ověřil, že se studenti nad řešením opravdu zamysleli, je druhou podmínkou pro splnění jejich domácího úkolu nahrání slovního komentáře, jak se k řešení příkladu dopracovali. Mají možnost tam argumentovat a obhájit svůj postup.
Nahrávku i fotografii vyřešeného příkladu nahrají studenti do odevzdávárny v aplikaci Vzájemné hodnocení, kde jim ji ohodnotí jiný student. Vyznat se v příkladu někoho jiného, zhodnotit jeho postup a poskytnout mu zpětnou vazbu není jednoduché. U svých studentů oceňuji kromě samotného řešení příkladu právě i to, jakou dokáží poskytnou zpětnou vazbu svému spolužákovi.
Už před více než 10 lety jsem si začal předtáčet přednášky, aby kolegové studentům přednášku promítli, když jsem byl na zahraniční cestě. Bývalo to však pracné, s účastí kameramana a zvukaře.
V prvním covidovém semestru mě kolegové ze servisního střediska IS MU s dotazem na možnosti nahrávání přednášky pomocí Macbooku odkázali na návody na stránce https://is.muni.cz/samostudium. Tady jsem našel přesně to, co jsem potřeboval. Jak zaznamenat přednášku snímáním plochy počítače se zmenšeným náhledem na přednášejícího.
Zaznamenané přednášky ukládám do IS MU, do Studijních materiálů. Dávám studentům předmětu k dispozici jak videa ke stažení, tak nechávám vytvořit přehrávače pro sledování např. na mobilu.
Přednášky nahrávám doma, na terase, na zahradě. Prostě tam, kde je klid. Ale po poslední přednášce natáčené na zahradě jsem si uvědomil, že kohouti na sousedním pozemku nejsou s klidným prostředím slučitelní.
Jarní semestr, ve kterém byla zrušena kontaktní výuka, u nás probíhal takto:
Ke každému tématu přednášky i cvičení jsme založili online diskuzní fórum, respektive diskuzní vlákno, kde se studenti aktivně ptají na to, co jim případně při samostudiu není jasné (každá otázka i odpověď je pak dostupná i všem ostatním studentům stejného oboru). Pro jednotlivá témata přednášek jsme diskuzní vlákna využívali už v minulosti – máme je pod předmětem založena mimo období daného semestru, aby byly jednotlivá témata otázky a odpovědi studentům přístupné i z roku na rok. Pro cvičení jsme je zakládali nově, tam jsme v minulosti předpokládali, že se na všechny nejasnosti stihnou doptat přímo při cvičení.
K jednotlivým tématům přednášek i cvičení pro všechny obory postupně otevíráme online konzultace/diskuze s vyučujícím, na které se nám studenti přihlašují přes IS (vypisujeme to jakoby „termíny zkoušek“ k danému předmětu). Studenti se musí přihlásit minimálně 2 dny dopředu a poslat přehled konkrétních otázek, co jim při samostudiu dělalo problém, aby se na to vyučující mohl s předstihem připravit a rozvrhnout si čas při konzultaci. Pro přednášky a cvičení to řešíme pro každé trochu jinak:
Informace a pokyny k samostudiu, online konzultacím, testům, zkoušce, atd. studentům průběžně aktualizujeme v Interaktivních osnovách všech našich předmětů (Interaktivní osnovy zase využívám dlouhodobě, takže stačí je jen průběžně modifikovat, tak jak se objevují nové informace).
Studijní literatura – tady patří velké díky týmu knihovny KUK, kteří nám velmi pomohli se zpřístupněním veškeré povinné literatury v nejnovějším vydání online, přes e-prezenčku, a pro celou univerzitu zařídili zpřístupnění e-prezenčky mimo studovny MU, z domácích počítačů studentů. (Další 2 knihy z povinné literatury jsme měli přes e-prezenčku přístupné už v minulosti, a tyto 2 nově doplněné byly doposud přístupné buď ve starším vydání nebo přes jiný modul – eDiscovery – takže dostupné jen malému množství studentů zároveň.)
V současné chvíli jednotliví přednášející připravili videovýklad k prezentacím ze svých přednášek v PowerPointu (podle návodu od vás ze servisního střediska: https://is.muni.cz/samostudium/pages/01-prednaska.html – tady patří velké díky vám, že jste všechny tyhle návody a celé stránky připravili!).
Odevzdávání protokolů k získání zápočtu – u cvičení z těch předmětů, kde je obvykle podmínkou k získání zápočtů jen účast na všech cvičeních a vypracování všech protokolů z nich, jsme začali využívat Odevzdávárny v IS MU. (Obvykle kontrola probíhala přímo na konci každého cvičení.) Pro každé téma máme odevzdávárnu zvlášť, využíváme nastavení termínu, dokdy mají odevzdat, aby každý protokol odevzdávali průběžně na konci toho týdne, kdy mělo dané cvičení proběhnout – a taky kdy se k němu v průběhu týdne konají online konzultace, kde můžou s vyučujícím probrat případné nejasnosti. Studenti jsou super, většina jich vkládá protokoly s názvy podle našich instrukcí, takže se v tom dobře orientuje.
Ukončování předmětů tam, kde se obvykle píšou průběžné testy nebo závěrečné zkoušky (většina našich předmětů) proběhlo pomocí online testů v aplikaci Odpovědníky v IS MU, studenti budou k testům v zadaný čas přistupovat z domu.
V rámci předmětu Rozvoj komunikačních a manažerských dovedností zadávám studentům každoročně povinnou přípravu prezentace na zvolené téma. V uplynulých letech prezentovali studenti v rámci seminářů a ke své prezentaci dostávali zpětnou vazbu od kolegů ve skupině a od vyučující. V minulém semestru jsem vzhledem k situaci zadala studentům, aby své prezentace připravili formou videí a odevzdali je do odevzdávárny. Spolu se zadáním jim k tomu byly poskytnuty návody pro nahrávání prezentací vytvořené servisním střediskem pro e-learning na MU.
Všichni studenti úkol v termínu splnili a žádný z nich si nestěžoval na nějaké technické problémy. Na základě zkušenosti bych pouze doporučila v rámci zadání úkolu studentům specifikovat, co vše má být na obrazovce vidět. Nahrané prezentace jsem shlédla a jednotlivým studentům napsala do poznámkového bloku zpětnou vazbu. Písemné poskytování zpětné vazby a doporučení pro další rozvoj prezentačních dovedností bylo sice poněkud pracné, nicméně na základě reakcí některých studentů se zdálo, že uvedený postup je pro studenty (zejména pro ty motivované) přínosný. Zadání prezentací formou videonahrávek navíc ukázalo následující výukové přednosti daného postupu:
Natáčení přednášek bylo výrazně náročnější než práce spojená s běžnou výukou v učebně, i když jsem kurz učil již poněkolikáté a materiály jsem měl připraveny. Rozhodl jsem se využít interaktivní osnovu, do které jsem vkládal videa, mp3, powerpoint, obrázky, odkazy a četbu – aby přehledně bylo vše na jednom místě. Pro on-line výuku je to myslím výborná platforma, pro klasickou jsem to nepoužíval. I když jsem zběhlý ve zvukové technice, obvykle mi zabrala příprava, natáčení a stříhání jedné lekce jeden pracovní den (někdy dva). Dlouho mi trvalo, než jsem si ujasnil, jak to dělat, možností je mnoho, a nakonec jsem zvolil kombinaci natáčení powerpointu s mluvící hlavou v rohu v OBS Studio a střih ve Windows Movie Maker (obojí je freeware). Bez střihu bych se bohužel neobešel a OBS to, pokud vím, neumí. On-line přednášky v reálném čase jsem nedělal, připadalo mi flexibilnější pro studenty i pro mne připravit sadu videí v interaktivní osnově. To jsem doplňoval hromadnými on-line setkáními v ZOOM s konzultacemi a rekapitulací témat jednou za pár týdnů v předem domluvených termínech. Video se svou mluvící hlavou jsem využíval proto, že myslím, že pohybující se osoba v zorném poli vytváří větší dojem živosti a mírně zvyšuje pozornost /nemám to podložené/. Videa jsem samozřejmě vytvářel krátká – cca mezi 5–10 minutami a ke každé lekci sadu zhruba pěti takových spotů. Myslím, že se v tom lépe orientuje než v dlouhé přednášce. Zároveň jsem to doplnil sadou několikaminutových mp3 v bloku "poznámky k základním pojmům z literatury". Zkoušky jsem v tomto semestru uskutečnil kombinací on-line testu v ISu s přítomností zkoušených v Zoomu a ústního zkoušení přes Zoom. Protože přistupuji k výuce převážně jako k nabídce, nijak zvlášť mne letos netrápilo, jestli někdo u zkoušení podvádí – pokud se rozhodl nic si z kurzu neodnést, jeho věc.
Doporučení mohu dát zatím jen neověřená, protože předmětovou anketu ještě nemám k dispozici. Zdá se mi, že je funkční postupovat v menších blocích, s možností opakovaného přehrání pro ty, kteří nemohli. Pro mnoho z nás je nahrávání postrach a bojíme se přeřeků, faktických nedokonalostí, nedokonalé logiky výkladu, záblesků zubních náhrad a ve zlých snech už se vidíme, jak videa s posměchem kolují po internetu. Asi je třeba přistupovat k tomu s důverou a zároveň se nebrat tak vážně. Samozřejmě největší hovadiny se dají vystřihnout a na internetu jsou lepší bizary než vyučující z nějaké vysoké školy.
Můj vztah k výpočetní technice je od mlada velmi negativní a spojený s velkou neschopností ji jakkoli používat. Poté, co byla zavedena distanční výuka, jsem byla postavena před nutnost řešit výuku přes aplikaci MS Teams. Naštěstí mi pomohli zdatní kolegové z fakultního Centra informačních technologií a navíc moje mladé, studující dcery. Výuka po technické stránce probíhala téměř bez problémů, učila jsem najednou až 180 lidí. Bylo fajn, že se mohli průběžně doptávat i na chatu, případě se na něm přihlásit o slovo. V krizové situaci, kdy není možné se setkávat osobně, to byl jediný způsob, jak nestopnout VŠ školství úplně.
Můj osobní názor (podložený již i zkušeností) je však ten, že komunikace přes jakoukoli techniku nemůže studentovi poskytnout tak kvalitní a efektivní výuku, jako výuka osobní – kontaktní. "Alma mater" by nebyla tím, čím by dle mě být měla, kdybychom se místo do lidských tváří dívali do obrazovek PC. Tuto zkušenost a názor mají většinou i studenti. Jistě jsou, dle mě bohužel, i kantoři, kterým tento distanční způsob vyhovuje, protože je primárně baví nebo i živí jiná aktivita než vzdělávání studentů a setkávání se s nimi. Já patřím však mezi ty, u nichž je prioritou odpovědnost za efektivně a kvalitně zvládnutý pedagogický proces.
I přes perfektní nastavení techniky nemám z uplynulého semestru dobrý pocit. Věřím proto, že se bude nadále učit kontaktně a že holt i když řada z nás onemocní, nebude strach z covidu důvodem či záminkou pro zavedení distanční výuky.
V tak krajní situaci, jakou je zrušení kontaktní výuky a doporučení pro i pro distanční zkoušení mi byla technika v jarním semestru dobrým zprostředkovatelem. Zkoušky jsme s kolegy realizovali jako kombinaci písemných testů a ústního zkoušení. Online testy se skládaly z vícevýběrových otázek, které se studentům do testu míchaly náhodně. Navíc jsme měli odpovědníky v ISu nastavené tak, aby studenti měli na stránce pouze jednu otázku a zároveň aby se po jejím zodpovězení nemohli na předchozí stranu vrátit. Tím jsme zajistili, že měli studenti různá zadání zkoušek a snažili jsme se tak předejít podvádění. I tak došlo k pokusu o podvod, který se nám však nepodařilo prokázat – a proto při pochybnostech ve prospěch studenta.
Písemné testy on-line se řešily za dohledu fakultní e-techničky. Na písemný test následně navazovala ústní zkouška, která byla realizována přes MS Teams. Za souhlasu studenta se nahrávalo v zájmu zachování oboustranné objektivity hodnocení.
Příspěvek z webináře MŠMT Prváci v pandemii, 15. 10. 2020
Po zkušenostech z minulého semestru jsem se rozhodla vytvořit z přednášek diskusní semináře s pomocí videokonferencí, kde dávám studentům prostor pro procvičení látky z přednášky. Každý týden mají studenti k dispozici cca týden dopředu následující materiály: průsvitky (slides), video s výkladem průsvitek a seznam otázek k přednášce (zhruba 20 otázek na dvouhodinovou přednášku). Důležitým prvkem celého konceptu je udělování bonusových bodů za aktivní účast při videokonferencích. Tento typ výuky používám ve dvou svých předmětech pro cca 25 a 60 studentů. V obou případech jsem byla velmi příjemně překvapena bohatými diskusemi ze strany studentů, které vyčerpají celý dostupný čas přednášky. Místo toho, abych studentům jednotlivé pojmy vysvětlovala já, tak v odpovědích studenti popisují pojmy a termíny sami, zamýšlí se při porovnání konceptů, vysvětlují (algoritmické) postupy nebo řeší konkrétní příklady. Často pasivní vnímání je tak nahrazeno aktivitou studentů.
Pro videokonference používáme Zoom s autentizací pro bezpečnou komunikaci bez rušení, není tak třeba řešit "Waiting Room". Pro výuku jednoho předmětu je lepší jeden permanentní odkaz na videokonferenci bez pevného času ("No Fixed Time"), který lze využívat i pro cvičení nebo pro individuální konzultace.
Otázky chronologicky procházejí celou látku přednášky. Minulý semestr jsem otázky posílala každý týden e-mailem, daleko lepší je však zveřejňovat přehledně všechny otázky na webových stránkách předmětu. Otázky se často přímo ptají na obsah látky na průsvitkách nebo to mohou být příklady na procvičení látky. Dotazy čerpám i z publikované sbírky řešených příkladů, kterou lze využít pro snadnější demonstraci řešení. Když začně student na otázky odpovídat, zároveň pomocí sdílení okna ukazuji příslušné materiály, kde je přímo odpověď, směr řešení či podobný příklad. Sice to zjednoduší odpovídání, i tak je ale nutné porozumění a orientace v materiálech. Odpovědi tak mohou být kvalitnější (studenti se učí při výuce) a předevsím si ostatní mohou nejen odpověď poslechnout ale i (často) přečíst. V diskusi se samozřejmě objeví i další dotazy, předem připravený seznam nám však dává jasný rámec celé diskuse, na kterou se mohou studenti předem připravit. Ze začátku jsem měla u větší přednášky trochu strach, zda si dostatečně rychle všimnu studentů, kteří chtějí odpovídat. Zoom však naštěstí hlásící se studenty (používáme "Raise Hand") předřadí v seznamu účastníků dopředu, a tak je možné je snadno identifikovat i vybrat ty, kteří se hlásí první nebo poprvé. Příklady otázek viz (https://is.muni.cz/auth/el/fi/podzim2020/PA163/index.qwarp?prejit=5557473).
Body za aktivní účast nemohou představovat součást povinného hodnocení, protože účast na přednáškách/videokonferencích není povinná. Proto se jedná o bonusové body navíc, které mohou studenti získat za předmět. Při maximálním celkovém počtu 100 „standardních“ bodů lze získat hodnocení A za 90 bodů a je rovněž povinné získat nadpoloviční počet bodů za závěrečnou písemnou práci. Vedle toho ale mohou studenti získat až 2 body za každou videokonferenci, tj. cca 24 dalších bodů, kterými si mohou hodnocení vylepšit. 1 bod získají za menší aktivitu, 2 body za více či náročnější odpovědi. Více bodů se ukázalo oproti minulému semestru důležité, studenti se tak snaží déle pracovat, aby si mohli více bodů zasloužit. Možná se někomu může zdát, že je počet bonusových bodů příliš vysoký, v tomto ale sympatizuji s americkými vysokými školami, kde hodnocení v průběhu semestru hraje zásadní roli.
Jako video buď používám nahrávky z minulého roku nebo vytvářím videa nová, pokud dřívější nahrávky neexistují nebo vyžadují změnu. Videa vytvářím pomocí softwaru OBS Studio (https://obsproject.com/cs/), které je volně dostupné a umožní mi nejen ukázat studijní materiály ale i oživit výklad malým výřezem mého videa. Pro jednoduché ořezání videa používám software VidCutter (https://www.videohelp.com/software/VidCutter). Když se mi někdy výklad napoprvé nevydaří, odvyprávím hned v rámci jednoho záznamu chybný kus znovu správně. Chybné kusy pak odstraním/vystřihnu s pomocí softwaru Kdenlive (https://kdenlive.org). Je třeba říci, že mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak Kdenlive snadno použít. Nemusím si ale nyní dělat starosti, když se do složitějšího výkladu "zamotám", a můžu ho beztrestně odvyprávět znovu.
Na závěr bych ráda poděkovala Miloši Liškovi, který mi při technickém ladění výuky velmi pomáhá.
Pro výuku cvičení jsem tento semestr začala používat "Breakout Rooms" v Zoomu <https://support.zoom.us/hc/en-us/articles/115005769646>. Potřebovala jsem realizovat výuku cvičení, které probíhá u počítačů, a kde se mé kratší výklady prolínají se samostatným programováním studentů. Zoom používám i na přednášky, proto je jeho využití i pro cvičení velmi výhodné. Cvičení začne online videokonferencí, kde dám studentům pokyny, co mají řešit. Když nastane čas, že by studenti měli samostatně programovat, a já dříve obcházela počítače a dívala se na jejich kód, tak studenty po jednom rozdělím do Breakout Rooms (tj. např. 14 místností pro 14 studentů). Studenty požádám, aby si nasdíleli okno s vývojovým prostředím a já pak jednotlivé místnosti procházím, dívám se, jak postupují, a pomáhám jim odstranit chyby či nasměrovat je v řešení. Studenti mají možnost "Asking for Help" pro případ, kdy chtějí, abych se do jejich místnosti připojila hned, jakmile dořeším aktuálního studenta. Je třeba počítat s tím, že práce s pomocí Breakout Rooms je o něco pomalejší než běžná výuka (zejména: správně postupující studenty nechám při běžné výuce pracovat samostatně). Pokud tedy chceme dělit studenty na skupiny vícekrát, je vhodné procházet jen část studentů. Při dvouhodinovém cvičení jsem bez problémů studenty dělila do Breakout Rooms třikrát (při počtu 14 studentů). Je vždy dobré jim připomenout, ať si nasdílí okno s vývojovým prostředím a já tak na ně nemusím čekat. Při rozpuštění Breakout Rooms je standardně nutná minutová prodleva, než se všechny místnosti uzavřou. Tu lze zkrátit v „Options“ až na 10 sekund. Pak je možné opět pokračovat ve výkladu se všemi studenty najednou a kdykoliv Breakout Rooms znovu otevřít. Zkušenosti s tímto typem výuky mám veskrze pozitivní, i když zatím jsem ji takto realizovala jen tento semestr.
V předmětu trestní právo procesní jsem v minulém semestru (na základě žádostí ze strany studentů a po inspiraci doktorem Hadamčíkem z katedry občanského práva a doktorkou Brucknerovou z naší katedry) vedl výuku v podobě online seminářů, a to prostřednictvím aplikace Zoom. Výuka díky tomu probíhala tak jako ve standardním semestru (s tím rozdílem, že účast na online seminářích nebyla povinná).
Oporou při výkladu je mi vždy prezentace, která obsahuje základní informace o probírané materii, ale i příklady, o nichž se studenty diskutujeme. Prezentaci studentům nahrávám do ISu, takže mají možnost s ní dále pracovat, doplňovat si do ní poznatky ze semináře a může tak posloužit jako další pomůcka při opakování látky před zkouškou. Studenti mají navíc na každý seminář zadanou sadu otázek, přičemž znalost odpovědí na tyto je nezbytnou podmínkou pro přiznání aktivní účasti na semináři. Standardně si studenti tyto otázky zpracovávají podle svého uvážení, v době distanční výuky jsem tyto využil pro potřeby povinných plnění, která studenti zpracovávali jako podmínku zápočtu. Mnohdy byla plnění velmi obsáhlá a věřím, že studentům zabrala mnoho času, nicméně protože je v témže semestru čekala zkouška z trestního práva, tak se jim čas, věnovaný vypracování plnění, zúročil při učení se na zkoušku (vlastně tak měli část zkušebních otázek zpracovanou). Zpětná vazba k plněním pak byla samozřejmostí, ačkoliv její vypracování bylo časově dosti náročné a studenti si na ni museli – někdy i déle – počkat.
V uvedeném zároveň vidím asi nejnáročnější aspekt distanční výuky z pohledu vyučujícího. Tím je určit, jakým způsobem ověřit znalosti, které si studenti mají odnést již z přednášek a které běžně ověřuji dotazy stran oněch otázek v rámci semináře. To však nebylo možné. V současné době ale – díky povinné účasti na online výuce – tento zásadní problém odpadá, studenti v tomto semestru nemusí otázky zpracovávat v podobě plnění, ale postačí, když si je připraví způsobem, který jim nejlépe vyhovuje.
Distanční výuka na nás všechny klade úplně nové nároky. Ještě před několika lety by si asi vůbec nikdo z nás nepomyslel, že semináře budou moci být vedeny online přes videokonferenci. Ale, jak se ukázalo, všechno jde, jen je třeba se zbavit starých návyků a nebát se začít pracovat novým způsobem. Sice to vyžaduje vynaložení nemála našeho drahocenného času, avšak jiná cesta v současnosti není. Distanční výuka nikdy nemůže nahradit výuku kontaktní, to je bez debat. Ovšem v době mimořádných opatření na jaře letošního roku jsem se nemohl ztotožnit s názory těch, kteří nehledali způsoby, jak výuku distančně uskutečnit, zato ale dalekosáhle diskutovali o důvodech, proč to nejde. Říkal jsem si tehdy, že čas strávený těmito diskusemi po chodbách a sekretariátech by se dal efektivněji využít k seznámení se s aplikací MS Teams a základy jejího používání. Byl jsem rád, když se kromě mě ještě další dva členové naší katedry rozhodli pro online výuku seminářů a přednášek. Ve studentské anketě to studenti ocenili. Dnes zpětně vidím jako chybu, že jsem z pozice vedoucího katedry nestanovil všem jejím učitelům povinnost, aby hned v březnu obratem přešli na výuku přes MS Teams. Asi to v dané době bylo nepředstavitelné.
Na závěr bych chtěl poděkovat vedení fakulty za výbornou technickou a metodickou podporu při distanční výuce, kterou všem učitelům poskytlo a nadále poskytuje, především pak proděkanu Davidu Sehnálkovi, který v této oblasti odvedl obrovský kus práce.
Na jaře jsem se studenty vyzkoušela vedení seminářů přes aplikaci ZOOM a poté MS Teams, přičemž každá z aplikací má výhody a nevýhody. Zoom bez licence je jen na 40 minut, což může být někdy omezující, ale má zase dobré funkce např. souhlas/nesouhlas na otázku, atd. MS Teams umožňuje další práci s dokumenty, anketami, formuláři, což může být též užitečné.
Studenti si myslím cenili zejména možnosti, že jsem jim semináře nahrála a uložila do studijních materiálů nebo osnovy v ISu, takže se k nim mohli dostat i ti, kteří v daný čas plnili jiné, např. dobrovolnické nebo rodičovské povinnosti. Samozřejmostí pak byla zpětná vazba na jejich písemná plnění, která odevzdávali do odevzdávárny v ISu, i když toto bylo velmi časově náročné. Musím však konstatovat, že bylo poznat, pokud jsem měla na jaře online seminář se studenty, kteří mě znali jen chvilku – fakticky jen jeden seminář přímé výuky, nebo se jednalo o studenty, s nimiž jsem se vídala v podstatě již rok (předmět máme třísemestrální), neboť ti, kdo nás neznají osobně, měli i v rámci online semináře trochu odstup a nechtěli moc hovořit, zatímco u studentů, kteří si nás již pamatovali z přímé výuky, byla spolupráce dle mého názoru živější. V tomto směru, ač jsou online možnosti čím dál více propracovanější, mám za to, že přímá výuka, možnost okamžité reakce, je nezastupitelná.
Jednou větou řečeno, mnou realizovaná distanční výuka římského práva v letním semestru byla jistou kombinací využití zkušeností, improvizací a „hecování“. Vliv na použité formy výuky měly především následující aspekty: obava z možného nekvalitního připojení a možností postaršího notebooku (nakonec se ukázaly liché), nutnost brát v potaz, že zároveň byl notebook využíván dětmi pro jejich distanční vzdělávání na ZŠ a absence vlastní pracovny - místnosti, kterou bych měl výhradně pro sebe a mohl z ní nerušeně pracovat. Z toho důvodu jsem se rozhodl využít stejný model, jako v případě písemné fáze mootcourtu a pro jednotlivá témata vypracovat písemné zadání s otázkami - dílem zaměřenými na učivo (teoretickými), dílem k řešení fragmentu (aplikačními).
Řešení těchto úkolů pak byla zpřístupněna po uplynutí seminářů ve formě správných odpovědí. Pro zájemce pak ještě byla více rozebírána v jedné souhrnné skupině pro všechny seminární skupiny přes MS Teams. Za to, že nakonec byly MS Teams použity, může mužská ješitnost – když je může používat kolega na dějinách a dokonce i mladší kolegyně na „římanovi“, přeci bych jej měl použít i já, jako garant! U kolegů byla i pozitivní reakce na průběžnou písemku – „donutila“ studenty připravovat se i v průběhu semestru a navíc si mohli díky tomu udělat představu o podobě zápočtu.
Otázkou zůstávalo, jak nahradit přednášky. Skutečnost, že počítač zároveň využívaly děti pro vlastní vzdělávání, mě vedla k tomu, že jsem u přednášek zvolil cestu audionahrávek, které vznikly vedle již existujících starších prezentací. Ty šlo nahrát kdykoliv, kdy byl čas, a následně byly vloženy studentům do dokumentů. Nakonec se ukázalo, že toto improvizované řešení se z pohledu studentů ukázalo nejlepší. K uloženým záznamům se mohli kdykoliv vrátit, což se hodilo i přímo při přípravě na zkoušku. Z tohoto důvodu byl stejný model zvolen i v podzimním semestru 2020, jen s tím rozdílem, že již je nahrávka přímo vložena do prezentace.
Z reakcí studentů, zejména podle výslovných komentářů přednášek v předmětu Trestní právo III, v gesci Katedry trestního práva, vyplynulo, že studenti velmi oceňují přístup celé katedry k ztíženým podmínkám výuky a oceňují snahu učitelů o pokud možno rovnocennou náhradu běžného způsobu výuky. Přednášky byly provedeny v podstatě bezvýjimečně formou videozáznamu přednášky vloženého do ISu v termínech normální výuky tak, aby semináře, které na přednášky navazovaly, mohly z obsahu přednášek vytěžit maximum. Délka přednášek se pohybovala mezi 60 a 70 minutami. Důvodem byly především technické překážky, bylo třeba konvertovat 70 minutový soubor, mající až 60-80 GB do elektronicky (velikostně) přenositelného souboru o 40-50 GB tak, aby zvuk i obraz byl ještě kvalitní a hlavně - aby přednášky byly ve stejných světelných podmínkách, kdy málo světla výrazně navyšuje velikost souboru. Přesto studenti tento typ přednášek velmi ocenili jako vhodnou pomůcku pro přípravu na zkoušku a chválili i to, že se jednalo o záznam, nikoli online verzi a měli tak možnost se k přednášce kdykoli, zejména při přípravě na zkoušku, vrátit.
Seminarizující připravili pro studenty kvalitní a oproti normálnímu průběhu výuky četnější seminární práce rozdělené do dobrovolných a povinných plnění. Používali k seminářům i interaktivní způsoby výuky, takže umožnili studentům další kontakt s učiteli. Studenti ocenili kvalitní otázky do seminářů včetně příkladů a vstřícný přístup v případě otázek položených vyučujícím, jakož i včasnou a kvalitně zpracovanou zpětnou vazbu na zpracovaná plnění. Přednášky a semináře na Katedře trestního práva studenti hodnotili jako jednoznačný přínos v době koronavirové krize. Zkouška proběhla v podobě případové studie a studenti tento způsob ukončení předmětu v podstatě uvítali.
Distanční jazykovou výuku jsme postavili na třech základních pilířích, jimiž jsou jasná struktura, přítomnost učitele a budování komunity.
Jasnou strukturou rozumíme kromě stanoveného obsahu a jasně deklarovaných cílů kurzu také včasné a efektivní instrukce studentům, dodržování termínů a rozmanité portfolio výstupů (např. různorodé úkoly – aplikace teorie na konkrétní situace, podcasty, prezentace, diskuzní fóra, peer review – tedy zábavné, ale smysluplné aktivity). Kombinovali jsme formu e-learningu (např. odpovědníky s klíčem), seminářů v MS Teams (pokrývající interaktivní části učiva) a individuální samostatné práce.
Odborná literatura hovoří o nutnosti přítomnosti učitele, tzv. teacher's presence, a to nejen synchronně přes kameru, ale především při celkovém vedení kurzu, kdy studenti za obsahem kurzu učitele vnímají a dostává se jim pravidelné individuální zpětné vazby. Takto nastavený vztah učitel - student je zásadní, neboť učiteli napomáhá nastavit správné množství práce tak, aby se ani jedna strana nezahltila. Jinými slovy, učitel tak průběžně zadává jen tolik práce, kolik je student skutečně schopen udělat a učitel následně ve zpětné vazbě zpracovat. Studenti v tomto oceňovali portfoliové hodnocení, jež jejich průběžnou práci velmi podporuje. Při zpětné vazbě je klíčové motivovat a cílit na konkrétního studenta, např. oslovením, zdůrazněním toho, co již zvládl a co ještě potřebuje další pozornost. Právě tuto složku studenti ve svých zpětných vazbách vysoce hodnotili.
Intuitivně jsme do kurzů zařadili prvky podněcující budování komunity a zapojení studentů do tvorby obsahu kurzu, např. přinášení vlastních pro kurz relevantních témat či sdílení osvědčených zdrojů. Na tento pilíř nás upozornili sami studenti, když ve zpětné vazbě velmi kladně hodnotili, že měli možnost vidět, co dělají ostatní a v jaké kvalitě, a dostávali zpětnou vazbu i od spolužáků. V tomto semestru se na rozvoj tohoto pilíře soustředíme podporou synchronní i asynchronní práce ve skupině, zařazujeme také aktivity podporující socializaci v rámci skupiny, sdílení zpráv ze světa, miniprezentace, kolaborativní psaní nebo tipy na filmy v cizích jazycích s právnickou tematikou.
Měl jsem dříve (možná předsudečné) pochybnosti o distančním testování přes odpovědníky a vadila mi především možnost nežádoucí spolupráce mezi zkoušenými a nedostatek kontroly nad používanými informačními oporami u zkoušek (různé "taháky"). Díky doporučení pí . Mgr. Linhové, které tímto děkuji za skvělou podporu, jsme využili nastavení odpovědníku "1 otázka na jedné stránce (nelze se vracet)" a zavedli jsme náhodné míchání otázek v každém jednotlivém testu. Díky tomu má každý student vždy k dispozici jinou otázku a tak nemůže spolupracovat s kolegy. Ve spojení s rozumným časovým tlakem se dá podvádění u tohoto druhu zkoušek velmi omezit, ne-li vyloučit. Je to možná banalita, ale mně to u testů zahraničních studentů opakovaně velmi pomohlo - výsledky se velmi lišily a pokrývaly celou škálu známek. To pokládám za indicii, že se neopisovalo a že každý pracoval "sám na sebe".
Přednášky fyziky pro mé studenty jsem nahrával přímo v prázdné učebně. Kamera v místnosti umí nasměrování na tři různé polohy, takže jsem si na daná místa připravil i některé experimentální pokusy a mezi polohami kamery postupně přepínal. Při své výuce také potřebuji tabuli, proto pro mě bylo natáčení na fakultě v učebně příjemnější. Na některé experimenty například z optiky jsem ale musel rezignoval, neboť vyžadují pokročilou techniku a profesionální filmařský výkon. Tyto jsem studentům odkázal na vhodně zpracované na YouTube.
Musím konstatovat, že mi vždy natočení těchto přednášek vzalo více času, než je klasická doba mé přednášky. Chodil jsem je natáčet v době, kdy byly přednáškové místnosti prázdné. Pokud bych ale měl natáčet jen přímo v době času pro moje hodiny v rozvrhu, určitě bych to nestíhal a bylo by potřeba výuku změnit a upravit.
Pro záznam přednášek jsem používal program OBS Studio.
Studenty na svém kolokviu jsem už dlouhá léta zkoušel prezenčně po třech osobách. Připravil jsem jim zábrany u tabule, aby neviděli jeden na druhého, kdo co píše. Položil jsem otázku jednomu. Odpověděl. Zeptal jsem se druhého, zda souhlasí. Třetího, zda souhlasí. Když psali vzorce a příklady na tabuli, obrátil jsem se potom na všechny a sdělil jim, že dva z nich to mají špatně, ať se ještě zamyslí.
Tuto svoji praxi jsem úspěšně převedl i do MS Teams. Opět studenty zkouším takto ústně, vždy je požádám, aby si nastavili kameru tak, abych viděl na ně i trochu na stůl, kde píšou své poznámky na papír. Na kameru mi ukazují, co na svůj papír napsali. Funguje nám to velmi dobře, malují grafy, píšou vztahy, hned to kontroluji. Při psaní na papír od sebe neopisují.
Reálně lze takto vyzkoušet za den třeba padesát lidí. Pokud jde o předmět, který není tolik fundamentální pro jejich studium a je dostatečné vzít v potaz 20 minut na skupinu tří studentů, potom je to devět vyzkoušených osob na hodinu. 150 studentů může být prozkoušeno v rámci tří čtyř dnů.
Vnímám, že se nám s kolegy na katedře pedagogiky na Pedagogické fakultě podařilo v kurzu Pedagogická komunikace propojit hned několik nástrojů a tím také studenty zaujmout a podpořit jejich rozvoj komunikativní kompetence i přes obtíže spojené s on-line výukou.
vytvořili jsme interaktivní osnovu předmětu v informačním systému, tato osnova:
Zpracováním navazujících úkolů dosahujeme těchto cílů:
Studenti se pravidelně scházeli v MS Teams nebo na ZOOMu. Výuka probíhala dle rozvrhu. V úvodním setkání jsem ustanovila pravidla pro komunikaci v semináři (zapnutá kamera na začátku a konci setkání všichni, ideálně po celý seminář, avšak komu nedovolují technické potíže, tak si zapíná kameru vždy, když hovoří, vypnuté mikrofony, když nehovoříme apod.).
V každém setkání jsem zapojovala do seminářů jak práci ve skupinkách (Skupinové místnosti v MS TEAMS a obdobu u ZOOMu), tak komunikaci v celé skupině (do 30 osob).
V závěru semináře dostane slovo každý student. Lze to udělat tak, že:
Vedle takto vedených seminářů jsem ZOOMu realizovala i setkání s hostem (paní učitelkou z konkrétní základní školy), které obvykle realizuji i v kontaktní výuce. K tomuto jsem využila nejen sdílenou prezentaci, kterou si paní učitelka připravila a prezentovala ji, ale také aplikaci Sli.Do, kterou jsem během její úvodní prezentace spravovala. Zahájila jsme setkání Word cloudem k otázce: Co je podle Vás pro komunikaci rodiny a školy stěžejní? Vytváření mraku mohli studenti sledovat přímo, díky sdílení mé obrazovky. Následovala prezentace (prezentující sdílela svou obrazovku), během níž jsem zatím v Sli.Do sbírala dotazy studentů, ty jsem následně promítla díky sdílení obrazovky a moderovala diskusi nad nimi společně s paní učitelkou. Aplikace umožňuje hlasovat pro dotaz, na který chtějí diskutující získat určitě odpověď, což umožňuje objasnit dotazy, které lákají nejvíce účastníků diskuse. Takto se mohlo aktivně zapojit vždy kolem 80–100 studentů, kteří obohatili nejen své znalosti o konkrétní příklady komunikace učitelů a rodičů ve škole, ale také si rozšiřovali obzory o to, co zajímá v této oblasti jejich spolužáky, nebo díky komentářům v chatu zjišťovali, jaké zkušenosti s danou oblastí kolegové mají. Díky dotazům, které studenti psali mám dobrou databázi oblastí, které studenty v oblasti pedagogické komunikace zajímají a mohu tak volit vhodné příklady do výuky.
(Opravdu jen ukázka – celkem učíme v kurzu cca 500 prezenčních studentů v cca 25 seminárních skupinách a dalších přes 150 kombinovaných studentů):
„Děkuji moc za zadání úkolu na vytvoření videa. Z celého semináře mi možnost vidět samu sebe při výkladu připadala jako nejpřínosnější. Ocenil jsem rovněž zpětnou vazbu kolegů. Semináře nabídly zajímavé a praktické tipy do hodin ohledně některých témat. Velmi oceňuji snahu vyučujících dodat seminářům interaktivní formu i v této nestandardní době. Oceňuji, že jsem se díky seminářům blíže seznámila s možnostmi práce v programu ZOOM.“
„Na seminářích jsem se dozvěděla množství informací, které určitě využiju ve své praxi na střední škole. Velmi užitečné jsou pro mě také studijní materiály dostupné on-line a seznámení se s novými programy a aplikacemi použitelnými v distanční výuce. Posunula jsem se v tom, že nad komunikací teď více přemýšlím během své výuky a snažím se dávat si pozor na některé nedostatky ve svém projevu.“
„Dovolím si tvrdiť, žesemináre zpedagogickejkomunikácie boli pre mňa možno najprínosnejšie semináre.. Dozvedeli sme sa, akosprávne komunikovať so žiakmi,rodičmi, kolegami. Naučil som sa o učení rozmýšlať právezpohľadu komunikácie a prejavu voči žiakovi.“
„Oceňujem hodiny v aplikácii Zoom a zaradenie padletu do skupinových aktivit.“
„Na online seminářích se mi líbilo, že jsme svým způsobem byli nuceni spolu komunikovat a vést rozhovor. Celkově byl seminář velice přínosný a pozitivně laděný.“
Možná se ptáte, stejně jako já před více než půlrokem, jak snížit riziko, že budou studenti během dálkového zkoušení využívat materiály otevřené na svém počítači. V tomto ohledu se mi jak u ústního, tak především u písemného online zkoušení osvědčilo sdílení plochy studentova počítač. U písemné zkoušky, kde jsem měl do MS Teams současně pozváno 12 studentů však toto sdílení nebylo možné u každého studenta. Studenty jsem tedy v emailu upozornil, že před zkouškou budou muset plochu sdílet. Před samotným psaním písemky jsem pak při prezenci náhodně vyzval tři studenty, kteří plochu krátce nasdíleli. Tento úkon měl zřejmě dobrý psychologický efekt, protože nikdo ze studentů nevěděl, kdo bude muset plochu počítače nám všem ukázat a tedy v drtivé většině případů byl na počítači otevřen pouze MS Teams. V kombinaci s dobře formulovanými otázkami (zkoušel jsem hodně dovednosti a v případě čistě znalostních otázek jsem se vyvaroval “klíčových slov” a pojmů, které by byly na internetu lehko dohledatelné), vhodně nastaveným časovým limitem a vizuální kontrolou činnosti studentů pomocí zapnutých kamer, se mi podařilo přiblížit se formátu klasické zkoušky, čemuž odpovídal i průměr dosažených známek. Samozřejmě posledním atributem takového zkoušení je určitě také jistá důvěra ve své studenty, z nichž většina u zkoušky nechce podvádět. Ta menšina, která to zkusí, na to stejně doplatí u nějaké jiné zkoušky nebo státnice, která již nepoběží dálkově.
