Sto let od vzniku „DRUŽSTEVNÍ PRÁCE“

Dana Ferenčáková

V nepříliš obsáhlé knihovně mého otce byl jen střídmý výběr knižních titulů. Knihovnička se mi však líbila pro svou úhlednost a pestrost. V jemné plátěné vazbě a s barevnými kresbami v ní bylo možno najít hodnotné knihy, vydané nakladatelstvím Družstevní práce. Dnes, když po schůdcích vystoupám k horním policím své knihovny, mohu si odtud podat například „Knihy veršů K. H. Borovského“ s karikaturami Františka Bidla, které vydala Družstevní práce v r. 1934, anebo v tomtéž roce vydanou knihu P. S. Buckové „Dobrá země“, případně objemnou publikaci Jana Herbena „Knihu vzpomínek“ z r. 1935 anebo pěknou dětskou knížku s barevnými obrázky Karla Svolinského „Český rok v pohádkách, hrách a tancích“, vydanou DP v roce 1947. Podobně oblíbenou knížkou pro mne byla i kniha veršů Jaroslava Seiferta „Šel malíř chudě do světa“, zveřejněná v DP r. 1949, kde básně byly doprovázeny drobnými kresbami Mikoláše Alše.

Z článku Mgr. Vladimíry Vávrové1 se dočítám, že „Družstevní práce“ byla založena v r. 1922 jako první československé družstvo, podnikající v oblasti vydavatelství a obchodu s knihami. Jeho zřízení inicioval Václav Poláček, který se inspiroval družstevnickou výstavou v r. 1921, jejíž název převzal. Byl zřejmě kontroverzní osobností, protože jako ředitel této organizace v ní působil od r. 1922 do r. 1926, poté se však s kolektivem rozešel, ale zase se na vedoucí funkci vrátil v letech 1927 až 1934, načež podruhé opustil redakci a přešel do vydavatelství Jaroslava Stránského.

Ustavující valná hromada družstva se konala 24. 9. 1922 v sále U zlaté husy v Praze. Povinnosti, které stanovila pro své členy, byly zcela prosté: po zaplacení 10 Kč zápisného a členského podílu 40 Kč se členové zavazovali k odběru 4 knih ročně. Družstvo si tím chtělo zajistit trvalé odběratele a udržet si prosperitu i při poměrně nízkých cenách knih.

Nakladatelskou koncesi družstvo získalo až v r. 1929, když se předtím spojilo s firmou B. M. Klika. Ne vždy se družstvu finančně dařilo, takže firma musela zpestřit nabídku knih o kalendáře, prodej pohlednic a okrasných předmětů, případně o propagační besedy se svými autory a výstavy obrazů ve vlastních prodejnách.

Mezi redaktory ve dvacátých a třicátých letech působili například tyto osobnosti: autor historické beletrie Václav Kaplický (1895–1982), básník a překladatel Petr Křička (1884–1949), žurnalista a spisovatel Karel Nový (1890–1980), básník Jaroslav Seifert (1901–1986) anebo komentátor a spisovatel Karel Konrád (1899–1971).

Výběr vydávaných domácích i zahraničních autorů svědčil o vysokých literárních nárocích. Tak například DP vydávala poesii Jiřího Mahena, Stanislava Kostky Neumanna, Jaroslava Seiferta, zmíněného Karla Havlíčka Borovského, Jindřicha Hořejšího a Viktora Dyka. Ze zahraničních básníků byly publikovány překlady Arthura Rimbauda a Sergeje Jesenina. Próza byla zastoupena mnohými díly Vladislava Vančury, Emila Vachka a Josefa Holečka. V překladu byla vydána díla dánského spisovatele Johanese Jensena, anglického dramatika Georga Bernarda Shawa anebo amerického prozaika Uptona Sinclaira.

Z naučné literatury lze zmínit „Stručné dějiny světa“ Herberta Georga Wellse2 anebo bohatě obrazově dokumentované „Dějiny filmu“ Karla Smrže. Pro ženy byla určena kniha Marie Úlehlové-Tilschové „Zdravá výživa“ a dětská próza byla zastoupena například zábavným vyprávěním „Stavíme osadu“ od Emila Havlíka.

Ve svém článku, publikovaném k 25.výročí Družstevních asociací v ČR3, Mgr. Vladimíra Vávrová uvádí, že nakladatelství „Družstevní práce“ přečkalo dokonce období okupace a do r. 1947, tedy za 25 let své činnosti, vydalo celkem 815 titulů od 154 domácích spisovatelů, 153 zahraničních autorů a 23 výtvarníků i 16 skladatelů. Po roce 1948 byly družstvu činěny překážky v práci a lze se jen domýšlet, jaké pro to byly důvody.

Ve své knihovně dosud ochraňuji knihu Edvarda Beneše „Šest let exilu a druhé světové války“, vydanou DP v roce 1946. Stránky knížky jsou zažloutlé a obal potrhaný. Přesto je na něm stále zřetelný portrét prezidenta Beneše od Maxe Švabinského. Spíše než obsah knihy musela soudobou komunistickou reprezentaci dráždit některá jména, která se netěšila dobové popularitě. Předmluvu napsal v r. 1942 Hubert Ripka ještě v době, kdy pobýval v emigraci v Londýně. Jako člen národně socialistické strany byl Ripka poslancem NS ČSR až do února r. 1948, kdy na poslanecký mandát rezignoval a opustil zemi spolu s některými dalšími významnými vystěhovalci. V Paříži pak byl členem Rady svobodného Československa a za svůj postoj byl později vyznamenán prezidentem Václavem Havlem v r. 1991, kdy obdržel Řád Tomáše Garrigue Masaryka.

V této stati se však stále ještě píše rok 1948. Pro firmu „Družstevní práce“ nastala obtížná doba, kdy marně zápasila o svou existenci. Ministrem informací byl od r. 1945 přítel Klementa Gottwalda Václav Kopecký (1897–1961), který se rozhodl využít široké obliby „Družstevní práce“ a prostřednictvím jejího okruhu čtenářů propagovat vlastní komunistickou politiku. Jako nejschůdnější se jevila forma reorganizace, při níž by bylo spojeno nakladatelství „Družstevní práce“ s tiskárnami „Mír“ Svazu bojovníků za svobodu. Když k tomu došlo po všemožných sporech, konfliktech a ústrcích, dočasným představitelem této instituce byl jmenován náměstek ministra Kopeckého Lumír Čivný. Stalo se tak v březnu r. 1951, avšak již od října 1951 tento horký brambor převzal jeho nástupce – ředitel Josef Kalaš (1921–1977), přičemž šéfredaktorem vydavatelství se stal Jan Řezáč (1921–2009). Tento třicetiletý muž do té doby působil jako šéfredaktor nakladatelství Rovnost a později byl činný v SNKLHU i v Odeonu. Za své působení v této kulturní oblasti se stal držitelem ceny Magnesia litera v roce 2005.

Vydavatelství však nezískalo přízeň stranické reprezentace ani po této reorganizaci, ani po vydání knihy „Matka“ od Maxima Gorkého v r. 1951, ba ani poté, když „Družstevní práce“ v r. 1952 zařadila do svého edičního plánu román „Nástup“ od Václava Řezáče jako úlitbu mocným. Václav Řezáč, vlastním jménem Václav Voňavka (1901–1956), byl totiž od r. 1949 dlouholetým ředitelem prestižního nakladatelství Československý spisovatel.

Sloučené podniky „Družstevní práce“ a tiskáren „Mír“ Svazu bojovníků za svobodu ztratily nakladatelské oprávnění 31. 12. 1952 a počínaje rokem 1954 vstoupily do likvidace.

Lze si jen přát, aby žádné rozmary politiků již nikdy neničily pečlivou, systematickou, svědomitou a nenahraditelnou kulturně vydavatelskou práci publicistů v naší zemi.

Březen 2022

Dana Ferenčáková absolvovala Filosofickou fakultu brněnské univerzity v r. 1960 a v r. 1991 na Masarykově univerzitě získala titul Mgr. Byla zaměstnaná jako učitelka, redaktorka, příležitostná logopedická asistentka a písařka na dráze. Rovněž působila jako překladatelka, tlumočnice a průvodkyně turistů. Má dva syny, šest vnoučat a má ráda květiny.

Kontakt: danaferencakova@seznam.cz


[1]Mgr. V. Vávrová: „Historie Družstevní práce“ ve sborníku „170 let českého družstevnictví a 25.výročí Družstevní asociace“ z r. 2017.

[2]Báseň Konstantina Biebla „Četl jsem H. G. Wellse. A lze mu věřit? Nelze!“ se vztahuje k Wellsovým „Stručným dějinám světa“, ale vyznívá jako óda na Stalina. Biebl ji napsal nedlouho před svým sebevražedným skokem z okna.

[3]Sborník ke 170. výročí českého družstevnictví, sborník shrnul činnost českých družstev v letech 1847–2017.


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

2 | 2019
  1. Karbovanec (Dana Ferenčáková)
2 | 2018
  1. Výrazná osobní reflexe člověka a světa (Ivo Pospíšil)
1 | 2017
  1. Dvě Moravy a jeden Dunaj (Dana Ferenčáková)
  2. Glosa o dějinné spravedlnosti (Ivo Pospíšil)
2 | 2011
  1. Rozmarné léto (X)