Kyberfeminismus
„Dva dokumenty: A Cyborgo Manifesto & 100 Anti-theses“
Chapter six: Cyborgs: A myth of political identity
Poslední část nesoucí název Kyborgové: Mýtus politické identity začíná děkovnou pasáží věnovanou autorům a autorkám, kteří ovlivnili myšlení Haraway. Krom feministek (například Luce Irigaray) se jedná i o tvůrce a tvůrkyně literatury science fiction. Hovoří zde o již dříve zmíněných barevných ženách. Ty
„mohou využít jazyka svých kolonizátorů stejně jako se jím mohou nechat využívat.“
Jmenuje mexickou autorku Cherrie Moraga, která ve svých dílech dokázala stvořit bilingvní anglicko-španělskou „chiméru“. Dále rozebírá vybrané příběhy, ve kterých se vyskytují kyborgové. Jejich autorky jsou většinou feministicky zaměřené a u nás nepříliš známé.
Důležitým bodem je rozdíl mezi znovuzrozením a regenerací zmíněný již ve třetí kapitole. Na příkladu salamandra Haraway vysvětluje, co míní regenerací (přeskupení struktury následující po zranění) a proč je pro nás tak důležitá.
„My všichni jsme byli hluboce zraněni. Požadujeme regeneraci, ne znovuzrození a možnosti naší obnovy zahrnují i utopický sen o naději na existenci monstrózního světa bez genderu.“
Ve vztahu člověka ke stroji pak zdůrazňuje naši možnost stroje ovládnout, naši zodpovědnost.
V závěru varuje před nemožností vytvoření jakékoliv souhrnné, vše vysvětlující teorie, požaduje konec démonizace technologií a prohlašuje kyborga za řešení problémů s dualistickým vnímáním světa. Poslední větou potvrzuje svůj nesouhlas se snahou o návrat k přírodě, k ženě jako přírodní bohyni. Na její místo pro sebe staví identitu kyborga. Jak bylo řečeno dříve v manifestu:
„Nejen „bůh“ je mrtev; stejně tak i „bohyně“.
| Předchozí kapitola |