Anna Caldrová

Když se v roce 1989 otevřely hranice, začali Čechoslováci po více než 40 letech svobodně cestovat. Zájem o ruskou kulturu ustoupil Západu a zůstala jen pachuť příliš těsného bratrského objetí, která v kontextu nedávných událostí znovu ožívá.

Není divu, že se polistopadová čeština s nadužívanými soudružskými přejímkami dlouho neloučila a nemalý počet rusismů stihl osud protektorátních reálií. Desítky slov se přesunuly na okraj slovní zásoby a z běžného úzu nadobro vymizely. Ale stejně jako z našich knihoven nezmizel Evžen Oněgin, nezmizely ani ruské etnografické reálie ze slovníků, časopisů a kuchařek. Jak se na nich podepsalo 30 let svobody a jak jim dnes rozumíme? Právě na to se v tomto příspěvku pokusíme najít odpověď.

Od náhodných setkání po panslovanský sen

S prvními rusismy se začínáme setkávat už v 16. století. M. P. Benešovský ve své Knížce slov českých vyložených z roku 1587 věnuje slovanským slovům, mezi kterými nacházíme i „mozkevské“ (ruské) jednotky, celé dvě kapitoly. Překlad Kroniky Moskevské z roku 1589 pak přináší poměrně ucelený obraz o přírodních, společenských, náboženských i politických poměrech v Moskevské Rusi. A snahy o poznání východoslovanské kultury neutuchají ani v 17. století. Jezuitský kněz a filolog J. David podrobně mapuje svůj pobyt na Rusi, a s ním i početné dobové ruské reálie, ve třech spisech z let 1688–1690¹.

I přesto, že v tehdejší slovní zásobě se tyto reálie neustálily, nakonec si svou cestu do českých slovníků našly. Mezi nimi je i Slovník spisovného jazyka českého (dále jen SSJČ), kde dnes nacházíme ruské reálie jako cerkev (pravoslavný kostel), juchta (pevná, nepromokavá useň) či prestol (kniž. a zast. trůn, panovnický stolec), o kterých psali výše uvedení autoři více než 300 let před jeho vznikem.

Těmto ojedinělým setkáním a filologickým snahám dávají na přelomu 18. a 19. století nový rozměr obrozenci toužící po těsnější slovanské vzájemnosti a očištění poněmčilé češtiny. Ti se obrací k velkému, samostatnému (a kollárovsky zidealizovanému) slovanskému státu – Rusku. Jazykovědci, básníci a spisovatelé se aktivně seznamují s ruskou kulturou a jazykem a přináší do češtiny množství poetismů (luh < луг, vesna < веснa, bujarý < kombinace adjektiv ярый a буйный) a odborných pojmenování (záliv < залив, treska < треска , durman < дурман atp.), mezi kterými nacházíme dobře známá slova dodnes.

Studnicí ruských etnografických reálií je pak bezpochyby sbírka Ohlas písní ruských F. L. Čelakovského nebo Obrazy z Rus K. H. Borovského. Autoři české literatury 19. století ve svých dílech nezřídka užívají rusismy první generace obrozenců a zároveň seznamují české čtenáře s báryšňami v huňatých šubách, mužiky popíjejícími vodku a vousatými báťušky v saborech. K těmto reáliím se v letech 1914–1920 přidávají tzv. legionismy. Ty přímo u zdroje sbírají československé legie, které byly součástí sibiřské armády a přišly tak do bezprostředního kontaktu s ruským obyvatelstvem. A tím pádem i zemljankami, papachami či furažkami, které (byť dočasně) začlenily do svého slovníku.

20. století s sebou přináší dramatické proměny vztahu k mocnému sovětskému bratru, jeho kulturním a společenským poměrům. Na počátku byl živý zájem o poznání země zaslíbené, opředené neuvěřitelnými zkazkami o prosperitě a pospolitosti. Utopistický ráj, kde zítra již znamená včera, byl v početných cestopisech opěvován, ale i zpochybňován. Kritické hlasy byly po roce 1948 umlčeny a český národ se začal na vlastní kůži seznamovat s kolchozy, chozrasčoty, údernickým pracovním nasazením a jinými sovětismy² popisujícími nové uspořádání společnosti.

Zde se dostáváme znovu na začátek našeho příspěvku a připomínáme si nejen osud těchto rusismů, ale také hlavní otázku: Jak si ruské reálie stojí v současné češtině?

Sémantická kategorizace a frekvenční analýza

Na úvod věnujme několik řádků nástroji, bez kterého bychom si dnes jazykovědný výzkum těžko dokázali představit – Českému národnímu korpusu (dále jen ČNK). ČNK umožňuje lingvistům, odborníkům z jiných oborů, studentům i široké veřejnosti zkoumat jazykové jevy tak, jak by to v minulosti nebylo vůbec myslitelné. Bez zdrojů ČNK bychom jen stěží mohli efektivně pracovat s frekvencí milionů³ jazykových jevů v úzu a zjišťovat, zda se nachází v centru, nebo na periferii slovní zásoby. Vyhledávání a analyzování přirozeného kontextu slova by bylo bez korpusových dat omezeno zdlouhavým (a nutně subjektivně ovlivněným) sběrem materiálu. A analýza proměn lexému v čase nebo napříč žánry by spíš než pár minut klikání, znamenala týdny, měsíce, ba možná i roky mravenčí práce.

ČNK je nevýběrový zdroj dat. Poskytuje nám informace o běžné a preferované podobě úzu a umožňuje odhalit „nové“ chování a významy lexémů. A právě tyto jeho vlastnosti se ukazují být při analýze specifických jazykových jevů, jako jsou právě ruské reálie, nedocenitelnými.

Rusismy jsou v českých výkladových slovnících a četných odborných článcích popisujících různá období naší historie dobře zmapovány. Našli jsme v nich přes 350 lingvoreálií, které lze po vzoru podrobného členění S. Vlachova a S. Florina (1980, s. 51–56) rozdělit na oblast etnografických, společensko-politických, přírodních a geografických reálií.

Mezi etnografické reálie, kterých jsme v dostupných zdrojích⁴ identifikovali celkem 153, řadíme lexémy spojené s jedinečným způsobem života a kulturou národa, náboženstvím a duševní kulturou. Vzhledem ke skladbě těchto reálií v současné češtině jsme zvolili následující sémantické rozdělení:

a. způsob života (míry a měny, pokrmy a nápoje, oblékání, doprava a obydlí aj.) – 60 %, tj. 92 reálií z celkového souboru;

b. umění, kultura, tradice a náboženství (hudba, tanec a hry, mytologie a pohádky, náboženské předměty a funkce aj.) – 40 %, tj. 61 reálií z celkového souboru.

Podrobnější sémantické rozložení pak vystihuje následující graf:

Graf 1: Sémantické kategorie ruských reálií

Jak vyplývá z grafu, největší podíl, a to 20,3 % (31) z celkového počtu reálií, mají náboženské předměty, funkce a svátky. Hned za nimi následují s 19,6 % (30) hudební nástroje, tance a hry, mytologické a pohádkové postavy, specifické umělecké směry a literární žánry, které můžeme shrnout do podkategorie umění a kultura. Tradiční oděvy a doplňky tvoří 17,6 % (27) a lokální potraviny, pokrmy a nápoje 15 % (23). Místní míry a měny pokrývají celkem 10,5 % (16) a 7,2 % (11) reálií lze přiřadit k dopravním prostředkům. Do zbylých 9,8 % (15) jsme shrnuli různé předměty denní potřeby, druhy staveb a jiné reálie, mezi kterými jsme se s ohledem na jejich skromné množství rozhodli nevytvářet další hranice.

Na základě dat získaných z ČNK⁵ jsme byli schopni určit relativní frekvenci jednotlivých reálií. Jednotkou relativní frekvence je i.p.m. (instances per milion), která vyjadřuje průměrný počet výskytů jednotky nebo slova v hypotetickém textu o délce 1 milionu slov (CVRČEK, RICHTEROVÁ, 2021). Jaké je frekvenční zastoupení ruských reálií v současné češtině (1998–2021) jsme znázornili v tomto grafu:

Graf 2: Frekvence ruských reálií (1998–2021)

Celkem 61 % (94) reálií v analyzovaném období vykazovalo nulovou frekvenci. To znamená, že jejich zastoupení v ČNK bylo velice nízké (v řádu jednotek výskytů) a nebylo tak možné jejich frekvenci změřit. 27 % (42) případů z výše zmíněného souboru s nulovou frekvencí dokonce nemělo zastoupení žádné – reálie se tedy neobjevily v korpusu ani jednou.

Uveďme tedy alespoň pár příkladů lexémů, které se sice v určité fázi naší jazykové historie dostaly na stránky slovníků, ale soudě podle korpusových dat se s nimi současný mluvčí setká pouze výjimečně, pravděpodobně v odborné, překladové či dobové literatuře. Nebo možná snad v nedělní křížovce.

barža, -i, ž. (баржа < fr.): druh nákladní vlečné lodi

kinžal, -u, m. (кинжал < turk.): dýka se zahnutou čepelí

versta, -y, ž. (верста): stará ruská míra délky (cca 1 km)

tulup, -u, m. (тулуп < od ту́ловище nebo z turk.): dlouhý kožich typicky z ovčí kůže

kerenka, -y, ž. (керенка): bankovka vydaná za vlády A. F. Kerenského r. 1917

Frekvenci od 0,01 do 0,09 i.p.m. (tzn. méně než 1 výskyt na milion slov) jsme naměřili u 24 % (36) lexémů. U 15 % (23) reálií byla frekvence 0,1 i.p.m. nebo vyšší. Na základě těchto dat můžeme s poměrně velkou dávkou jistoty konstatovat, že většina ruských reálií se v současné češtině téměř nepoužívá. To s ohledem na to, že analyzované lexémy popisují typicky ruské jevy (často velmi specifické a archaické) samozřejmě není ničím překvapivým.

U reálií, které se kromě slovníků a odborných prací probojovaly i do ČNK, jsme se nezapomněli podívat, jak s nimi autoři textů obsažených v databázi korpusu nakládají. Jak se dalo očekávat, obzvláště v tradiční a volnočasové publicistice často přistupují k doplňování informací a vysvětlování jejich významu. V původní nebo překladové umělecké literatuře a kreativnější publicistice jsou pak někdy ochotni v zájmu zachování koloritu nebo plynulosti textu riskovat, že čtenář významu reálie pouze z kontextu neporozumí, a ponechávají ji bez dalších doplnění. Ukažme si oba tyto přístupy na příkladu (dnes už) méně známého lexému:

gorodky, -ů, m. pomn. (городки): hra, při které se házením tyček srážejí špalíky; 0,02 i.p.m.

„Zítřejší program Carských slavností odstartuje v deset hodin dopoledne turnajem v ruské hře Gorodky. Národní společenská hra je známá třeba z populárního animovaného seriálu Jen počkej, zajíci!“ (Deníky Moravia, 5. 11. 2011)

„Další chybou médií je, že povolební boj popisují jako tenis. Babiš ve skutečnosti hraje ruské gorodky.“ (E15, 3. 4. 2018)

Na druhé straně pomyslné jazykové barikády pak stojí několik málo ruských reálií, které bychom mohli označit za obecně známé a srozumitelné i pro ty, co jinak o ruské kultuře neví téměř zhola nic. O tom svědčí také fakt, že se v českém kontextu vyskytují ve většině případů bez vysvětlivek, doplňujících informací či grafického vyčlenění z textu pomocí pomlček, uvozovek apod.

vodka⁶, -y, ž. (водка < pol.): druh pálenky z ředěného lihu; 3,26 i.p.m.

„Pokud si představujete opilé velikonoční koledníky, kteří dokážou falešně zachraptět „hodky hodky doprovodky, nalejte mi litr vodky“, tak tohle je něco dost jiného.“ (Hollan, M. Ekonom, č. 31/2016)

rubl, -u, m. (рубль): jednotka ruské měny; 1,73 i.p.m.

„Rubl je stejně zdravý jako já,“ pravil Boris Jelcin v nepravou chvíli a zase jednou donutil svět bát se. Bojí se Američané, bojí se Němci, bojí se Japonci. (Týden, č. 36/1998)

azbuka, -y, ž. (азбука): ruská abeceda; 0,5 i.p.m.

„Azbukou napsané příjmení hokejisty Jaromíra Jágra vypadá trochu exoticky a má pouze tři písmena.“ (Deníky Bohemia, 15. 11. 2004)

bohatýr, -a, m. (богатырь < turk.): hrdina, rek (ruských bylin); 0,36 i.p.m.

„V úvodu sezony má český mládežnický reprezentant skvělou formu, zato hokejový bohatýr Dopita se ve dvaačtyřiceti letech rozjíždí pomaleji.“ (Mladá fronta DNES, 20. 9. 2011)

Přibližně 22 % lexémů má v ČNK dostatečné zastoupení⁷ na to, aby bylo možné blíže zkoumat vývoj jejich frekvence – což jsme také udělali. Můžeme proto konstatovat, že 85 % reálií (resp. jejich lemmat) z tohoto analyzovatelného souboru vykazuje (v poměru přesně půl na půl) frekvenci kolísavou nebo sestupnou.

V případě 5 reálií jsme narazili na frekvenci vzestupnou. To je u rusismů poměrně nevídaný jev, a proto jim nyní věnujeme trochu prostoru. Kromě definice a informace o frekvenci přikládáme pro lepší představu o jejich uplatnění v jazyce také ukázku výskytu v kontextu jejich „domácího“ prostředí a v (často velice kreativním) kontextu prostředí našeho:

pelměně, -ní, ž. mn. (пельмени < ugrofin.): vařené taštičky z nudlového těsta plněné masem, 0,05 i.p.m.

„Cestou jsem navštívila ještě ruské lahůdkářství a na dotaz, z čeho by si uvařil Rus guláš, se mi dostalo odpovědi – vodka, kaviár, pelmeně“. (Blesk pro ženy, č. 38/2010)

„Nebýt ovšem pomýleného názoru šéfa strany Jana Hamáčka, že jde o Foldynovu soukromou iniciativu, která nemá být s ČSSD spojována. Soukromá věc by možná byla, kdyby si děčínský poslanec s Nočními vlky doma na zahradě povařil pelmeně a pak si za zpěvu Alexandrovců zatančili kozáčka.“ (Malecký, E15, 9. 5. 2018)

válenky, -nek, ž. (валенки): vysoké měkké zimní plstěné boty; 0,07 i.p.m.

„Jako prominentka v sobolím kožichu chodila do samoobsluhy s prázdnými regály na moskevském sídlišti a divila se, že jí báby ve vatovaných kabátech a válenkách tak úplně nefandí.“ (Lidové noviny, 13. 8. 2005)

„Buďte krásná! Je tu zima a není důvod si ji neužít. Vždyť je to paráda, všechny ty kožešinky, válenky a hutné krémy na obličej.“ (JOY, č. 10/2012)

šašlik (-lík), -u, m. (шашлык < turk.): špíz z kousků masa opečených na rožni; 0,1 i.p.m.

„Stačí přeběhnout železnou lávku, projít půlkulatou branou a jste v jiném, opravdovém světě. Jídelna s borščem, šašlikem a paní v umaštěné zástěře vás vrátí do ruské reality.“ (Grim F., Mladá fronta DNES, 13. 2. 2014)

„Sušší masa kombinujte se slaninou ve formě šašliků a špízů a podávejte s dresinky, zeleninou a pečivem. (Blesk, 24. 4. 2010)

jurta, -y, ž. (юрта < turk.): stan kočovných asijských národů; 0,27 i.p.m.

„Za tři dny odlítám do Kyrgyzstánu a Kazachstánu. Jurty a pastevci v totálně divoké přírodě obklopené štíty zasněžených hor, to je to, co za pár dní uvidím.“ (Deníky Bohemia, 16. 7. 2015)

„Zatímco lesní školky si obvykle vystačí jen s maringotkou či jurtou, škola musí mít dle předpisů budovu zkolaudovanou pro školské účely.“ (Mladá fronta DNES, 3. 12. 2016)

boršč⁸, -e, m. (борщ): hustá polévka z červené řepy s masem; 0,31 i.p.m.

„Na hlavní třídě je několik obchodů, muzeum nějakého (nikdy neexistujícího) dělnicko-rolnického revolučního pokrokového burjatského hnutí a kavárna, kde nad borščem vysedávají neuvěřitelně peroxidově odbarvené úřednice.“ (Mladá fronta DNES, 6. 11. 1999)

„Na Hradě si zatím Zeman vaří svůj boršč s čínskou příchutí.“ (Lidové noviny, 17. 10. 2018)

Pár slov závěrem

Tímto výčtem se hodí naši krátkou sondu do světa ruských reálií zakončit. Na závěr tak už snad jen doplníme krátké zamyšlení nad budoucností vývoje rusismů. Frekvence užívání rusismů v češtině za posledních 30 let klesla a změnil se i způsob jejich užívání. Přeci jen žijeme v globalizovaném a individualizovaném světě. Máme na výběr z mnoha a mnoha jiných možností, než měly generace vyrůstající a žijící v období front na cokoliv. A Rusko nám už možná (kromě satirických referencí) nemá moc co nabídnout.

Přesto jsme nyní v situaci, kdy ožívají rusismy, které měly zůstat zapomenuty. Vznikají nové, které nikdy vzniknout neměly. V roce 1968 měla většina Čechů jasno – ruské tanky v Československu nechceme. Dnes, o 55 let později, se najdou tací, co navzdory této zkušenosti v lepším případě zavírají oči a v tom horším dokonce tleskají ruským agresorům drancujícím Ukrajinu. Prozápadní a provýchodní síly v české společnosti spolu soupeří snad víc než kdy jindy, válka polarizuje. A v jazyce se to odráží.

Korpusová data sahají jen do roku 2021, takže dopady Ruské agrese na frekvenci rusismů zatím nemůžeme měřit. Ale je téměř jisté, že se projeví. Vzpomeňme všechny rozhovory s historiky a politology, reportáže z fronty, válečné reflexe v umění a literatuře a koneckonců třeba i loňskou vlnu bojkotu ruské zmrzliny či chlebu Moskva… To vše bezesporu budeme již brzy schopni v ČNK pozorovat.

Bude však ve výsledku odklon od ruské kultury, literatury i jazyka tak razantní, jako odklon od ruského plynu? Bude válečné období jen anomálií na křivce grafu dlouhodobě upadajících rusismů? Nebo se postavení rusismů užívaných v satirických a pejorativních kontextech upevní a zakotví v jazyce mladé generace? To ukáže čas. A korpusová data.

Literatura

BENEŠOVSKÝ, M. Grammatica Bohemica / Gramatika česká; Knížka slov českých vyložených. Praha: KLP, 2003.

CALDROVÁ, A. Analýza využití vybraných rusismů v současné češtině. In: JALOVÁ, K., CHUDÁ, L. (ed.) Mladá rusistika – nové tendencie a trendy VII. Bratislava. STIMUL. 2021.

CVRČEK V., RICHTEROVÁ O. (eds.), 2021, cnk:pojmy:ipm. Příručka ČNK. Dostupné z: pojmy:ipm – Příručka ČNK (korpus.cz) [cit. 2023-04-15]. s 58–73.

DAVID, J. Novodobý stav Velké Rusi neboli Moskevska: přijetí a vyhnání Tovaryšstva Ježíšova, zburcované převraty a revoluce, … Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2008.

GUAGNINI, A. Kronyka Mozkewská. Wypsánij přednjch zemj, Kragin, Národůw, Knjžetstwj, Měst, Zámkůw, Ržek a Gezer, … Praha: Daniel Adam z Veleslavína, 1589–1590.

HAVRÁNEK, B. Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Nakladatelství Česko-slovenské akademie věd, 1966–1971.

KOTT, F. Š. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Praha: J. Kolář / František Šimáček, 1878–1893.

LILIČ, G. А. Rol' russkogo jazyka v razvitii slovarnogo sostava češskogo literaturnogo jazyka. Leningrad: Izdatel'stvo Leningradskogo universiteta. 1982.

MACHEK, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia, 1971.

Příruční slovník jazyka českého. [online]. [cit. 13. 04. 2023]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Dostupné na: http://bara.ujc.cas.cz/psjc/.

TRÁVNÍČEK, F. Slovník jazyka českého. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

VLACHOV, S., FLORIN, S. Neperevodimoe v perevode. Moskva: Meždunarodnye otnošenija, 1980.

Mgr. Anna Caldrová je studentkou doktorského programu Slovanské jazyky na Ústavu slavistiky Masarykovy univerzity. Tématem její disertační práce je Rusko-česká lexikální ekvivalence v synchronním a diachronním pohledu.

Kontakt: 413405@mail.muni.cz