Prostý/obyčejný člověk a řadový občan u nás skutečně existuje

Jistě si mnozí vzpomenou, že i na předvolebních plakátech se někdy píše o prostých, obyčejných lidech nebo řadových občanech (někdy – stejně tak v dobrém – se mluví s uznáním o „lidech práce“, tedy o těch, kdo z nějakých neznámých důvodů nenašli dosud způsob, jak se uživit jinak než prací). Takto se o nás vyjadřují představitelé stran takřka napříč politickým spektrem, mluví tak někdy i představitelé sociálních demokratů. Nemyslí tím nic špatného: naopak, chtějí se nás, prostých, obyčejných lidí a řadových občanů, zastat, chtějí za nás bojovat a chtějí nám pomoci, a to za každou cenu a až do posledního svého/našeho dechu – právě proto, že tu možnost jako urození, neobyčejní a neřadoví, jako celebrity mají. Jsem rád, že máme tolik humánně založených neprostých, neobyčejných a neřadových občanů, kteří nás reprezentují, jsem jim za to upřímně vděčen. Jen jsem jaksi in margine přemýšlel, jestli je tato terminologie v našem demokratickém státě vhodná, když už nemáme společenská a právní privilegia: nemá je dnes ani šlechta, ani církev, ani jedna politická strana a její ideologie. Na druhé straně se někdy zdá, jako by všichni chtěli těmito prostými, obyčejnými lidmi a řadovými občany být. Jeden dokonce podepsal v novinách svůj článek „prostý státní úředník“. S tím bychom časem mohli dojít i k „řadovému prezidentovi“ nebo „prostému premiérovi“. Ale byla by to škoda: kdo by se nás prostých, obyčejných a řadových potom zastával, když bychom všichni – od vlády a parlamentu až po žebráky a bezdomovce - byli prostí, obyčejní a řadoví? Přemýšlím, jestli u nás vůbec prostí/obyčejní lidé a řadoví občané jsou a jestli tedy na druhé straně jsou tu neprostí (nebo urození?), neobyčejní a neřadoví, tedy snad dokonce – nedej Bože! – nějak privilegovaní? Nejdřív se mi to zdálo vzhledem k naší ústavě nemožné, ale potom jsem těm, co tyto pojmy užívají, musel – chtě nechtě – dát za pravdu. Ano, u nás skutečně jsou obyčejní/prostí lidé a řadoví občané a stejně tak jejich protějšky. Můžete si sami – pro domo sua - uvést příklady, jsou jich spousty. Že se neměří všem stejným metrem jistě není žádným objevem. Někteří jsou si vskutku rovnější. A hle, spásná myšlenka: není to nakonec proto, aby se nás prostých/obyčejných/řadových mohli ti druzí zastávat a za nás bojovat?

Ivo Pospíšil

Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

2 | 2018
  1. Krásná Durancie a chrabrý Ota (Dana Ferenčáková)
1 | 2017
  1. Důvěra a svoboda (Ivo Pospíšil)
  2. Dvě Moravy a jeden Dunaj (Dana Ferenčáková)
1 | 2013
  1. Cizincem ve vlastní zemi: kéž by! (Ivo Pospíšil)
1 | 2012
  1. Prostý/obyčejný člověk a řadový občan u nás skutečně existuje (Ivo Pospíšil)