Stokrát kolem slunce

Dana Ferenčáková

Ke svému kulatému výročí vydalo letos královopolské gymnázium v krásné grafické úpravě a s mnoha vyobrazeními svůj almanach pod názvem „Stokrát kolem slunce“. Oslavy stého výročí založení gymnázia v Brně, Králově Poli měly proběhnout již v r. 2020, avšak kvůli opatřením, přijatým v souvislosti se šířením infekčního covidu, byly odloženy až na letošní rok. Schůzky absolventů a s tím spojený koncert se konaly v Semilasse v Králově Poli ve dvou dnech po sobě, tedy 7. a 8. října letošního roku. Knížku i památeční hrneček bylo možno zakoupit na místě.

Almanach jistě vzbuzuje v každém bývalém studentovi nostalgické vzpomínky. Prohlížím si seznamy učitelů a rozpomínám se na našeho bývalého učitele ruštiny, „baťušku“ Evžena Zemskova, na výborného vyučujícího matematiky Rudolfa Tomicu a zejména na nezapomenutelnou profesorku češtiny Annu Šmejkalovou. K mým oblíbeným předmětům patřila i angličtina pod vedením Marie Janáčkové anebo propletenec estetické a hudební výuky učitelky Adély Tomečkové. Bohužel po prvním roce studia skončily „hry lásky šálivé“. Gymnázium v Brně-Králově Poli bylo zrušeno po reorganizaci školství v r. 1953 a vznikem jedenáctiletky jsme se údajně přiblížili k sovětskému vzoru – jímž byla pomyslně ideální jednotná vzdělávací soustava, která měla být poskytována bez rozdílu všem.

Skutečná podoba tohoto jednotného vzdělávacího systému se projevila jednak v poklesu celkové úrovně humanitně zaměřených středních škol a jednak ve snížení počtu ročníků, které předcházely maturitě. Z gymnázia v Králově Poli odešel učitel matematiky a geometrie Rudolf Tomica i vyučující ruštiny Evžen Zemskov, porevoluční emigrant. Jejich předměty přebrali bohužel učitelé, u nichž studenti rychle postřehli, že nedosahují kvalit svých předchůdců. Výuka angličtiny byla odsunuta do odpoledních hodin a Marie Janáčková byla ze školy propuštěna. Nejnápadnějším dokladem toho, že jsme se vrátili na „základku“, bylo opětné tykání žákům. Zdvižený prst profesorky češtiny Anny Šmejkalové sice varoval, že gymnázium se do těchto škamen vrátí, avšak pro nejbližší budoucnost se s její předpovědí nedalo počítat. Ředitel gymnázia Josef Nechuta se sice nezdál zaskočen, neboť reorganizace školství jako důsledek politických změn již visela ve vzduchu, avšak otřesy, které změny provázely, poškodily i autoritu jeho samotného.

Již dne 24. 4. 1953 Národní shromáždění Československé socialistické republiky přijalo zákon 31/1953 o školské soustavě. V něm bylo řečeno, že „jedenáctiletá střední škola dává žákům v prvních osmi postupných ročnících základní všeobecné vzdělání a v posledních třech postupných ročnících poskytuje vyšší všeobecné vzdělání“. Vzápětí 7. 5. 1953 Viliam Široký a Ernest Sýkora podepsali vládní nařízení č. 32, v němž bylo potvrzeno, že podle nové vzdělávací soustavy se gymnázia ruší, takže žáci ze základního stupně mohou přejít buď do 9. ročníku jedenáctiletky nebo na jinou odbornou školu. Tím vláda Viliama Širokého posvětila fakt, že čtyřletá gymnázia byla nahrazena na jedenáctiletce jen třemi roky studia. Tento zákrok byl částečně napraven v r. 1959, kdy vznikla dvanáctiletka, avšak nic podstatného se tím nezměnilo. Viliam Široký jako vlivný představitel Komunistické strany totiž vydržel v čele vlády dlouhých deset let, tedy od 21. 3. 1953 až do 20. 9. 1963.

Těžkopádnost tohoto školského systému, snížená úroveň humanitních předmětů, pokles prestiže všeobecně vzdělávacích středních škol a s tím související nespokojenost nakonec vedla k tomu, že dne 19. 12. 1968 byla zákonem č. 168 opět zřízena gymnázia. Věštecká předpověď Anny Šmejkalové, naší profesorky češtiny, se tedy naplnila. Bohužel se tak stalo až dlouho poté, kdy byly přehlíženy jak potřeby studujících, tak jejich pedagogů.

V almanachu královopolského gymnázia je možno najít i příspěvek PhDr. Josefa Filouše, bývalého ředitele z let 1990 až 2012, v němž je zajímavá zmínka o vztahu „gymnaslo“ – tedy gymnázia v Kr. Poli – ke škole zvané „gyrec“ – tedy ke gymnáziu v Řečkovicích. V roce 1993 totiž královopolské gymnázium zřídilo svou odbočku ve škole na ulici Terezy Novákové, když tam byly založeny dvě primy, jedna sekunda a jedna tercie. Dnes má tato škola 16 tříd a výbornou pověst, protože z 350 obdobných škol se umístila na 5. místě při porovnávání vědomostí žáků a na 8. místě v republice co do přijímání absolventů na vysoké školy.

Samotné gymnázium na Slovanském náměstí v Brně-Kr. Poli má v současnosti 19 tříd, v nichž studuje asi 550 studentů. V šestiletém nebo čtyřletém cyklu škola poskytuje rozšířenou výuku cizích jazyků, z nichž na prvním místě je angličtina a dalšími volitelnými jazyky pak mohou být němčina, francouzština či španělština. Škola tradičně pořádá zájezdy, koncerty anebo plesy a je partnerským zařízením Masarykovy univerzity v projektu „Humanitní vědy dokořán“.

Pokud bych mohla čtenářům almanachu doporučit to, co mne samotnou nejvíce pobavilo, pak je to kapitola „Zvesela aneb – co všechno může být ve škole zaslechnuto“. Snad několik citátů na závěr: „Nepořádek ve třídě ještě není na žádoucí úrovni“ anebo „Josef Mánes ilustroval obrazy na orloji“, případně „Ve své poezii se nepokoušel jen o poezii, ale i o prózu“ a nakonec „Byl podzimní večer, první máj…“. Přeji gymnáziu, aby ještě po mnoho let gymnazisté mohli být dekorováni tradičními maturitními stužkami s nápisem: „Více hlav víc neví…?!“.

V říjnu 2022

Dana Ferenčáková absolvovala Filosofickou fakultu brněnské univerzity v r. 1960 a v r. 1991 na Masarykově univerzitě získala titul Mgr. Byla zaměstnaná jako učitelka, redaktorka, příležitostná logopedická asistentka a písařka na dráze. Rovněž působila jako překladatelka, tlumočnice a průvodkyně turistů. Má dva syny, šest vnoučat a má ráda květiny.

Kontakt: danaferencakova@seznam.cz


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

2 | 2022
  1. Stokrát kolem slunce (Dana Ferenčáková)
2 | 2019
  1. Změny na Ukrajině I – rekapitulace a úvahy (Dana Ferenčáková)
1 | 2017
  1. Dmitrij Nikolajevič Vergun jako reprezentant slavjanofilství (Dana Ferenčáková)
2 | 2011
  1. Byl jednou jeden král... (Ivo Pospíšil)
1 | 2011
  1. Pošta i pro tebe (Ivo Pospíšil)