Tereza Blažková

Název představení: Valmont

Uvádí: Národní divadlo

Choreografie a režie: Libor Vaculík

Autor hudby: Franz Schubert, Pēteris Vasks

Tančí: Tereza Podařilová / Zuzana Šimáková, Alexander Katsapov / Jiří Kodym, Marta Drastíková / Magdaléna Matějková / Alice Petit, Andrea Kramešová / Morgane Lanoue, Ondřej Vinklát / Matěj Šust, Nelly Danko, Luboš Hajn a další

Premiéra: 26. června 2014

Hodnocení: 100 %

Láska k jedné osobě na celý život a věrnost k tomu? Pro vyznavače volnomyšlenkářství je tato životní filozofie naprosto nepřípustná. Libertinové se právě naopak velmi rádi pouští nejen do nezřízených sexuálních dobrodružství, ale také do milostných intrik, které přinášejí svým účastníkům vedle rozkoše i notnou dávku adrenalinu. A přestože se hra na svádění vyznačuje tím, že je v ní přípustné téměř vše, i zde platí jedno jediné pravidlo: intrikující hráč se nikdy nesmí zamilovat.

Tuto hráčskou vášeň, rozšířenou především ve vyšší společnosti, zachytil ve druhé polovině 18. století ve svém románu v dopisech francouzský spisovatel Choderlos de Laclos. Jeho Nebezpečné známosti (do češtiny též překládány jako Nebezpečné vztahy) se staly svou pikantností i kritikou mravů v šlechtických kruzích doslova bestsellerem. Popularita obklopující de Laclosovo dílo nevyprchala ani po dvou stoletích, a tak se stalo, že se libertinská sázka mezi markýzou de Merteil a vikomtem de Valmont zhmotnila na filmovém plátně. Vedle dobových a kostýmově bohatých filmových adaptací od Miloše Formana (Valmont) či Stephena Fearse (Nebezpečné známosti) se román dočkal i zmodernizovaných verzí (např. Velmi nebezpečné známosti režiséra Roberta Kumbleho). Nadčasové téma si našlo cestu rovněž na divadelní prkna, a proto se divák může těšit nejen z činoherních inscenací, ale nově i z baletního provedení. Poslední zmiňovaný druh umění nabízí Národní divadlo Praha již třetí sezónu ve Stavovském divadle pod názvem Valmont.

Příběh plný vášně, intrik, pomsty, milostných pletek, ale i opravdové lásky rozehrávají jako šachovou partii dva nezřízení libertinové markýza de Merteil a vikomt de Valmont. Každého však pohání jiné pohnutky. Poté, co markýzu de Merteil opustí její milenec hrabě de Gercourt kvůli mladičké dceři paní de Volanges Cecile, rozpoutá její zraněné ego proti hraběti důmyslnou pomstu, jejímž hlavním nástrojem se má stát dobyvatel ženských srdcí i klínů vikomt de Valmont. Za odměnu mu nabídne nejen neposkvrněnou Cecile, ale jako prémii i samu sebe. Valmont nakonec z ješitnosti i hráčské vášně nabídku přijme. Intrikující markýza do svého plánu zapojí i bláznivě zamilovaného a nevinného rytíře Dancenyho. Ačkoli Valmont přistoupil na markýzinu hru a uvolil se svést Cecile, jeho primární zájem i pozornost se pojí s jinou ženou. Je jí paní de Tourvel, jejíž cudnost, láska a úcta k manželovi ho natolik dráždí, až se do ní bláznivě zamiluje. Tato událost a následný její vývoj zpečetí osudy nejen všech rukojmí milostných her, jež se připletla pod kočár intrik markýzy de Merteil, ale nakonec zasáhne i ji samotnou.

Baletního provedení de Laclosova románu Nebezpečné známosti se ujal uznávaný režisér, choreograf a dříve také tanečník Libor Vaculík. Jeho cesta od nápadu k realizaci trvala pět let. První nabídku na vytvoření baletu Valmont dostal od Petra Zusky již v roce 2009, a přestože ho téma velmi lákalo, neměl v té době ještě klíč k jeho provedení. V roce 2014 spojil své síly se Zdeňkem Prokešem a vytvořili libreto, jež je dokonale kompaktní a nabízí neobyčejné pojetí. Libor Vaculík se rozhodl pro komorní provedení s činoherními prvky, které jsou zakomponovány především ve čtení úryvků z dopisů postav příběhu členy Činohry Národního divadla. Tento způsob umožňuje Vaculíkovi koncentrovat pozornost na detaily a především na emocionální pochody postav, jež spolu s tanečníky dokázal citlivě vykreslit. Jejich těla vypráví příběh nejen skrze pohyby v rámci klasického tance, ale rovněž jsou citově zmítána moderními scénickými prvky, které Vaculík do choreografie zakomponoval. Velmi zajímavá je také Vaculíkova práce se symbolikou. Markýzu de Merteil a vikomta de Valmont zobrazil jako dva velké hráče, kteří se svými oběťmi manipulují jako s figurkami na šachovnici. Pocit šachové partie umocňuje rovněž barvou paruk hlavních protagonistů, které se z pudrově bílých promění na uhlově černé. Libor Vaculík nabízí skrze svou režii a choreografii i další zajímavé momenty a paralely, které z Valmonta vytvářejí neskutečnou podívanou.

Vedle až hodinářsky přesné režijní a choreografické práce nemohu nevyzdvihnout také další brilantní vizuální i akustické složky představení. Citové pohnutky jednotlivých aktérů perfektně fungují v kombinaci s lyrickými a romantickými skladbami Franze Schuberta a přírodními motivy Musicy adventus současného lotyšského skladatele Pēterise Vaskse v hudební režii Petra Maláska. Absence živého orchestru zde není na překážku. Velkou pochvalu si rovněž zaslouží výprava. Rokokové kostýmy Romana Šolce jsou detailně popracované. Působí nejen velmi vznešeně a bohatě, ale zároveň jsou ušité tak, aby svou vzdušností neomezovaly sebemenší pohyb. Dalším působivým, a nebojím se říci skoro až geniálním, prvkem je samotná scénografie Martina Černého. Veškeré zásadní události v ději se odehrávají v kočáře, který se díky své variabilnosti proměňuje na milostné a smrtelné lože a také se stává němým svědkem veškerých intrik, milostných hrátek i vroucích citů. Vedle ústředního motivu kočáru také zbytek scény dodává příběhu patřičnou atmosféru.

Nástrojem pro vystižení všech myšlenkových i citových pochodů se stala Liboru Vaculíkovi přesná těla i mysl tanečníků. Režisér měl při jejich výběru velmi šťastnou ruku, a proto Valmont nabízí prvotřídní taneční výkony od všech účinkujících. Nejpůsobivějšími scénami byly bezpochyby ty s Valmontem a některou ze sváděných žen či markýzou de Merteil. Mistrovsky provedené byly především tři momenty. V prvním momentu Valmont svádí malou Cecile, ve druhém okamžiku Valmont předkládá markýze de Merteil svůj důkaz o splnění sázky a v posledním se Valmont rozchází s paní de Tourvel. Valmont v podání Alexandra Katsapova ale není bezskrupulózním libertinem, jenž je poháněný chtíčem. V srdci je spíše takovým citlivým hračičkou. Oproti tomu jeho protivnice markýza de Merteil ztvárněná Terezou Podařilovou, která se navenek prezentuje jako ctnostná vdova, je ve skutečnosti zhýralá manipulátorka a libertinka. Precizního výkonu Terezy Podařilové si rovněž všimla odborná porota, jež jí udělila v roce 2015 Cenu Thálie.

Komorní inscenace Valmont oscilující na pomezí tanečního divadla a činohry je jedno z těch mála představení, u kterého nelze nešetřit superlativy. Jeho provedení je totiž po všech stránkách dokonalé. Myslím, že se Liboru Vaculíkovi vyplatilo počkat si s jeho realizací na vhodnou chvílí, protože díky této okolnosti čeká na diváky v Národním divadle Praha opravdu nevšední kulturní zážitek.

Bc. Tereza Blažková – studuje Management v kultuře na Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Zajímá se o divadlo, film a literaturu. Pravidelně píše pro kulturní portál Kultura21, kde se mimo jiné věnuje i moderování online chatů s českými a slovenskými osobnostmi.

Kontakt: 450186@mail.muni.cz