Petra Antalová

Název představení: Macocha

Uvádí: HaDivadlo v koprodukci se Studiem Hrdinů

Autor: Petra Hůlová

Úprava a režie: Kamila Polívková

Scénografie a světelný design: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Hrají: Lucie Andělová, Marie Ludvíková, Táňa Malíková, Simona Peková, Kamila Valůšková

Premiéra: 6. června 2017

Délka představení: 100 minut

„Byly chvíle, že jsem křičela a při tom držela oba dva, každého z jedné strany za ruku, a bylo to sice křičení, ale volalo se po tichu, zatímco v bytě křičel můj manžel, ať se s dětmi okamžitě vrátím z balkonu, a pak vidím hasiče ve službě, jak pod balkonem roztahují síť, a to jsem si řekla, když už tam ta síť je, tak by se neměla nechat ladem (kolikrát za život si člověk něco takového zkusí), a děti byly nadšené, neboli ječení lidí z ulice, kteří nás sledovali, když Tomášek přelézal to kovové zábradlí, jsme snadno měli za aplaus. Pravda, trochu ubrečený, ale slzy se tvoří i pohnutím plným štěstí a já syna nabádala: „pohni sebou“, protože Justýna si chtěla skočit taky (když došlo na věc, tak se zdráhala, ale nakonec si dala říct), a každou chvíli se mohl zjevit manžel a z balkonu nás tahat násilím, což prý podle svých slov chtěl, ale zakázali mu to, abych se prý nezjančila ještě víc (nezjančila?), a pak Tomášek padá jako snop a síť se houpe jako houpací („největší houpací síť, v jaké se kdy budeš houpat,“ říkám mu), a Justýně jsem řekla na kuráž to samé, a nejlepší to bylo pak, když se s tím děti chlubily ve škole.“

Text Hůlové v lecčem připomene několik dílů Turnových Hájů Evy Turnové, původně sloupků vycházejících v časopisech Instinkt a Reflex, které se dočkaly knižních vydání, avšak s několika zásadními rozdíly, které v Macoše reprezentují komornost prostředí a postav, kritika literárního trhu, vztahy a role jedince či rodiny ve společnosti, kýč, nekonečné množství svobodných rozhodnutí, nikdy nekončící analýza – sebelítost – deprese, a nakonec alkoholové delirium.

Inscenaci, která vznikla dramatizací prozaického textu Petry Hůlové se stejnojmenným názvem, připravila a režírovala Kamila Polívková, která už má za sebou mnoho zkušeností se ztvárněním ženských představitelek komorních dramat, za které je právem uznávaná. Adaptace má i přes značnou dávku cynismu poněkud pozitivnější atmosféru než próza s kafkovsky laděným osudem protagonistky, takže nebudí jen dojem vyprávění memoárů při snaze vyřešit otázku: „Jak se to stalo a jak z toho ven?“

Představení začíná navzájem se doplňujícími a posléze přehlušujícími se monology pěti hlasů jedné postavy, ze kterých vzniknou v průběhu hry autonomní osobnosti: ego, autorka, matka, manželka, milenka. Tok myšlenek působící občas jako aforismy spolu s retrospektivními obrazy a vzpomínkami vytváří několik propojených dějových linií. Zásadní linií se potom stává mateřství, které má samozřejmě vliv na všechno ostatní. Celoživotní dilema o sobeckosti, altruismu; o tom, proč člověk začne kriticky uvažovat, až už je pozdě, a o tom, jak být dobrou mámou a zároveň sama sebou nebo úspěšnou a kvalitní spisovatelkou. A co to vlastně je ta kvalitní literatura? Stejně se v současnosti zaměřuje většina spisovatelů na poptávku trhu. Psaní knih jako forma autoterapie, která musí být upravená na míru podle aktuálních trendů v literatuře. Nízká umělecká hodnota a kulturní (ne)vzdělanost ve prospěch obživy. Vždyť ono to tenkrát na těch literárních večírcích vypadalo spíše jako ve vykřičených domech. A láska? Kam se vytratila? Nesnesitelná všednost naplněná povinnostmi. Kritika kultury; společnosti, která se nevzpamatovala z komunismu; kritika sama sebe a instituce rodiny.

Scénografie byla řešena minimalisticky, což při množství monologů vytvářelo vyvážený kontrast. Scéna jako vyvýšené pódium výrazně oddělovala prostor mezi herečkami a diváky, a v souladu s konceptem hry stavěla recipienty do role pozorovatelů či soudců, před kterými se musí protagonistka obhájit. Pohyblivý reflektor s kamerou, zrcadlící jeviště a zároveň detaily postav a oblečení na promítacím plátně, fungoval dvojím způsobem; jednak jako přiblížení a vzdálení se (sympatie a antipatie) k / od subjektu, jednak nechal vzniknout prostoru pro voayera, který pomyslně sleduje a hodnotí jednání subjektu.

Scénický obraz v podání Kamily Valůškové, jež se v opilosti snaží svléknout si úzké šaty, byl dechberoucí. Někomu by mohl připadat nudný a zdlouhavý, přesto v něm nelze popřít hyperrealismus dokreslující názornost groteskních situací. S prvkem svlékání vrstev oblečení potom pokračovaly i ostatní herečky, jakoby se obnažovaly samy před sebou a před světem. Intimita v tomto případě působila přirozeně a křehce (odkrývání vlastního já), nikoliv nepříjemně, vulgárně nebo šokujícně.

Postupně ze scény odcházely herečky – hlasy reflektující několik, často i souběžných postav nebo životních fází protagonistky, až zůstala na závěr jen jedna herečka, opuštěná a připoutaná k židli, vyprávějící o naději a víře, kterou vkládají její nejbližší do protialkoholní léčebny, kterou však ona sama vnitřně odmítá. Nakonec za zpěvu nejznámějšího hitu Bohemian Rhapsody skupiny Queen se slovy "Is this the real life? Is this just fantasy?" a množství zlatých konfet padajících ze shora jeviště představení končí.

Bylo v tom všechno, co by mělo současné divadlo mít – brilantní monology na základě práce s textem, silný emoční zážitek prostřednictvím osobitých hereckých výkonů, ze kterých nejednou běhal mráz po zádech, aktuálnost společenských a kulturních problematik a v neposlední řadě také působivou vizuální stránku. Výsledné dílo inscenačního týmu ukázalo, že dramatizace nedramatického textu může být zpracována kvalitně, s citlivostí k předloze a s určitým přesahem v rámci divadelního prostoru.

Bc. Petra Antalová je absolventkou oboru Sdružená uměnovědná studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době studuje magisterský obor Učitelství estetické výchovy na Ústavu hudební vědy. Ve své diplomové práci se zabývá uchopením literárního díla a přístupy k výuce na českých středních školách. Působí jako galerijní pedagog a zabývá se literaturou, divadlem a výtvarným uměním.

Kontakt: petule.antalova@gmail.com