Zajímavé články
Data jsou když… aneb Rozumíme dobře tomu, co jsou data, informace, znalosti?
Při budování velkých výzkumných infrastruktur a shromažďování rozsáhlých vědeckých dat bychom měli mít neustále na mysli, s čím nakládáme, abychom nebyli překvapeni tím, co dostaneme. Přirovnáme-li vědce k pekaři, který peče koláče, potřebujeme kvalitní mouku, z níž za pomoci dalších přísad připravíme těsto, a toto těsto se stává základem výsledného koláčku. Vědec tedy shromažďuje kvalitní data (mouku), interpretuje je, tedy vytváří informace (těsto), a tyto informace zasazuje do kontextu stávajícího poznání, čímž vzniká vědecký poznatek (koláček).
Tato procedura mnohdy probíhá ve značném rozsahu neuvědoměle, neformalizovaně, za pomocí tzv. tacitních, tedy skrytých, nevyjádřených (a nevyjádřitelných) znalostí, takže pokus zachytit ji zcela komplexně je odsouzen k nezdaru. A takovou povahu má tento proces nejen v humanitních vědách, ale v libovolné oblasti lidského poznání. Snaha polapit tohoto ptáčka nutně skončí tím, že už nebudu zkoumat živoucího tvora, ale jen jeho mrtvolku. Ostatně tak skončily i cíle hledačů univerzálního jazyka (Raimundus Lullus, G. W. Leibniz a další) – a datoví analytici by si mohli vzít z jejich výsledků ponaučení.
Jedno z těchto ponaučení by mohlo znít takto: Zachyť nejen data, ale i všechny potenciálně užitečné okolnosti jejich získání, které jsou strukturovaně popsány tím, čemu se říká metadata a paradata. Příklad: Měřím-li teplotu vzduchu, zapíšu si do vědeckého deníku patřičnou hodnotu, např. 21,8. To jsou data (neboli údaj). K tomuto údaji musím doplnit několik dalších údajů (metadat), abych jej mohl interpretovat (tj. „vyrobit“ z něj informaci) a abych jej učinil znovupoužitelným pro jiné výzkumníky, třeba i ve vzdálené budoucnosti. Tedy zachytím jakou stupnicí, jakým přístrojem, kdy, kde, za jakých povětrnostních podmínek, v jaké nadmořské výšce, v jakém prostředí (město/krajina) jsem měřil. Těchto parametrů mohou být ve skutečnosti desítky, stovky nebo tisíce (!) ke každému jednotlivému údaji.
Zatímco data (coby záznam) a informace (coby význam) nacházíme formalizované v nejrůznějších informačních zdrojích, znalost (coby kontext) se nalézá poněkud jinde. A totiž v naší hlavě. Ve stále záhadném mikrokosmu jménem mozek se skrývá proměnlivá a u každého jedince odlišná reprezentace toho, čemu říkáme svět. To je také důvod, proč data a informace představují „jen“ nástroj – nástroj znalostního růstu jednotlivce, instituce, společnosti.
Autor textu: Mgr. Josef Schwarz, CIT FF MU
|
