• 1. Mýtické kosmogonie
• 2. Thalés
• 3. Anaximandros
• 4. Anaximenés
• 5. Pýthagorejci

• 6. Hérakleitos
• 7. Xenofanés
• 8. Parmenidés
• 9. Empedoklés
• 10. Anaxagorás
• 11. Atomisté

Kosmologie u předsókratiků

• JM: Ohnivá kůra nakonec pod tlakem mlhovitých výparů praskne (rozletí se): na počátku dnešního světového řádu tedy stojí exploze, "Big Bang".
• G: Ohnivá, sférická membrána kolem nového světa se rozdělí (zřejmě tlakem mlhy nebo výparů zapříčiněných samotným působením tepla na vlhký střed; podobně Kahn) do oddělených kruhů, z nichž každý uzavírá neproniknutelná mlha (podle Kahna jsou obaly pravděpodobně v tuhém skupenství - s. 87). Tělesa vidíme pouze otvory v těchto obalech. Slunce a měsíc jsou totiž ve skutečnosti rotující kruhy ohně, směrem vpravo kolem země, ale uzavřené v mlze s výjimkou jednoho bodu, kde je otvor, z nějž tryská oheň. Kruhy hvězd zřejmě mají každý mnoho otvorů. Přitom nebyly ještě rozlišeny hvězdy a planety.
• Pořadí kruhů je opačné než v pozdější řecké astronomii. Zřejmě jej nenapadla námitka, že kruh hvězd by musel aspoň občas překrývat světlo slunce a měsíce.

  Podle Kahna Anaximandros mohl vycházet z obecného přesvědčení, že oheň stoupá vzhůru, proto ohnivější tělesa musí být vzdálenější od země (s. 90).

• Kahn: Na Anaximandrově koncepci je nejnápadnější její geometrický charakter. Tato zvláštnost je zdůrazněna tím, že jeho následovníci tuto spekulativní symetrii odmítli (s. 92n.).

  Jeho údaje o nebeských vzdálenostech ovšem nemohly být založeny na nějakém přesném pozorování nebo geometrické konstrukci jako u Aristarcha. Spíše vycházely z jeho přesvědčení, že veškerenstvo je řízeno jednoduchými matematickými poměry. A také byl ovlivněn babylónskými pozorováními, která dokazovala periodicitu nebeských jevů. Nelze ovšem rekonstruovat metodu, jak ke svým údajům přišel. --

  -- B. Stupňánek: Podle novějších bádání (R. Hahn, Anaximander and the Architects, New York 2001) jsou prý číselné poměry odvozeny z matematických poměrů dobového řeckého stavitelství.

• Celkově ovšem nejde o čistou geometrii, protože Anaximandros hovoří také v termínech organického plození. Jedná se tedy spíše o pojetí světa jako geometrického organismu, které se objeví také v Tímaiovi, spisu O nebi a u stoiků. Mílétská koncepce je archetypem těchto představ (s. 96-98).