... ἄπειρον,
neboť z něj toto všechno vzniklo a zase do něj všechno
zanikne. Proto nesčíslné světy se rodí i zase zanikají do toho, z čeho vznikly.
A14 z Aëtia.
Neboť za prvé veškerá oblast okolo Země je vlhká, ale Slunce ji vysouší a ta část, která se vypařila, působí větry
(πνεύματα) a obraty (τροπαί)
Slunce a Měsíce, jak tito lidé tvrdí, zatímco ta, která zůstává, je moře; proto se domnívají, že se moře vysoušením zmenšuje a že nakonec bude jednou celé suché.
A27, Aristotelés, Meteorologika 353b6-11.
G: Vzniklé světy mají také zaniknout - vrátí se zpět do nezformovaného stavu, z nějž
vznikly. Pouze ἄπειρον samo je "věčné a nestárnoucí", "nesmrtelné a nezničitelné".
Ale nikde se nevysvětluje, jak k tomu dochází. Ve větě : "věci zanikají do toho, z čeho
vznikly" zřejmě popisuje vzájemnou transformaci elementů a ne zničení světa.
Významnější je zmínka, že nastane doba, kdy už nebude žádná voda, protože bude
vysušena ohněm (viz II. a texty IV. a VI. v části o Zemi. Tím bude zcela vyvrácena rovnováha protikladů, daná jejich
ustupováním jako "trestem" za jejich "provinění". Tímto cyklickým procesem musel Anaximandros
myslet střídání ročních období. Trvalé vítězství tepla a sucha znamená porušení
celosvětového řádu. Ovšem není jasné, jak by potom měl svět zaniknout zpět do apeira.