Objevují se také zmínky o theogonii (Platón zmiňuje "stará vyprávění o bozích, která vypravují Hésiodos a Parmenidés" a je dochován jeden fragment - B13 z Platóna; II. 3.). Tato část musela být tedy dost dlouhá.
Ze zlomků však nelze rekonstruovat detailní světový řád. "Kruh" (stefané = čelenka, věnec, vínek) připomíná Hésiodův verš, že nebe je ověnčeno zářícími hvězdami, ale také Anaximandrovy kruhy ohně obklopené mlhou. Bohyně, která zaujímá centrální pozici a všechno řídí (sexuální spojení a rození i dráhy hvězd), má svůj protějšek v mýtu v Ústavě. Parmenidés i Platón zřejmě byli v tomto bodě ovlivněni pýthagorejskou tradicí. Guthrie chápe bohyni jako Hestii, strážkyni ohně, která může být ztotožněna se Zemí. Parmenidés zřejmě zvolil pro svou bohyni božský, tvůrčí oheň ve středu nebo v hloubkách Země. Zřejmě pro něj byla daimónem, který byl široce uctíván jako Země sama, matka všeho života. V tragédiích byla označována jako Themis, což je blízké Parmenidově Díké.