Kosmologie u předsókratiků
Mýtické kosmogonie|
|
Hésiodův svět
Ovšem jakoby mezi řádky Hésiodos také popisuje podobu kosmu, či přesněji podává některé z údajů o podobě kosmu. Jeden z účastníků kurzu v JS 2012 - Marián Kadlčík - si dal tu práci a pokusil se tyto údaje shrnout a znázornit obrázkem. Úkol to byl obtížný, proto jej doprovodil také vysvětlením, které ukazuje, jak bylo mýtické líčení (ne)systematické a (ne)úplné. Mějme komentář M. Kadlčíka na paměti, až budeme posuzovat často naivní a triviální představy o kosmu u prvních předsókratovských filosofů. Všimněme si zvláště toho, co M. Kadlčík v Hésiodově výkladu postrádal.
Vysvětlivky k náčrtům
1 – vždy vyjadřuje celý náčrtek možné představy světa
2 – vysvětluje uspořádání Slunce, Měsíce (Zory) a hvězd v jednotlivých náčrtech
3 – vysvětluje pro 3b a 3c pojem Tartar stejně. Pro 3a je možno si jej úplně odmyslet v rámci odstranění mýtologie a spokojit se s tím, že objekty zkrátka putují někam „pod zem“
Úvod
Mýtologická kosmogonie i kosmologie u Hésioda sama o sobě nevytváří (ani se o to nesnaží) ucelený propracovaný systém, který by osvětloval vzájemné vztahy nebeských těles, ale spíše básnicky popisuje jednotlivé fáze „páření bohů“ mezi sebou a vznikání dalších z nich. Každé jednotlivé vysvětlení vzniku světa a jeho částí se opírá o jakýsi boží původ. (Na všem má některý z bohů podíl.) – To vše bez detailnějšího rozvedení. Vše je podáváno jako hotová informace. Nám pak tedy nezbývá než domýšlet možné varianty jednotlivých dějů. U Hésiodovy básně >Theogoniá, která líčí již samotný vznik světa (jednotlivých částí – bohů), pak tedy vznikají individuální varianty možného pochopení vzniku světa a dějů v něm.
Země
Hésiodova báseň (kosmologicky) začíná tím, že „nejprve vznikl Chaos, ale pak Země širokoprská, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jimž vrcholek sněžného Olympu patří, spolu s mrákotným Tartarem v útrobách široké země“ [115-120] (Z čeho ovšem Chaos vznikl a zda je tedy Chaos označen jako nebezpečné místo a jestli dál zůstává přítomen, nebo Země při svém zrození všecku hmotu Chaosu „zpracovala“ na sebe, se nedozvíme.) O Zemi se pak zkrátka dozvídáme jen, že vzniká z (po?) Chaosu a že uvnitř ní je místo zvané Tartar. Samotný tvar či velikost (kromě „širokoprsosti“) Země v celé básni udán není. Jen dále se dozvídáme, že má někde konec – „Atlás, ten z tvrdé nutnosti nese oblohu širou na konci světa“ [515], lze tedy jen spekulovat, jaký tvar by ji nejvíce specifikoval.
Tartar
Samotný Tartar (viz ilustrace 3a, 3b, 3c) je pak jakési hluboké podsvětí „hluboko pod zem, jak vysoko nad ní je nebe; stejně daleko totiž je od země mlhavý Tartar. Devět nocí a devět dní by kovadlo z bronzu padalo z nebe a desátého by dosáhlo země; devět nocí a dní by i padalo kovadlo z bronzu z povrchu země a desátého by v Tartaru bylo.“ [720-725], které (v rámci kosmologie) slouží ke střídání dne a noci. – „Tam jsou i Tartaru potemnělého i mrákotné země, tam jsou i moře nedotčeného a hvězdného nebe, po pořádku těch živlů všech i zdroje i konce, zasmušilé a ztuchlé, jichž bohové sami se hrozí — obrovský jícen, a na jeho dno by se nedostal nikdo za celý boží rok, kdyby jednou do brány vkročil; naopak, sem a tam by ho vichr podával vichru, jeden horší než druhý; je děsný i pro nesmrtelné bohy ten div; i smoločerné Noci tu stojí strašlivý dům a do temnomodrých je zahalen stínů. Před ním stojí syn Íapetův a neúnavnýma rukama drží na vlastní hlavě oblohu širou bez hnutí, tam, kde Noc a Den, když se potkají spolu, jeden dá druhému pozdravení a překročí velký bronzový práh: jeden vstoupí dovnitř a ze dveří vyjde druhý; nikdy ten dům je nechová oba, nýbrž bez ustání vně domu meškaje jeden putuje světem, a druhý zas uvnitř meškaje doma čeká, až přijde čas, aby tutéž nastoupil cestu.“ [735-750]
Tartar je zde tedy jakýmsi protikladem země, i zde je bůh (syn Íapetův) který drží oblohu Tartaru, jako Atlas drží oblohu země.
Nebe
Zde nás ovšem nezajímá „obloha“ Tartaru, ale obloha, kterou nese Atlas. Ovšem jaké nebe to Atlas vlastně nese? „Atlás, ten z tvrdé nutnosti nese oblohu širou na konci světa...“ [515] Jestliže totiž „Země zrodila napřed jí samé podobné nebe — Úrana plného hvězd, kol dokola aby ji halil,“ [125], potom bychom mohli tvrdit, že Atlas (nižší bůh) nese Úrana (vyššího boha), což by znamenalo, že Úran sám sebe neunese, přesto, že je silnějším - vyšším bohem. Zde již tedy načrtávám možný rozdíl v představě nebe. Ilustrace 1c tedy představuje oblohu (Úrana) nesenou celou Atlasem, zatímco ilustrace 1b představuje jakési „vnitřní nebe“ a až za (nad) ním Úrana. Z tohoto paragrafu ovšem zjišťujeme ještě jednu zajímavou věc – totiž, že Země zrodila jí „podobné“ nebe. V této „podobnosti“ bychom mohli najít informaci, že nebe je stejného tvaru (rozlohy?) jako Země (včetně Tartaru). Jinde se tato „podobnost“ potvrzuje, a to tím, když se totiž dozvídáme, že nebe je stejně vysoké, jak hluboký je Tartar (tedy hluboký od Země) – devět dní a devět nocí – „jak vysoko nad ní je nebe; stejně daleko totiž je od země mlhavý Tartar. Devět nocí a devět dní by kovadlo z bronzu padalo z nebe a desátého by dosáhlo země; devět nocí a dní by i padalo kovadlo z bronzu z povrchu země a desátého by v Tartaru bylo.“ [720-725]
V rámci oblohy není toto ale jediný problém. Další nastává tehdy, když víme, že Úranos halí Zemi kolem dokola. „Země zrodila napřed jí samé podobné nebe — Úrana plného hvězd, kol dokola aby ji halil...“ [125]. Ovšem jak tento jednoduchý básnický popis pochopit? Opět jsou možné dva výklady, a to podle ilustrací 1a a 1c. Nebe tedy obepíná Zemi i takzvaně „zespoda“, tedy včetně Tartaru, nebo jen samotnou zem „širokoprsou“.
(Jsou zde pak možné kombinace vnitřního nebe (polokoule, koule – tzv. ze spodu) s Úranem (polokoule, koule – tzv. ze spodu). Všechny tyto kombinace nejsou načrtnuty, brány mnou již jako nadbytečné.)
Nebeská tělesa
O nebeských tělesech se toho (v rámci kosmologie) moc nedovídáme. Víme jen, že je v Tartaru jakési místo, kde se střídá Den s Nocí. – „Tam jsou i Tartaru potemnělého i mrákotné země, tam jsou i moře nedotčeného a hvězdného nebe, po pořádku těch živlů všech i zdroje i konce, zasmušilé a ztuchlé, jichž bohové sami se hrozí — obrovský jícen, a na jeho dno by se nedostal nikdo za celý boží rok, kdyby jednou do brány vkročil; naopak, sem a tam by ho vichr podával vichru, jeden horší než druhý; je děsný i pro nesmrtelné bohy ten div; i smoločerné Noci tu stojí strašlivý dům a do temnomodrých je zahalen stínů. Před ním stojí syn Íapetův a neúnavnýma rukama drží na vlastní hlavě oblohu širou bez hnutí, tam, kde Noc a Den, když se potkají spolu, jeden dá druhému pozdravení a překročí velký bronzový práh: jeden vstoupí dovnitř a ze dveří vyjde druhý; nikdy ten dům je nechová oba, nýbrž bez ustání vně domu meškaje jeden putuje světem, a druhý zas uvnitř meškaje doma čeká, až přijde čas, aby tutéž nastoupil cestu.“ [735-750]
Pro upřesnění zde uvádím, že Den, Noc, Slunce a Měsíc (tedy Hélios, Seléné následně i Zora (viz vysvětlivky – *Zora*)) jsou samostatní bohové. – „Z Chaosu černá Noc a Erebos počátek vzali; z Noci se zase narodil Aithér a Den“ [120], jinde pak „Hélia velikého i Selénu skvoucí a Zoru, která svítí všechněm, i pozemšťanům, i bohům nesmrtelným, co na širém nebi obydlí mají, zrodila Theia“ [370]. (Ovšem pro potřeby kosmologické jsem si dovolil Den významově spojit se Sluncem a Noc s Měsícem.) Rozdíl v náčrtech by pak byl v tom, že pokud by byl jen Úranos bez vnitřního nebe neseného Atlasem, je jasné, že jeden z objektů pak klesá do Země, do Tartaru, a zpětně se vrací při střídání s objektem druhým (2a, 2c). Ovšem pokud by platil náčrt 2b, není jasné, zda se pohybuje objekt ve vnitřním nebi, v Úranu, nebo v obou zároveň. Dále také nevíme, kudy se Den a Noc (chceme-li, tedy Slunce a Měsíc) dostávají do Tartaru, jestli vstupují někudy do Země, či je vstup až skrze Tartar. Tedy jestli Slunce a Měsíc vstupuje do Země „shora“, či „zespoda“. – Tady by totiž bylo opět nasnadě zvažovat, který z náčrtů by platil, jestli 2a nebo 2c.
O ostatních hvězdách, či nebeských tělesech, víme jen, že je jich plný Úranos. – „Země zrodila napřed jí samé podobné nebe — Úrana plného hvězd“ [125].
Závěr
Závěrem bych chtěl poukázat na nejmožnější představu Hésioda o světě a převést ji na pozorování „očima obyčejného člověka té doby“. Zřejmě by se nejvíce podobala ilustraci 1a (Kde je možnost představit si kolem tohoto náčrtu ještě již zmiňovaný Chaos, nevíme totiž, jestli nadále existuje, či z něj celý svět vzniknul a spotřeboval jeho „hmotu“ na sebe.). Není zde sice vysvětlen problém Atlase podpírajícího Úrana, ale vytvoření dalšího nebe je nadbytečné, navíc sám Hésiodos o ničem takovém nehovoří. Úranos jako „polokoule“ také plně dostačuje vlastní funkci, jelikož rozšíření i „pod“ Zemi by bylo zbytečné, „nic se tu neodehrává“.
Úlohu protipólu zde totiž tvoří Tartar, kam Slunce i Měsíc odchází, když se vzájemně střídají. (Z běžného pozorování bychom taky předpokládali, že Slunce i Měsíc jde „odpočívat pod zem“. – Proto princip střídání „do a ze Země“ je čistě popisný a dále nerozveden.) O kosmologickém pohybu Zory se nedozvídáme z celé básně vůbec nic, a zůstává tedy jakýmsi statickým (oproti putování Slunce a Měsíce) nebeským objektem přesto, že ve dne nejde pozorovat. Další výklad o ní by byl tedy čistě spekulativní (viz vysvětlivky – Zora).
Hésiodova představa světa, kterou přináší v básni Theogoniá, je v mnohém rozporná a „nedomyšlená“. Jedním z největších důvodů, proč tomu takto je, je Hésiodův pohled básníka, který o nebeských jevech i tělesech smýšlí jako o „živých – pářících se“ bozích a nikoli tak, jak o nich smýšlíme my (jako o předmětech, věcech, tělesech). Proto přetransformování této básně nemůže, a to ze své podstaty, úplně odstranit bohy ze samotného výkladu a ponechat jen jakousi holou striktní představu o světě.
Vysvětlivky
Zora viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Zora_(bohyně).
Použitá literatura a internetové zdroje
Hésiodos. >Zrození bohů. Přeložila Julie Nováková, [cit. 19. 3. 2012]. Dostupné z WWW: <http://www.grimoar.cz/hes_theo/hes_theo.php> Vyňato z knihy Hésiodos: Zpěvy železného věku. Praha: Svoboda 1990 (prémie antické knihovny 1988—1990).
Zora. Wikipedie: otevřená encyklopedie, [cit. 19. 3. 2012]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Zora_(bohyně)>
