• 1. Mýtické kosmogonie
• 2. Thalés
• 3. Anaximandros
• 4. Anaximenés
• 5. Pýthagorejci

• 6. Hérakleitos
• 7. Xenofanés
• 8. Parmenidés
• 9. Empedoklés
• 10. Anaxagorás
• 11. Atomisté

Kosmologie u předsókratiků

• Zlomky A76 a B18 Anaxagorovi připisují významný objev - Měsíc svítí pouze díky slunečnímu světlu.
• Výklad nebeských těles je čistě "vědecký" - zřejmě vyšel z pozorování: svítící těleso na obloze, následně pád části tělesa, tato část je kámen => svítící nebeská tělesa jsou rychlým pohybem rozžhavené kameny. S tímto závěrem je v souladu tvrzení o rychlém (podle Guthrieho zlomky B9 a B12 ukazují, že se otáčení nebe stále zrychluje) pohybu oblohy, který dokonce může vytrhnout tělesa ze Země (A71 - Aëtiova zpráva jako celek sice nebudí příliš důvěru - hvězdy vůbec určitě nemohou vznikat tímto způsobem, vždyť bychom museli pozorovat změnu jejich množství -, přesto tak originální a ojedinělou myšlenku zřejmě nemohli doxografové zcela dezinterpretovat).
• Tvrzení, že Anaxagorás pád kamene předpověděl (což je zcela nemožné), vzniklo zřejmě v Plútarchově době. Souvisí s obecným Anaxagorovým tvrzením, že Slunce a hvězdy jsou těžká tělesa, udržovaná nahoře silou, takže je přirozené očekávat, že občas nějaké z nich spadne.
• Zlomek A42 (VIII.) z Hippolyta sice tradičně klade výklad o vodstvu do rámce výkladu kosmologického, ale u Anaxagory - na rozdíl od Anaximandra a Hérakleita - není zřejmá příčinná souvislost mezi nebeskými tělesy a vodním cyklem. (Jinou, zvláštní příčinnou souvislost mezi ději na Zemi a na obloze obsahuje zl. A71.)