Otázka nedělitelnosti: Leukippos se přitom inspiroval Parmenidem. Každá věc, která je, v sobě nemůže mít nic, co není, tedy žádné prázdno.
Dělit však nelze nic bez prázdna (viz I. 3.), proto jsoucno nemůže být rozděleno. To, co je, nemůže přijmout žádnou změnu (proto
jsou atomy ἀπαθεῖς) a je bez částí (ty by rušily absolutní jednotu jsoucna).
Leukippos sám přidává navíc slabší argument pro nedělitelnost - malost atomů.
Otázkou je, zda se jedná o nedělitelnost fyzikální nebo i matematickou či logickou (viz I. 5.). V návaznosti na Parmenida - jsoucno neobsahuje žádným
způsobem prázdný prostor - se zdá, že by se mělo jednat o fyzikální nedělitelnost. Ale pro Démokrita byl nepřijatelný princip nekonečné dělitelnosti,
proto považoval své atomy za tak malé částice hmoty, že nejsou dělitelné ani logicky.
Pro kosmologii je podstatné, že atomů je nekonečné množství (I. 3.) a že jsou neomezená i co do tvarů (I. 4.). A neomezené, nekonečné je i prázdno (viz II. 2.).