Kosmologie u předsókratiků
Atomisté
|
|
-
[Démokritos]
... říkal, ... že světů je nekonečně mnoho a že se liší velikostí. V některých prý neexistuje Slunce ani Měsíc,
v některých jsou větší než u nás a v některých je jich více. Rozestupy mezi světy jsou prý různé a někde je světů víc, zatímco
jinde méně. Některé prý rostou, jiné jsou v rozkvětu a jiné chřadnou a někde vznikají a jinde zase mizí. Zanikají prý v důsledku
vzájemných srážek. Některé světy jsou prý bez živočichů, bez rostlin a úplně bez vlhka. ... A svět je v rozkvětu tehdy, když již
nemůže nic přijímat zevně.
68 A40 z Hippolyta, Ref. I 13, 2-4.
-
... podle Démokrita jsou světy nesčíslné a z nich jsou některé sobě navzájem nejen podobné, nýbrž všude dokonale a naprosto tak stejné,
že není mezi nimi vůbec žádný rozdíl, a rovněž i tamější lidé.
68 A81 z Cicerona, Ac. pr. II 17, 55.
-
... A Démokritovy světy měnící se v jiné světy, které se skládají z týchž atomů, stávají se stejnými co do druhu, ne však co do počtu.
A82 ze Simplikia, In De Caelo 310, 15-17.
-
- Leukippos tvrdí, že veškerenstvo (τὸ πᾶν) je nekonečné..., jedna jeho složka je plno a druhá prázdno... Z nich vznikají nekonečné světy (κόσμοι), které se do těchto prvků zase rozpadají.
- Světy vznikají takto: na základě "odštěpování z nekonečna" se množství tělísek rozmanitých tvarů pohybuje směrem do velikého prázdna. Tato tělíska se shlukují a vytvářejí jediný vír.
- V tomto víru do sebe narážejí, a jak rozmanitým způsobem krouží, oddělují se od sebe, neboť podobná směřují k podobným. Když jim však už jejich množství brání pohybovat se nadále v rovnováze, jemnější tělíska unikají do vnějšího prázdna, jako by propadávala sítem, zatímco ostatní "zůstávají pospolu", sbíhají se k sobě, zaplétají se do sebe a vytvářejí jakousi první kulovitou tkáň.
- Tato tkáň se odděluje jako "blána", která v sobě objímá tělíska všech tvarů. A protože tato tělíska díky odporu středu víří dokola, vnější blána se ztenčuje, zatímco sousední tělíska se v doteku s vírem neustále sbíhají dohromady.
- Tímto způsobem vzniká Země, neboť tělíska, která jsou hnána do středu, zůstávají pospolu.
- Objímající blána se pak opět zvětšuje, neboť k ní přistupují tělíska zvnějšku: svým vířivým pohybem totiž přibírá tělesa, kterých se dotýká. Některá z tělísek, jež se do ní tímto způsobem zaplétají, vytvářejí tkáň, která je zprvu vlhká a bahnitá, ale jak spolu s celým kosmickým vírem krouží, postupně vysychá a posléze se vzněcuje, a vytváří tak substanci nebeských těles.
67 A1, DL IX, 31-32.
-
Leukippos a Démokritos potahují svět kolem dokola "pláštěm" a "blánou", utkanými z atomů zapletených do sebe svými
háčky.
67 A23, Aëtios, Plac., D. 336 Stobaios.
-
Ti, kdo soudili, že světy jsou co do počtu neomezené, jako stoupenci Anaximandrovi a Démokritovi a později i Epikúrovi,
domnívali se o nich také, že do nekonečna vznikají a zanikají, tedy že stále dochází k vzniku jedněch světů a k zániku
druhých.
Simplikios, In Arist. Phys., 1121, 5-9.
-
Démokritos říká, že svět hyne tím, že větší svět přemáhá menší.
68 A84, Aëtios, Plac., D. 331 Stobaios.
-
A jako světy vznikly, tak i rostou, hynou a zanikají podle jakési nutnosti, jejíž povahu však Leukippos nevysvětluje.
67 A1, DL IX, 33.
-
Všechno se děje podle nutnosti; neboť příčinou vzniku všech věcí je vír, který [Démokritos] nazývá nutností.
68 A33, DL IX, 45.
-
Nic se neděje nahodile, nýbrž všechno má nějaký důvod a děje se nutně.
67 B2, Aëtios, Plac., D. 321 Stobaios.
-
Někteří činí příčinou tohoto světa a všech světů náhodu: neboť náhodou vznikl vír a pohyb, který vedl k vydělení a
k uspořádání veškerenstva.
68 A69, Aristotelés, Fyzika, 196a 24.
