• 1. Mýtické kosmogonie
• 2. Thalés
• 3. Anaximandros
• 4. Anaximenés
• 5. Pýthagorejci

• 6. Hérakleitos
• 7. Xenofanés
• 8. Parmenidés
• 9. Empedoklés
• 10. Anaxagorás
• 11. Atomisté

Kosmologie u předsókratiků

Ve výkladech o Anaximandrovi jsou využity myšlenky z následujících děl: W. K. C. Guthrie, A History of Greek Philosophy I (uváděno jako "G"), Ch. Kahn, Anaximander and the Origin of Greek Cosmology, J. Mansfeld, Die Vorsokratiker I (JM).

• Svět tedy vzniká z plodivé látky. Anaximandros podle toho pojímá svou kosmogonii v analogii s ranými názory, jež uvažovaly o vzniku světa v souvislosti se spermatem zvířat a vývojem embrya. Připomíná to orfické teorie o světovém vejci. Slovo φλοιός ("kůra stromu") pak je použito i pro trnitou kůži, která podle něj obklopuje nejranější formy zvířecího života. Zdá se, že Anaximandros chápal vnější "kůži" světového embrya, která je odděluje od lůna apeira, v němž vzniklo, jako paralelní jev k obalu, který se vytvořil kolem vejce, zvířecího embrya a stromu.
• Anaximandrův popis kosmogonie tedy obsahuje pojmy a motivy z oblasti biologie. Anaximandros sice nevyužívá antropomorfické představy mýtických kosmogonií, jež spatřují začátek světa v nějakém sexuálním páření, přesto látku světa považuje za oduševněnou a její počátek spatřuje v určitém druhu semene či vejce. Tento plodný zárodek je těhotný protiklady.
  [Poznámka: Taková interpretace hodně rozšiřuje význam biologických motivů, které jsou výslovně uvedeny ve zlomcích. Sice nemůžeme vědět, zda to Anaximandros takhle nemyslel, ale ani to nemáme potvrzeno. Přitom v dalších "kosmických" dějích se prosazují výlučně fyzikální motivy. To by naznačovalo, že Anaximandros vnímal kosmos spíše v této, fyzikální rovině než v rovině biologické.]
• Ten se vyvíjí ve sféru ohně obklopující studenou, vlhkou hmotu. Mezi nimi je temná mlha (tak G. překládá ἀήρ). Teprve později se vyčlení protiklady suchého a vlhkého působením horké periferie na studený-vlhký střed.
• JM: Zárodek světa (to, co plodí teplo a studeno), který má charakter semene, se odděluje jakousi generatio spontanea. Zřejmě je teplý a vlhký zároveň.
  
  
• Úplný počátek vzniku kosmu je zahalen v biologických metaforách, a proto si o něm nelze učinit bližší představu. Ovšem jakmile jsou odděleny protiklady, další vývoj pokračuje přirozeným (tj. fyzikálním) působením jejich základních charakteristik.

Počátek fyzikálních procesů naznačuje následující obrázek Jana Brázdila (JS 2012). Autor k němu dodává:
"Chladný a vlhký (vlhkost není znázorněna) zárodek, ohnivá kůra, vzduch (ἀήρ; znázorněn jako černý prostor mezi zárodkem a kůrou, který pomalu vyplňuje pára), pára."