Myšlenka "hudby (harmonie) sfér" představovala pokus vysvětlit celý svět odkazem k základnímu objevu Pýthagory -
vzájemnému vlivu a blízkému spojení mezi zákonitostmi matematiky a hudby.
Tuto myšlenku používá i Platón v závěrečném mýtu R. - 617b-c.
Podle KRS ovšem nikde není doklad, že by prováděli nějaká pozorování, která by mohla podpořit tuto teorii. Alexandrův komentář naznačuje, že ani nebyly stanoveny přesné poměry vzdáleností.
Také není jasné, proč by simultánní znění všech osmi tónů oktávy mělo vytvářet harmonický zvuk. Počáteční teorie
Pýthagorova byla zřejmě jednodušší: rozeznávala pouze tři sféry (měsíc, slunce a hvězdy). A poměry jejich vzdáleností od Země pak byly 1 : 2 (oktáva), 2 : 3 (kvinta) a 3 : 4 (kvarta). Jejich současné znění je pro nás mnohem méně neharmonické než zvuk sedmi nebo osmi strun zároveň. Toto pojetí navíc v sobě zahrnuje posvátnou tetraktys.