Kosmologie u předsókratiků
Hérakleitos|
|
F. Ch. Kessidi, Hérakleitos:
Hérakleitův oheň je sice vůdčím počátkem (ἀρχή) světa, ale ne ἀρχή v tom smyslu, z čeho vznikly všechny věci v jakémsi čase, kdy nebylo nic jiného než oheň. Navíc jeho oheň není obyčejným ohněm, nýbrž vesmírným ohněm, čistým ohněm (αἰθήρ). Podobá se čistému nebeskému ohni - blesku - a je bleskem. Logos představuje statický aspekt bytí, oheň dynamický. Potom snad podmíněně platí, že logos je "metafyzický" princip, oheň "fyzický".
To slovo znamená "vzplanutí", "shoření", ale v souvislosti s Hérakleitem se mu připisuje eschatologický smysl, který souvisí s učením o velikém roku = myšlenka o pravidelném světovém požáru každých 10 800 let. To číslo vzniklo násobením počtu dní v roce (pro Řeky 360) počtem dní v měsíci (30) nebo věkem jedné generace (30). 10 800 je cyklus vesmírného života. Proces zkázy a obnovy světa se věčně opakuje.
Antičtí autoři se shodují v tom, že Hérakleitos učil o periodickém vzniku a zániku světa. Avšak svědectví nejsou tak jednoznačná. Všichni pozdější autoři (Aëtios - DK A5, Hippolytos - B66, Simplikios - DK A10) vycházejí prostřednictvím Theofrasta (Názory přírodních filosofů) z Aristotela (Fyzika III, 5). Aristotelés ovšem tvrdí jen to, že "jednou se vše stane ohněm". Z toho ještě neplyne periodičnost zničení světa ani zánik všech věcí ve světovém požáru. Věci se totiž mohou měnit v oheň postupně. Proto je možno - a vzhledem ke zlomku B30 nutno - tezi o Hérakleitovu hlásání ἐκπύρωσις odmítnout.
