Kosmologie u předsókratiků

Vrchní hranice Země je ta, kterou vidíme u našich nohou
a která sousedí se vzduchem; její spodek však sahá do bezmezna.

B28, Achillés.

Někteří říkají, že je spodek Země neomezený, pravíce, že je zakořeněna v neomezeném jako Xenofanés Kolofonský, aby nemuseli hledat příčinu věci.

A47/1, Aristotelés, O nebi 294a21 nn.

Protože jsem nenaleznul Xenofanovy verše o tomto tématu, nevím, zda říká, že spodek země je bezmezný a že z toho důvodu zůstává země v klidu, nebo zda místo a vzduch pod zemí jsou neomezené, a proto se země nese dolů do nekonečna a zdá se být v klidu. Neboť Aristotelés to neobjasňuje a ani Empedokleova slova (B 39) to jasně nevymezují, protože „hlubina země“ může také znamenat i „to, do čeho se nese“.

A47/2, Simplikios, In De caelo 522, 7. (S využitím překladu Z. Kratochvíla z Fysis.cz; 21. 4. 2012.)

Xenofanés se domnívá, že země se mísí s mořem a časem se působením vlhka rozpouští. Říká, že má o tom takovéto důkazy: ve vnitrozemí a v horách se nacházejí mušle a v syrakúských lomech byl nalezen otisk ryby a mořských řas, na Paru zase hluboko v zemi otisk vavřínu a na Maltě ploché otisky všech mořských živočichů. A tvrdí, že ke vzniku těchto věcí došlo tehdy, když bylo v dávné době všechno pokryto bahnem a otisk v bahně zaschl.
[Následuje A33, I, 14, 6; text 5. v oddíle I. A.]

A33 z Hippolyta, Refutatio I, 14, 5-6.

Všechno, co se rodí nebo roste, je zemí a vodou.

B29, Simplikios, In. Arist. Phys. 189, 1.

Neboť všichni jsme se zrodili ze země a z vody.

B33, Sextos, Adv. math. X, 34.

Moře je pramenem vody a pramenem větru;
vždyť bez velkého moře <by nebylo ani síly větru
dujícího z> nitra mraků,
ani říčních toků, ani dešťové vody z nebe;
velké moře je však ploditelem mraků, větrů
a řek.

B30, Aëtios, III 4, 4.