• 1. Mýtické kosmogonie
• 2. Thalés
• 3. Anaximandros
• 4. Anaximenés
• 5. Pýthagorejci

• 6. Hérakleitos
• 7. Xenofanés
• 8. Parmenidés
• 9. Empedoklés
• 10. Anaxagorás
• 11. Atomisté

Kosmologie u předsókratiků

• Proč vůbec bohyně sděluje Parmenidovi nepravdu?
• Souvisí nějak výklad kosmologie s Pravdou z první části?

   

  Shody	Rozdíly
  "obklopující" nebe pouta "Nutnosti" "hranice hvězd"	dva prvky vznik pohyb mnohost

Guthrie:

• Jde o výklad světa, v němž žijeme. I ten může být buď správný nebo špatný, protože i ve světě jevů je určitá pravidelnost. A to dokáže nejlépe vysvětlit Parmenidés. Zřejmě je jeho úmyslem opravit předchozí kosmogonie.
• Podle této interpretace existují dva světy - svět jevů a skutečný svět, poznatelný jen rozumem. Ten odpovídá matematickému modelu nebo obrazu světa v moderní fyzice, zatímco skutečný fyzický svět se nechová přesně podle modelu a není přesně měřitelný. Parmenidés však za realitu považoval svůj rozumový model a smyslový svět za výtvor lidské imaginace.
• Jeho kosmologie je v protikladu k jeho ontologii (podobně i Hussey, KRS - jde o nejlepší možné podání špatného výkladu. Naproti tomu Mansfeld se snaží ukázat, že obě části spolu souvisejí, že oheň a tma v sobě mají jsoucno i nejsoucno a stejně tak všechny jevy, které jsou z nich složeny.).
• Uvádí ji jako názory smrtelníků, které jsou pouhou domněnkou, zatímco pravdivé vědění - které pochází od bohyně - vede k závěru, že jest. To naznačuje už Aristotelés (A24 - I. 3.).
• Pro vysvětlení vzniku a zániku jsou třeba dva principy, protože z jednoho vznikne opět pouze jedno.
  Dvě formy, dvě podoby nejsou podle bohyně Parmenidovým výtvorem, nýbrž spíše obecnou představou. Jedná se vlastně o dva sloupce protikladů - dále jsou zmíněny řídké a husté, lehké a těžké, mužské a ženské, pravé a levé (poslední dva jsou i v seznamu pýthagorejských protikladů a první dva jsou zase kvalitami samotných elementů). Nepřímé zlomky dodávají horké a studené, měkké a tvrdé a země se stává alternativou k noci nebo temnotě. Peripatetikové pak chápou oheň jako aktivní, zemi jako pasivní princip. Tato myšlenka může odkazovat až k mýtologii, v níž Země-matka byla také pasivním příjemcem počátku života, zatímco Nebe-otec přinášel život. Podle Guthrieho to podobně myslel i Parmenidés sám.
• Zachovalo se ovšem jen málo zlomků z této části, takže ani s pomocí sekundárních zdrojů nemůžeme podat celkový obraz.