Kosmologie u předsókratiků

Čtyři "látkové" prvky (oheň, vzduch, voda, země) + 2 působící síly (Láska, Svár) - jako první zavedl takové aktivní činitele.

Věčně se opakující kosmogonický cyklus má čtyři fáze a je charakterizován střídáním vlády Lásky a Sváru.

Sfairos (koule): Svár nepůsobí, je vytěsněn na okraj. Prvky jsou sjednoceny, smíchány, takže koule je homogenní. Sfairos je bohem.
Po jistém čase však na základě jakéhosi určení začne Svár postupovat do Sfairu a oddělovat od sebe jednotlivé prvky (každý z nich se shromažďuje zvlášť). V této fázi se oddělují nebe a země.
Naprosté převládnutí Sváru: Láska je uzavřena uprostřed (zřejmě ve středu Země?), oddělení prvků je maximální.
Období sílící Lásky: Začíná se šířit ze středu víru. Zřejmě v této fázi vznikají nebeská tělesa (KRS), pravděpodobně i živočichové, protože jednotlivé fáze zóogonie předpokládají rostoucí působení Lásky (KRS).

Empedokleův kosmogonický cyklus

Úvahy o kosmogonickém cyklu jsou evidentně spekulací, Empedoklés chce vytvořit uzavřený systém, k čemuž si domýšlí různé procesy (nezdůvodněný vstup Sváru do Sfaira, neustálé střídání vlády Lásky a Sváru) i principy samotné (role Lásky a Sváru v kosmickém měřítku).