Kosmogonie měla vysvětlit vznik nebeských těles a uspořádání všeho, co vnímáme zrakem.
Významnou roli v ní hraje aithér. "ἀήρ" (ve zlomku II. 3.) je lehčí než oheň, protože pro Empedokla
znamená αἰθήρ. Řekové díky svému klimatu rozlišovali
mezi aithérem = zářivá hořejší obloha, sama božská a příbytek božstva, a mlhavým aérem v rovině
mraků a níže. Pro přírodní filosofy byl ἀήρ prostě αἰθήρ
kontaminovaný hrubší látkou, např. vlhkostí. Tak tomu bylo i u Empedoklea, který uznává pouze čtyři čisté
elementární substance. V pozemské oblasti se s aithérem setkáváme pouze jako s atmosférickým vzduchem
nebo v ještě více znečištěných formách. I když je ze zvyku nazýván "ἀήρ", není to sublunární
vzduch Aristotelův.
Láska přitom zřejmě nehrála významnější roli (Svár ještě méně), vysvětlení bylo založeno na fyzikálních
zákonitostech (zajímavé je přitom Aristotelovo svědectví, podle nějž Empedoklés používal při výkladu i "náhodu").